Prísľuby z Východu

Priznávam, že najväčšou odmenou - za ten doslovný nechutný masaker v jednotlivých scénach, ktorý som musela pretrpieť - pre mňa bola prítomnosť Vigga Mortensena. Tento film čo ako spracúva stokrát obohratú tému organizovaného zločinu v Rusku, surovosti a nechutnosti najhrubšieho zrna, vsádza najmä na herecké výkony a charizma Mortensena, ktorý pre mňa osobne predvádza najlepší výkon vo svojej kariére, ma prinútila pridať jednu osobnú *. Aj keď sa zdá, že v ruskom klane vládne iba brutalita, tak práve Viggo sa po čase javí ako ten posledný z nepoškvrnených. A Naomi Watts je skvelá, film je temný a občas nepríjemne brnká na nervy. Čakala som niečo horšie, ale bola som príjemne prekvapená. (01.05.2010)

"Where are you going?" Mortensen opět jako nejednoznačný převozník přes řeku Styx tekoucí mezi dvěma zcela odlišnými světy, borščový strýček, z kterého mrazí Mueller-Stahl a drunk/queer měkkota Cassel. Jakmile se byť jen jeden z nich objeví v záběru, nejdou z něj odtrhnout oči a co teprve, když jsou tam všichni tři.. Stále zajímavější Cronenberg poprvé zcela opustil při natáčení kanadskou půdu a stejně jako v History of Violence mě znovu naprosto dostal neobyčejným zpracováním obyčejného příběhu. "What the fuck do you care?" (13.07.2009)

Stejně skvělé jako Dějiny násilí. Cronenberg je na stará kolena čím dál lepší vypravěč a ani mainstreamovější mantinely mu nejsou překážkou. Každou vteřinu maximálně soustředěný, podivnou atmosférou blížícího se zla prosycený příběh mě strhl jako už dlouho nic. Všichni herci jsou znamenití, ale úplně nejvíc mě dostal Armin Mueller-Stahl, jehož pouhý pohled je výmluvnější než názorně zobrazované podřezávání krků. (25.11.2007)

Dokonale zvládnuté "drama z podsvětí", kterému vévodí vynikající výkony ústředního mužského tria, brilantní kamera, a hudba, kterou si Howard Shore bude moci ve své tvorbě zařadit mezi nejlépe souznějící s filmovými obrazy, a hlavně atmosférou celých Východních Příslibů. Ty jsou velmi kompaktním (až komorním) filmem s v zásadě poměrně prostým dějem, poměrně naturalistickou "estetikou", a s tím související poměrně štědrou dávkou starého dobrého ultranásilí. Které se navíc děje bez honiček či přestřelek, a dokonce zcela bez střelných zbraní. Zato pěsti (a lokty, kolena a tak) a nože (a kleště, břitvy a tak) se tu užívají když ne hojně, tak rozhodně výrazně, a taky patřičně úderně. Vedle rudé barvy krve (a interiéru Semjonovy poctivé ruské restaurace) je tu nejdůležitější barva "tetovací". Viggo Mortensen si dělal domácí úkoly poctivě, a hlavně díky němu si do sytosti užijete symboliky tetování "ruských" mafiánů, respektive vorů. To jsou takoví ti chlapíci jako Andranik Soghojan, co "řeší problémy" (jako hrozící válka gangů), a když už jsou zadrženi a obviněni, tak si v klidu nějaký čas posedí ve vazbě (třeba v Brně, kam si každý týden nechají dovézt nový kvalitní oblek - to jsem si nevymyslel), pak jsou z ní v Praze (kam je "pro jistotu" doprovází neobvykle početná eskorta) "nějak" propuštěni, a v poklidu odcházejí na letadlo do Soči, odkud budou vydáni - mám-li citovat velitele ostrahy výkonu trestu - leda tak na poštovních známkách;) Ale zpět k filmu - pokud by si nějaká žánrovka zasloužila pokračování, tak je to rozhodně tahle. Vzhledem k roku výroby je to už dost nepravděpodobné, ale kdo ví, třeba Vladimir Vladimirovič pozve Davida Cronenberga do Moskvy, a natočí tam spolu hezky šťavnatou epopej o báječných hoších z FSB;) Každopádně kvůli Mortensenovi skoro lituju, že vzniklo Až Na Krev - nebýt Day-Lewisovy kreace v onom "budovatelském snímku", Oscar by Nikolaje Lužina neminul. 80% (14.10.2016)

Cronenberg nadobro opustil fantaskní svět lidských obsesí a začal prozkoumávat obyčejné lidi v mezních situacích. Synopse ruských gangsterů v Londýně zaváněla falešně nosovým přízvukem a litry vodky, ale výsledek je spíše o konfrontaci odlišných světů, do kterého když vstoupíme, nedostaneme se z něj, ať už jsme mafiánský řidič s tajemstvím, zdravotní sestřička s vnitřním stigmatem, či ukrajinská emigrantka v nedobrovolné roli prostitutky. Uchvacuje to v momentech, citově naplňuje v celku, byť ten epilog by se dal zkoumat dlouhé chvíle. A ač to zní jakkoliv paradoxně, Východní přísliby jsou hodně jinou alternativou Lásky nebeské jakožto londýnského vánočního filmu. 4 a ½. (20.12.2007)