Venuša

Na tento film sa mi veľmi dobre pozeralo. Prvá polovica je naozaj vcelku zábavná, plná seniorského, trochu čierneho britského humoru. Tá druhá už je značne vážnejšia, zaoberajúca sa životným bilancovaním, snahou o posledné, aspoň platonické potešenie (Maurice), či tým kam nasmerovať svoj život po zlej životnej skúsenosti, ktorá dokáže človeku vziať pevnú pôdu spod nôh (Jessie = Venuša). To, že film pekne skĺbil humor a komiku s pálčivou existenciálnou otázkou života a smrti, lásky a rozchodu je spolu so skvelými hereckými výkonmi najväčším plusom filmu. Ako kvázi nedostatok sa môže javiť nie príliš originálny príbeh (mladé dievča, ktoré vnesie zmysel do života starého muža). Na druhej strane je to opäť iný pohľad, ktorý je nesmierne pútavý. Výborne sú vo filme vykreslené aj charakery postáv. Predovšetkým Maurice, ktorý aj napriek svojmu vysokému veku nestráca ani kúsok so svojej bohémskej nátury. Takže carpe diem priatelia :-) (03.06.2008)

Před filmem bych neřekl, že Peter O'Toole dokáže být v pokročilém věku takový kabrňák a balit o dvě generace mladší holku. A činí tak nenuceným a šmrncovním způsobem, že člověk nemusí být gerontofil, aby tomu roztomilému páprdovi držel palce. Úsměvná linie snímku funguje též zásluhou starého morousovitého O´Tooleova spoluhráče. Vážnější akcent v druhé polovině nemění nic na tom, že Venuše je veskrze milým, pohodovým a citlivým snímkem, za který byl O'Toole nominován na Oskara opravdu po právu. (12.07.2007)

Filmů s podobným tématem byly už natočeny snad veletucty, nicméně žádný z těch, které jsem já viděl, nebyl hlavním představitelem zahrán tak fantasticky, jako tento snímek, jehož ozdobou je herectví Petera O'Toolea. Málokterý film byl též tak výborně napsaný. Kdepak, neodvažoval bych se srovnávat tento skvěle vystavěný příběh s nádechem romantiky s Babími léty či Vratnými lahvemi, toto je jiná liga. Venuše je příběh nejen o vztahu starého muže a mladé dívky, je současně příběhem dvou různých (vlastně neskutečně diametrálně odlišných) světů, kde na jedné straně stojí vzdělání, kulturnost, přirozenost, zkušenost, charisma... a na straně druhé jednoduchost, povrchnost, křečovitost. Za vše hovoří scéna, v níž Maurice recituje Venuši Shakespearův sonet a ona jemu na oplátku text nějaké stupidní slátaniny "moderní" popmusic. Příběh starého herce a mladé ošetřovatelky má nádech romantiky, která však naštěstí nesklouzne v plytkost banálních příběhů červené knihovny, čehož jsem se coby největší katastrofy obával v první půlce filmu. Naopak jde o jemnou pygmalionskou variaci, která je duchaplná a skvěle vygradovaná. Venuše je film vtipný, plný krásné ironie, nadhledu, je to též emocionální lahůdka, která se nevyžívá v primitivních popisech mezilidských vztahů, jichž jsou plné televize, nýbrž do hloubky proniká pod povrch všech zůčasněných postav. Zkrátka vynikající film! (30.07.2007)

Herecky a scénáristicky sice dobře zvládnuté, ale příběh o starém chlípníkovi a holce, která ostatní využívá, aby dostala, co chce, mě teda nedokázal zaujmnout. Možná by se tento námět hodil na komedii, tam by se to dalo využít, ale takhle to byla jenom nuda, u které vám hlavní postavy vůbec nebyly sympatické. (21.12.2009)

Film jsem chtěla vidět dlouho, konečně se mi to podařilo. Zaujal mě hned, když jsem o něm před lety četla. Bohužel, to velké očekávání asi nemělo z mé strany být, protože jsem trochu zklamaná. Příběh je to sice dojemný, smutný i s veselými okamžiky, Peter O'Toole hraje bezvadně, ale i tak mi ve filmu něco chybělo. On plyne strašně pozvolně, a to je možná ono, představovala bych si trochu více vášně nebo nějaké akce... Ale i přese všechno, film je to zajímavý a zručně vyvedený. Příjemný, poklidný. Možná až moc. (15.06.2013)