Prísľuby z Východu

Dějiny násilí jsem neviděl, proto byly pro mě Východní přísliby seznámení s Cronebergovým novým stylem.A Croneberg vážně nabírá druhý dech. Přísliby jsou pomalé, komorní, drsné a sugestivní. Mortensen je výbornej a jsem rád, že se po Pánu Prstenů takhle dobře uchytil. Vincent Cassel a Mueller-Stahl jsou také vynikající. Jenom ta Naomi Watts mi tady nějak nesedla, i když ona ta postava nebyla ani moc dobře napsaná, tak s tím asi nešlo moc udělat. Přísliby jsou prostě dobře odvedená práce po všech stránkách a poctivé 4*. (26.01.2008)

Vánoce, Vánoce přicházejí a v prosincovém Londýně se chystá vraždění neviňátka, jehož buclaté prstíky novorozence mají nečekanou spojitost se zdánlivě obyčejnými obyvateli zdánlivě obyčejné ruské restaurace. A zdánlivě obyčejná porodní asistentka, spalovaná touhou držet na rukou dítě pro změnu vlastní, se zaplete do pohádky o nevinné princezně v hodně temném lese. Cronenbergovu tvorbu příliš neznám (pokorně klopím hlavu a očekávám trest za vetření se do hájemství filmových znalců), ale tenhle lákavý boršč, obsahující přesně vyvážený podíl masa, křupavé zeleniny i smetany, je víc než lákavou pozvánkou k dalším stolům rejžovy kuchyně. A pokud jde o šéfkuchařovy asistenty - Aragorn je zaplaťvalar mrtev a král se vrátil, protože pro to, co předvádí Viggo Mortensen, je ožvýkané spojení herecký koncert slaboučky nevýstižné, mistr ztotožnění se s postavou si omotal celý ten orchestr kolem potetovaného malíčku, laskavý dědeček Armina Muehler-Stahla se lusknutím prstů stává perníkovým dědkem měnícím nevinné dívenky v maso a krev, Vincent Cassell rozehrává svého Kyrilla tak, že to, z čeho by slabší herec udělal parodii na zločinecké kreatury, je v jeho podání plnohodnotná a fascinující postava, akorát Naomi Watts nejenže zaostává za pány o několik koňských délek, oni ji do toho dostihu totiž vůbec nepřihlásili, ale neubráním se dojmu, že jde o záměr, aby ta labutí běloba kontra mafiánská říše vlků vynikla tím víc. Při pohledu na údiv některých pánů nad borščem skutečným musím pobaveně zkonstatovat, že je vidět, že se ke sporáku v životě nepřiblížili, mně jeho filmová varianta přišla k hodně velké chuti a co se týče toho smetanového milostného přídavku, tak se, myšičko moje milá, neboj, zvláštní osoby, které si takhle představují romantiku, jsme tady přinejmenším dvě. Jeden z filmů roku - ač úředně loňského a při vší letošní konkurenci. (19.12.2008)

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)

Na mě až moc jednoduchá a neobjevná komorní storka o zapletení se obyčejného člověka s nebezpečným světem ruských mafiánů v Londýně. Má to pár příjemně brutálních momentů, dobré obsazení (Armin Mueller-Stahl vystřihl velmi charizmatického bosse a frajer Cassel je fajn i v roli slabocha), ale Cronenberga v tom necítím ani trochu. (15.10.2011)

My name is Tatiana. My father died in the mines in my village, so he was already buried when he died. We were all buried there. Buried under the soil of Russia. That is why I left, to find a better life. Pokial History of violence som Cronenbergovi tak celkom nezozral, Eastern promises je uz iny pripad. Cronenberg uspesne spojil drsnu historku z Londyskeho podsvetia s ludskym faktorom, pricom tieto dva su ztmelene do velmi kompaktneho celku. Nemilosrdne praktiky ruskej mafie versus pohlad z oci obycajneho cloveka vstupujuceho do konfliktu z humanneho dovodu. Krasnym prierezom tychto dvoch stran je ustredna postava Nikolaia (brilantny Mortensen), v ktorom sa prekvapivo jemne zlieva nemilosrdnost a humanita. Jednym z najzaujimavejsich prvkov, su tetovania, z ktorych sa daju vycitat vsetky dolezite odalosti v zivote gangstera, jeho skutky, pozadie ci jeho postavenie. Cronenberg vzdy vedel do filmu zakomponovat zaujimavy podtext a podarilo sa mu to i teraz. S tym dorazom, ze divak, hlavne v zavere filmu, dostava omnoho viacej priestoru na rozmyslanie, sam si musi vyvodit nevypovedane. Velke plus. Velke nadeje vkladam do Cronenbergovych dalsich projektov. A nieco mi hovori, ze sklamany nebudem. (9/10) (07.06.2008)