Prísľuby z Východu

„Nepoznali ste dievča menom Táňa?“ – „Poznal som veľa Tání.“ – „Táto mala štrnásť, drogovala, bola prostitútka a zomrela pri pôrode.“ – „Myslel som, že pracujete v pôrodnici, nie v márnici.“ – „Niekedy sa smrť a pôrod prelínajú. Tak nepoznali?“ – „Viete, ja som len šofér. Hovoria mi, kam mám ísť. Doprava, doľava, rovno, tu zaboč.“ – „Tak tu zabočte doprava.“ Veľmi dobré a nejednoznačné. Viggo Mortensen prvé roky u filmu rozpačito mátožil, ale čím je bližšie k päťdesiatke, začína byť nebezpečne uveriteľný. Vôbec by som nenamietal, ak by s Cronenbergom k zaujímavým PRÍSĽUBOM Z VÝCHODU pridal pokračovanie, ktorému sa otvorený koniec „jednotky“ nebráni, skôr naopak. Prekvapivo je však jeho šofér len jedným z mnohých; myslel som, že má hlavnú rolu, ale tú teoreticky nemá nikto. Veľký priestor dostali Watts, Cassel, Mueller-Stahl. Na konci (nemocničná strecha) nastal nečakaný zvrat, ktorý naznačí, že je to len prvá súčasť rusko-londýnskeho puzzle a že s Nikolajom to nie je také „vedľajšie“, ako sa mohlo zdať. Paradoxne sa mi ale pocit, že je to len súčiastka skladačky (filmu chýba poriadny úvod i koniec, akoby sme sledovali len zopár dní zo života niekoľkých postáv) páčil. Dokonca si ani nemyslím, že tomu mal Cronenberg dať ešte viac brutálnych scén – niekoľko autenticky nasnímaných podrezaných hrdiel a jedna surová saunová scéna, do ktorej išiel Viggo naplno a to si ako divák vážim, úplne stačí. (24.05.2011)

Na Cronenberga poměrně umírněné, ale jeho režijní styl je stejně silně znát. Jako téměř všechny filmy, co jsem od něj viděl, i tento na mne pocitově zapůsobil velice chladně, avšak díky silné syrovosti se mu podařilo upoutat mou pozornost. Na Cronenbergovu hru nepřistoupí všichni, ale já si tuhle citově odosobněnou partii občas zahraju rád. 80% (18.08.2008)

Celkem zbytečný film, který bych stejně tak dobře mohla nevidět, aby ve mně zanechal podobně silný dojem - Cronenberga asi definitivně přestaly trápit noční můry a užívá si normální, spokojené, klidné, obyčejné stáří. Jeden ze dvou větších kladů filmu - totiž sexy hnusáka Cassela - navíc ve výsledku trochu zneuctil fakt, že místo Vince pobíhá nahý po plátně nesexy überošklivák Mortensen (tím druhým kladem je pár chutně zvládnutých scén s více či méně fatálním ubližováním lidskému pokolení - no aspoň s tímhle režisér nezklamal). A jako bonus mi ještě jistě někdo vysvětlí, co je supř na tom, když se mezi sebou Rusové baví anglicky s kůl přízvukem, namísto normálně rusky, dík. P.S.: "Nezapomeňte film ohodnotit na www.csfd.cz" aneb "tenkrát poprvé". (13.01.2008)

Svým zvláštním, cronenbergovským způsobem, který v sobě (alespoň pro mě) spojuje příchuť určité nereálnosti a "vytrženosti z reality" s civilností, jsou Východní přísliby vyzrálejším pokračováním předcházejících Dějin násilí. Obzvlášť vizuální stránka filmu je tentokrát vymazlená a některé záběry (především scéna "ruský mafián předvádí holčičkám hru na housle a vše pozoruje motorkářka" je pastvou pro oči) bych si, stejně jako např. u Coppolova veledíla, s radostí pověsil do pokojíčku na stěnu. S Kmotrem mají Východní přísliby tak trochu společnou i tematiku; dostává se nám tentokrát nahlédnutí pod pokličku východoevropské mafie a jejího fungování v západním světě (Londýn). Pohled to není nijak detailní; Cronenberg sděluje pouze, co nevyhnutelně musí a diváka nutí si řadu souvislostí domýšlet. Jednoduše načrtnutý příběh tak přece jen získává kontury, které si lze vychutnat i naněkolikrát a bez pocitu deja vu. (03.08.2009)

Dokonale zvládnuté "drama z podsvětí", kterému vévodí vynikající výkony ústředního mužského tria, brilantní kamera, a hudba, kterou si Howard Shore bude moci ve své tvorbě zařadit mezi nejlépe souznějící s filmovými obrazy, a hlavně atmosférou celých Východních Příslibů. Ty jsou velmi kompaktním (až komorním) filmem s v zásadě poměrně prostým dějem, poměrně naturalistickou "estetikou", a s tím související poměrně štědrou dávkou starého dobrého ultranásilí. Které se navíc děje bez honiček či přestřelek, a dokonce zcela bez střelných zbraní. Zato pěsti (a lokty, kolena a tak) a nože (a kleště, břitvy a tak) se tu užívají když ne hojně, tak rozhodně výrazně, a taky patřičně úderně. Vedle rudé barvy krve (a interiéru Semjonovy poctivé ruské restaurace) je tu nejdůležitější barva "tetovací". Viggo Mortensen si dělal domácí úkoly poctivě, a hlavně díky němu si do sytosti užijete symboliky tetování "ruských" mafiánů, respektive vorů. To jsou takoví ti chlapíci jako Andranik Soghojan, co "řeší problémy" (jako hrozící válka gangů), a když už jsou zadrženi a obviněni, tak si v klidu nějaký čas posedí ve vazbě (třeba v Brně, kam si každý týden nechají dovézt nový kvalitní oblek - to jsem si nevymyslel), pak jsou z ní v Praze (kam je "pro jistotu" doprovází neobvykle početná eskorta) "nějak" propuštěni, a v poklidu odcházejí na letadlo do Soči, odkud budou vydáni - mám-li citovat velitele ostrahy výkonu trestu - leda tak na poštovních známkách;) Ale zpět k filmu - pokud by si nějaká žánrovka zasloužila pokračování, tak je to rozhodně tahle. Vzhledem k roku výroby je to už dost nepravděpodobné, ale kdo ví, třeba Vladimir Vladimirovič pozve Davida Cronenberga do Moskvy, a natočí tam spolu hezky šťavnatou epopej o báječných hoších z FSB;) Každopádně kvůli Mortensenovi skoro lituju, že vzniklo Až Na Krev - nebýt Day-Lewisovy kreace v onom "budovatelském snímku", Oscar by Nikolaje Lužina neminul. 80% (14.10.2016)