Stepfordské paničky
The Stepford Wives
Réžia:
Bryan ForbesScenár:
William GoldmanKamera:
Owen RoizmanHudba:
Michael SmallHrajú:
Katharine Ross, Paula Prentiss, Peter Masterson, Nanette Newman, Tina Louise, William Prince, Patrick O'Neal, Carole Mallory, Josef Sommer (viac)Obsahy(1)
Vítejte v ráji mužů. Americký film podle známého románu Iry Levina.
Román oblíbeného amerického autora Iry Levina Stepfordské paničky (1972, česky poprvé 1975) má podobně jako jeho předchozí dílo Rosemary má děťátko ve svém středu ženskou postavu, která pod vlivem prostředí přestává rozlišovat, co je realita a co její zjitřená fantazie.
Joanna Eberhartová uvítá nápad svého manžela Waltera, aby se z rušného Manhattanu přestěhovali do klidného connecticutského městečka Stepfordu. V novém bydlišti se všechno zdá být dokonalým, možná až příliš dokonalým, především manželky ostatních stepfordských mužů, které chodí vždy perfektně upravené a jejich jediným koníčkem je starost o domácnost a o manželovo blaho. Jako by ani nebyly z tohoto světa.
Tvůrcem filmové verze (1975) byl anglický režisér Bryan Forbes (nar. 1926), který je u nás známý především dramatem z japonského zajateckého tábora Král Krysa (1965) a příběhem ochrnutého chlapce Běsnící měsíc (1970), obsadil do rolí ústředního manželského páru Eberhartových Katharine Rossovou a Petera Mastersona; jejich dceru Kim ztělesnila Mastersonova skutečná dcera Mary Stuart Mastersonová (která se později sama stala známou herečkou). V úlohách dokonalých stepfordských paniček se objevují např. Paula Prentissová (Bobbie) a Forbesova manželka Nanette Newmanová (Carol).
I když filmová adaptace nedokázala tak přesvědčivě jako předloha balancovat na tenké hraně mezi fikcí a realitou, vzniklo pozoruhodné dílo, které i po víc než třiceti letech dokáže zaujmout a také mírně vyděsit. Forbesova verze je každopádně mnohem vydařenější než její remake z roku 2004, který strašidelnou atmosféru originálu nahradil bujarou komedií.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (124)
Knižní předloze se film bohužel nevyrovná, závěr je také trochu změněný, i když pointa zůstává mrazivě stejná. Nemohl jsem se ubránit dojmu, že ačkoliv se spousty věcí z knihy do filmu nedostaly a různé sekvence byly hodně zkráceny a ořezány, přesto se tempo vleče pomalu a snímek začíná po chvíli nudit. Katharine Ross jako Joanna mě sedla na první dobrou, postavy Bobbie a Charmaine též, Stepfordské paničky většinou také, jen mě nevyhovoval Peter Masterson v roli Joanniného muže Waltera, který mi se svou pleškou přišel oproti ní moc starý. Vkusně byla použitá hudba Michaela Smalla, pohybující se jak v experimentálních zvukových kulisách, tak v orchestrální rovině. Film je přes svou vynikající předlohu v podstatě málo známý a jak jsem proti remakům, tak tohle bych si přál, aby nějaký kvalitní režisér znovu zfilmoval, ale pouze v tom případě, že by byla zachována původní předloha, aby z toho nevyšel podobný blábol jako remake s Nicole Kidman z roku 2004. ()
Prvá adaptácia knihy má tú smolu, že je všeobecne známe, o čom príbeh je a tak na diváka v dnešnej dobe nemôže pôsobiť ako na diváka v dobe svojej, kedy bolo to, čo objavila hlavná postava po 4 mesiacoch v Stepforde, prekvapením aj v kinách. Vyčítať to ale filmu nemá zmysel. Pomalé tempo nie je prekážkou, cítiť cez predlohu prepojenie s Rosemary´s Baby a atmosféra hutne a príbeh graduje síce pomaly, ale veľmi iste, až vás môže záver odrovnať. Ale ani pri záverečnom dovetku nechýba humor, všimnite si dialóg afroamerického páru. No a onen nápad založiť vlastný klub vzišiel z podozrenia, že keď nás začalo baviť upratovanie, tak nám museli niečo dať do rozvodu pitnej vody. Napriek mixu viacerých žánrov pôsobí film ucelene a sebavedomo. 70% ()
To nic, drahá mi tak trochu připomnělo něco co jsem kdysi viděl a jmenovalo se to - ano - Stepfordské paničky. A zatímco je remake spíše komedií, tady máme pomalu plynoucí thriller s hororovou zápletkou. No já mít doma ve Stepfordu v tom roce 1975 Katharine Ross, tak se vykašlu na práva i celý pánský klub a věnuji se jen jí. Fakt jí to tu seklo a není to jen kvůli tomu na hrudi neustále vypjatému tričku či šatech .-). Žel místní to viděli jinak a taky si to tak zařídili. Nebudu spoilerovat, ale když to vezmu kolem a kolem tak musím uznat, ře scénáristé filmu To nic drahá jmen Katie Silberman, Carey Van Dyke, Shane Van Dyke jsou prachsprostí vykrádači. A i když film šoupli z zlediska času o dvě dekády níž než se odehrávají Stepfordské paničky a zároveň jej vybavili zápletkou ze současnosti, je to prostě vykrádačka jak poleno. Mně pomalu plynoucí děj zas až tak nevadil. To byl tehdy v sedmdesátkách takový způsob vyprávění. O to víc pak filmy gradovaly v posledních minutách. Dnešní divák zejména ten mladší nenavyklý trpělivosti se bez pořádné akce po první půlhodince filmu už netrpělivě ošívá... Ale staří kozáci dobře vědí, že to vše jen navozuje zdánlivý klid a že film směřuje správně tam kam má. Mně se to moc líbilo. A řeknu na rovinu, jsou momenty kdy bych se do Stepfordu sám rád nastěhoval. Vždyť je to tam takové poklidné... Dávám za 4 leštěnky ve spreji co tolik šetří čas při úklidu. * * * * ()
Film, který zpočátku vypadá jako celkem hezký příběh o tom, jak se rodina stěhuje, se postupně, jednotlivými situacemi, mění v pořádně děsivý, až nakonec vrcholí ve svém finále, které je krásně pesimistické. Tohle je krásná ukázka toho, jak je možné natočit horor bez toho, aby zde byly prvoplánově děsivé momenty. ()
Mám mnoho špatných vlastností, ale nejsem pokrytec, takže mohu s klidným svědomím napsat, že hledám bydlení ve Stepfordu. Nemám totiž nic proti příjemným, usměvavým, dokonale upraveným manželkám, jejichž jedinou touhou je činit muži potěšení. Tenhle snímek se mi zkrátka trefil do nálady. Dámy vesměs vypadaly úžasně, atmosféra pomaloučku houstne a pokud by to s tím bydlením nevyšlo, tak bych prosil dodat jeden model Katharine Ross z roku 1975 na obvyklou fakturační adresu. ()
Reklama