Prísľuby z Východu

My name is Tatiana. My father died in the mines in my village, so he was already buried when he died. We were all buried there. Buried under the soil of Russia. That is why I left, to find a better life. Pokial History of violence som Cronenbergovi tak celkom nezozral, Eastern promises je uz iny pripad. Cronenberg uspesne spojil drsnu historku z Londyskeho podsvetia s ludskym faktorom, pricom tieto dva su ztmelene do velmi kompaktneho celku. Nemilosrdne praktiky ruskej mafie versus pohlad z oci obycajneho cloveka vstupujuceho do konfliktu z humanneho dovodu. Krasnym prierezom tychto dvoch stran je ustredna postava Nikolaia (brilantny Mortensen), v ktorom sa prekvapivo jemne zlieva nemilosrdnost a humanita. Jednym z najzaujimavejsich prvkov, su tetovania, z ktorych sa daju vycitat vsetky dolezite odalosti v zivote gangstera, jeho skutky, pozadie ci jeho postavenie. Cronenberg vzdy vedel do filmu zakomponovat zaujimavy podtext a podarilo sa mu to i teraz. S tym dorazom, ze divak, hlavne v zavere filmu, dostava omnoho viacej priestoru na rozmyslanie, sam si musi vyvodit nevypovedane. Velke plus. Velke nadeje vkladam do Cronenbergovych dalsich projektov. A nieco mi hovori, ze sklamany nebudem. (9/10) (07.06.2008)

Dějiny násilí jsem neviděl, proto byly pro mě Východní přísliby seznámení s Cronebergovým novým stylem.A Croneberg vážně nabírá druhý dech. Přísliby jsou pomalé, komorní, drsné a sugestivní. Mortensen je výbornej a jsem rád, že se po Pánu Prstenů takhle dobře uchytil. Vincent Cassel a Mueller-Stahl jsou také vynikající. Jenom ta Naomi Watts mi tady nějak nesedla, i když ona ta postava nebyla ani moc dobře napsaná, tak s tím asi nešlo moc udělat. Přísliby jsou prostě dobře odvedená práce po všech stránkách a poctivé 4*. (26.01.2008)

„Nepoznali ste dievča menom Táňa?“ – „Poznal som veľa Tání.“ – „Táto mala štrnásť, drogovala, bola prostitútka a zomrela pri pôrode.“ – „Myslel som, že pracujete v pôrodnici, nie v márnici.“ – „Niekedy sa smrť a pôrod prelínajú. Tak nepoznali?“ – „Viete, ja som len šofér. Hovoria mi, kam mám ísť. Doprava, doľava, rovno, tu zaboč.“ – „Tak tu zabočte doprava.“ Veľmi dobré a nejednoznačné. Viggo Mortensen prvé roky u filmu rozpačito mátožil, ale čím je bližšie k päťdesiatke, začína byť nebezpečne uveriteľný. Vôbec by som nenamietal, ak by s Cronenbergom k zaujímavým PRÍSĽUBOM Z VÝCHODU pridal pokračovanie, ktorému sa otvorený koniec „jednotky“ nebráni, skôr naopak. Prekvapivo je však jeho šofér len jedným z mnohých; myslel som, že má hlavnú rolu, ale tú teoreticky nemá nikto. Veľký priestor dostali Watts, Cassel, Mueller-Stahl. Na konci (nemocničná strecha) nastal nečakaný zvrat, ktorý naznačí, že je to len prvá súčasť rusko-londýnskeho puzzle a že s Nikolajom to nie je také „vedľajšie“, ako sa mohlo zdať. Paradoxne sa mi ale pocit, že je to len súčiastka skladačky (filmu chýba poriadny úvod i koniec, akoby sme sledovali len zopár dní zo života niekoľkých postáv) páčil. Dokonca si ani nemyslím, že tomu mal Cronenberg dať ešte viac brutálnych scén – niekoľko autenticky nasnímaných podrezaných hrdiel a jedna surová saunová scéna, do ktorej išiel Viggo naplno a to si ako divák vážim, úplne stačí. (24.05.2011)

"Where are you going?" Mortensen opět jako nejednoznačný převozník přes řeku Styx tekoucí mezi dvěma zcela odlišnými světy, borščový strýček, z kterého mrazí Mueller-Stahl a drunk/queer měkkota Cassel. Jakmile se byť jen jeden z nich objeví v záběru, nejdou z něj odtrhnout oči a co teprve, když jsou tam všichni tři.. Stále zajímavější Cronenberg poprvé zcela opustil při natáčení kanadskou půdu a stejně jako v History of Violence mě znovu naprosto dostal neobyčejným zpracováním obyčejného příběhu. "What the fuck do you care?" (13.07.2009)