Prísľuby z Východu

David Cronenberg je mistr atmosféry, kterou praktikuje i v hororech. Jeho temná stránka dramatu je působivá a jeho výběr postav je geniální. Každá postava má svůj charakter. Hvězdnou ikonou je Viggo Mortensen (výjimečný výkon). Pravidla mafie, dodržování určitých hodnot, láska, krev a smrt. EASTERN PROMISES je temný, krutý, ztělesněný mafiánský drama, na který se dokážu dívat i 4 hodiny (zejména díky hlavní trojici Watts-Mortensen-Cassel). A navíc EASTERN PROMISES při Cronenbergové precizní režii nepotřebuje Scorseseho optiku. Během EASTERN PROMISES se mi dostavilo příjemné vzpomínky na závěrečný díl Coppolové ságy. (28.02.2013)

Vánoce, Vánoce přicházejí a v prosincovém Londýně se chystá vraždění neviňátka, jehož buclaté prstíky novorozence mají nečekanou spojitost se zdánlivě obyčejnými obyvateli zdánlivě obyčejné ruské restaurace. A zdánlivě obyčejná porodní asistentka, spalovaná touhou držet na rukou dítě pro změnu vlastní, se zaplete do pohádky o nevinné princezně v hodně temném lese. Cronenbergovu tvorbu příliš neznám (pokorně klopím hlavu a očekávám trest za vetření se do hájemství filmových znalců), ale tenhle lákavý boršč, obsahující přesně vyvážený podíl masa, křupavé zeleniny i smetany, je víc než lákavou pozvánkou k dalším stolům rejžovy kuchyně. A pokud jde o šéfkuchařovy asistenty - Aragorn je zaplaťvalar mrtev a král se vrátil, protože pro to, co předvádí Viggo Mortensen, je ožvýkané spojení herecký koncert slaboučky nevýstižné, mistr ztotožnění se s postavou si omotal celý ten orchestr kolem potetovaného malíčku, laskavý dědeček Armina Muehler-Stahla se lusknutím prstů stává perníkovým dědkem měnícím nevinné dívenky v maso a krev, Vincent Cassell rozehrává svého Kyrilla tak, že to, z čeho by slabší herec udělal parodii na zločinecké kreatury, je v jeho podání plnohodnotná a fascinující postava, akorát Naomi Watts nejenže zaostává za pány o několik koňských délek, oni ji do toho dostihu totiž vůbec nepřihlásili, ale neubráním se dojmu, že jde o záměr, aby ta labutí běloba kontra mafiánská říše vlků vynikla tím víc. Při pohledu na údiv některých pánů nad borščem skutečným musím pobaveně zkonstatovat, že je vidět, že se ke sporáku v životě nepřiblížili, mně jeho filmová varianta přišla k hodně velké chuti a co se týče toho smetanového milostného přídavku, tak se, myšičko moje milá, neboj, zvláštní osoby, které si takhle představují romantiku, jsme tady přinejmenším dvě. Jeden z filmů roku - ač úředně loňského a při vší letošní konkurenci. (19.12.2008)

"Where are you going?" Mortensen opět jako nejednoznačný převozník přes řeku Styx tekoucí mezi dvěma zcela odlišnými světy, borščový strýček, z kterého mrazí Mueller-Stahl a drunk/queer měkkota Cassel. Jakmile se byť jen jeden z nich objeví v záběru, nejdou z něj odtrhnout oči a co teprve, když jsou tam všichni tři.. Stále zajímavější Cronenberg poprvé zcela opustil při natáčení kanadskou půdu a stejně jako v History of Violence mě znovu naprosto dostal neobyčejným zpracováním obyčejného příběhu. "What the fuck do you care?" (13.07.2009)

Naprosto zásadní "překladové" dílo Davida Cronenberga, které zrcadlí předchozí morální thriller Dějiny násilí a tématizuje celou tvorbu nejznámějšiho Kanaďana, je zároveň jeho narativně nejkomplexnějšim. (Všem lidem vyčitajícím filmu poslední patnáctiminutovku a konkrétně dva poslední zábéry: pamatujete na Dějiny násilí, na jídlo, které se tam servírovalo, a zkoušeli jste si přiradit narátora - onen předčítaný deník mladou 14letou zavraždénou prostitutkou - konkrétní osobě v jednotlivých scénách?) Malá restaurace s rodinnou atmosférou je zde vyměněna za velkou rodinnou, konfrontace s podraďnými padouchy ve třech čtvrtinách filmu a následné "kdo ve skutečnosti jsi?" v nemocnici, závěrečná scéna večeře... - Východní přisliby jsou jsou filmem, v němž se postava Tomma Stala/Joeyho z Dějin násilí nezbavila své násilné a i homosexuální minulosti. Zasazení do období Vánoc, upomínající na Rabid, dovoluje Cronenbergovi po rodinném filmu Dějiny násilí natočit ten nejlepši vánoční film, v němž jsou přebrány jednotlivé náboženské motivy se subverzivností Cronenbergovi vlastní a se sociální výpovědí o Východňářích na Západu scénáristy Stevea Knighta (Špína Londýna). _____ Zatímco v Dějinäch násilí se tvůrce až úzkostlivě vyhýbal všem cronenbergovštinám a jednu jedinou natočenou, upomínající na Videodrome, vystřihnul, Východní přisliby jsou cronenbergovské celé od první poklesle béčkové minuty do poslední zvrácené variace na happy-end, která je asi tím nejsprostšim, co si kdy jaký tvůrce dovolil provést divákovi._____ Iniciačním procesem, kdy se na jeho konci z člověka stane něco jiného a jemu se to možná zalíbí, zde neprochází jedna postava, ale dvě - muž a žena, přičemž nejdou spolu, jako tomu bylo v v existenZ, ale navzájem se tak nějak míjejí a ženský prvek představuje cronenbergovskou grindhouseovou tvorbu a ten mužský tu artovou._____ Stylizace Vigga do Cronenberga, mafiánské rodiny vory v zakone do filmového štábu, který je pro Cronenberga už jako rodina, protože s ním spoluprace dlouhé desítky let, je pak včetně závěrečného obrazu upřimným vyznáním tvůrce, z nějž se, aniž by dosáhnul statutu "prince", stal "král", který je ve skutečnosti dvojitým agentem, jenž rozvrací systém zevnitř._____ Je to geniální a sral jsem blahem každou pikosendu. (09.12.2007)

Stejně skvělé jako Dějiny násilí. Cronenberg je na stará kolena čím dál lepší vypravěč a ani mainstreamovější mantinely mu nejsou překážkou. Každou vteřinu maximálně soustředěný, podivnou atmosférou blížícího se zla prosycený příběh mě strhl jako už dlouho nic. Všichni herci jsou znamenití, ale úplně nejvíc mě dostal Armin Mueller-Stahl, jehož pouhý pohled je výmluvnější než názorně zobrazované podřezávání krků. (25.11.2007)