Krásný čas

...aneb jak to dopadá, když se film podobá skutečnému životu. Žádná velká bžunda. Nicméně o hodnověrnosti a uvěřitelnosti nemá smysl polemizovat - takhle to prostě může fungovat - ani černá, ani bílá - hodně odstínů šedé, jen sem tam nějaká pastelová - jde jen o to, jak rychle ztratí jas. Tenhle díl se mi líbil moc. Nebýt typických neduhů filmu točenýho pro televizi (mluvím zejména o kameře), hodnotil bych i lépe. (14.02.2018)

Překvapivě dobrý televizní film, vedoucí k hlubšímu zamyšlení nad českou společností. Příběh mladé ženy je reálný, či jinými slovy velmi pravděpodobný a má všude kolem nás tisíce variant, ale s jedním společným prvkem: žádný fundament, není vyšší smysl života, není jiná odpovědnost než sobě sama. Mladí lidé chtějí být šťastní a chtějí být lepší, ale nemají žádný pevný bod. A tak se snaží sami sebe (jako baron Prášil) vytáhnout za vlasy z bažiny, do níž je to stále stahuje. Andree Sedláčkové se výborně podařilo vykreslit postavu estébáka v demoliberální společnosti, též šlechtice i mladé Renaty, která reprezentuje tolik jiných českých dívek... (04.02.2008)

Po pravdě, tento film mám jakýmsi způsobem neustále v sobě. Neberu v potaz ani to, že Karla Rodena opravdu uznávám a mám ho ráda, ale samotný děj mě okouzlil. Mám ráda takový typ filmů, který vás dokáže uzemnit. Já na tento film po zkončení ještě pět minut koukám a nemám slov. I když to má v jistém smyslu neuzavřený konec a děj byl vcelku jednotvárný. I když se ve filmu nestane nic převratného, mám ho ráda. A díky tomu si vlastně můžu i říct, že mám pořád ještě s tátou dobrej vztah. :) (13.01.2008)

TV/// Obsazení 6/10 Děj 2/10 Hudba 3/10 Prostředí 4/10/// +kvalitní herci -hodně mě to nudilo, přivádělo mě to do deprese/// Rozhodně to nebyl krásný čas strávený u tohoto filmu. Herecký ansábl se tu poskládal na výbornou, ale film je hrozný. Slabé dvě, nejraději bych dal ale jen jednu./// Celkem 33%/// (02.01.2010)

Tvorba Andrey Sedláčkové mi vždycky byla sympatická, v Krásném Čase ale bohužel sklouzla do příšerného českotelevizního průměru, kde se postavy místo dialogů jen neustále hádají, hlavní hrdinka si to hned s každým rozdá a byznysmen Mrkvička chodí pořád ve stejné kravatě. Je to škoda, protože námět - jakási autorčina psychoanalýza, vyrovnávání se smíšenými pocity po návratu z emigrace - rozhodně má velký potenciál. Zřejmě až moc a autorka jako by nevěděla, jakým směrem se vydat. Takže nakousne chartisty, předsudky vůči emigrantům, průvodní jevy transformace ekonomiky v 90. letech, porovnávání se s úspěšnějšími souputníky, porozchodovou obsesi, to, jaké dokážou ženy být potvory atd. atd. Sedláčková si většinu těchto jevů necucá z prstu, a tím víc zamrzí banálnost a povrchnost výsledku (je možné, že jí do scénáře kecali geniální dramaturgové ČT, nechci jí křivdit). Přítomnost Mrkvičky, výborná Vránová ani odhalený hrudník Vilhelmové už to bohužel nezachránily. (12.10.2014)