Muž z ocele

Man of Steel nejde ve stopách Whedonových Avengers ani Nolanových Batmanů. Jde svou vlastní cestou, jeho tón je od ostatních výraznějších komiksovek poslední doby zcela jiný. Slovy neumím vyjádřit, jak moc mi to sedlo. Film má neuvěřitelné tempo, spektakulární akční scény, přesné herce a vlastně i docela zajímavě odvyprávěný příběh. Zamrzela mě jediná věc - že netrvá zhruba ještě o hodinu déle. Dějové skoky by pak nebyly tak nahuštěné, čímž by sice trochu polevilo intergalaktické tempo, ale byl by čas dostat se postavám víc pod kůži. Každopádně Man of Steel je zatím bezkonkurenčně nejlepším letošním blockbusterem (o čemž svědčí i všeobecně rozporuplné příjetí - u nejvýjimečnějších děl nikdy neustříkávají všichni), s přehledem si dává třetího Iron Mana i druhý Star Trek ... a jestliže bych ještě dnes odpoledne přesvědčeně tvrdil, že "největší" film roku bude Pacific Rim, teď o tom už pochybuju. Na měřítko téhle >super< akce vás nic nepřipraví. Zack Snyder má můj obdiv a tímto se stává pravděpodobně nejlepším žijícím akčním režisérem. 10/10 a už dlouho předlouho jsem z kina neodcházel takhle nadšený. PS: Hans Zimmer svým soundtrackem zase jednou boduje. (18.06.2013)

NODOPRDELE. Jak úžasný, že zrovna Snyder dostal na starost moji neoblíbenou komiksovou postavičku, tj. toho "největšího superhrdinu všech dob". Prcat recenze a procenta, ať co si kdo kde co chce říká, pro mě z toho vylezl naprosto dokonalý gradující těžkotonážní blockbuster - tak jednoduchý, přitom epický do té míry, že si pořád ještě přijdu bez dechu, s otevřenou hubou, přibitej do sedačky pod plátnem, zdrcen tou nelítostnou kombinací velikosti, nadlidské brutální síly a rychlosti, padajících mrakodrapů, zoomů, totální destrukce... Snyder byl vždycky audiovizuální génius, co uměl kápnout na tu správnou hloubku, a tentokrát naštěstí nedoplatil na plochou a úplně cheesy story. Dokázal si tu prosadit výborný obsazení (Shannon!), vzít všechen svůj dosavadní skill, prvky všech možných žánrů včetně komedie, romance a hororu, a dát dohromady toto: nejlepší (a opět "alternative") komiksový velkofilm od -ano- 4 roky starých WATCHMEN. Dojmů bych měl další tunu, stejně tak oblíbených kasovních trháků posledních let, co bych ve srovnání s tímhle roztrhal, ale nechci to dál natahovat. Top 2013, hetero Superman je na světě, here we go... (14.06.2013)

Singerova Supermana si velice vážím pro jeho vtip, nadsázku a mnohost opojných intertextových odkazů a přeci až Snyderův Muž z oceli, v souladu s názvem patřičně chladný a daleko nepoddajnější snímek, splnil všechno to, co jsem od filmových verzí komiksové legendy kdy doufal dostat. už při mém prvním setkání s největším ze superhrdinů v raném dětství během sledování supermanovských filmů Richarda Donnera ze sedmdesátých let jsem doufal, že jednou zhlédnu film přesně jako je Muž z oceli: trikově nesmírně vyspělý blockbuster, který plně využije technologické vyspělosti současné kinematografie k rozpoutání nanejvýš epické a tím pádem nanejvýš slastné podívané, akční podívané, která plně zužitkuje nadpozemské schopnosti hrdiny i padouchů z Kryptonu, a která poskytne co nejširší pohled na civilizaci a kulturu tohoto fiktivního mimozemského světa, kamerově pokrokový film, který jako kdyby dal divákům v kině okusit, jaký je to pocit létat mezi výškovými budovami spolu s filmovými hrdiny a zloduchy. Zack Snyder toto vše dodává a zároveň se ničím neodchyluje od mé osobní představy o postavě Supermana. tím míním jak zevnějšek - vynikající herecké obsazení protagonisty a upgradovaný design kostýmu, tak nitro - na poměry "pouhého" letního bijáku překvapivě hlubokou psychologizaci. vlastně dodal ještě víc - charismatickou a všem stereotypům vzdorující herečku do role Lois Lane a neméně šťastnou ruku při výběru představitelů Supermanova biologického i adoptivního otce. i při méně snivém, ale spíše intelektuálně vedeném zohlednění lze nacházet velmi uspokojivé přesahy. nevidět to, nevěřil bych, že kdy nějaký film a tím spíše podle mnohých diváků a priori povrchní blockbuster zkombinuje rovinu explicitních významů vykreslujících postavu Supermana v náboženském kontextu coby novou inkarnaci Krista, či přinejmenším jeho mimořádné schopnosti jakožto dar od Boha, s rovinou implicitních queer konotací, kdy je šikanovaný mladík nucen skrývat svou jinakost před okolím z obav z perzekuce a ostrakizace. takovou perspektivu bych čekal spíše u toho Singera. a už jsem opět u něj. navzdory všem neoddiskutovatelným kvalitám Snyderovy verze se totiž nemohu ubránit nostalgickému vzpomínání na tu Singerovu. snad za to může Snyderův příliš vážný a upjatý přístup, který tolik kontrastuje se Singerovým nadšeným fanouškovstvím. snad. netroufám si soudit. je to jen takový mlhavý pocit. (27.11.2013)

Všechny příjemné vzpomínky na tenhle film ve mě v budoucnu budou spjaty pouze s první polovinou, kdy Clark hledá své místo ve světě, objevuje své schopnosti a do toho problesknou i nějaké ty emoce. Zbytek stopáže bych ohodnotil dvěma slovy: DIGITÁLNÍ BORDEL. Nicméně, Henry Cavill je velký sympaťák a ten pravý Superman, nějakému střízlivějšímu pokračování s ním bych se rozhodně nebránil. Potenciál tu je. (22.06.2013)

Na jedná straně velmi překvapivá možnost ekologického čtení (kryptoňané jako civilizace, která ztratila kontakt s přirozeností - a tím přivedla domovský svět, ale patrně i světy jiné, na pokraj totální záhuby) - na druhé takřka neúnosná míra všemožného product placementu a reklamní kampaň, cílící na první konzumní v měřítku dosud netušeném (spot pro McDonald's vede). Na jedné straně (v rámci supermanovského univerza) vcelku nepřekvapivá možnost čtení náboženského/novozákonního (Superman jako novodobý Kristus-Spasitel, resp. sluneční božstvo, čtoucí již v útlém věku Platóna a tak vůbec) - na straně druhé až bolestivý nedostatek mnoha základních křesťanských hodnot, skromností a rozvahou počínaje. Na jedné straně (v rámci soudobého hollywoodského blockbusteru) vcelku "ozvláštňující" parazitování na povrchních znacích amerického nezávislého filmu (ruční kamera, pseudo-16mm look, význam poetizujícího detailu, Michael Shannon, všeprostupující dojem smrtelné vážnosti, jako by se jednalo o sociální drama o rakovině prostaty...) - na straně druhé typicky mainstreamová telegrafičnost, s jakou jsou divákům předkládány jakékoli hlubší emoce a vnitřní konflikty, nemluvě o kolosálně otupující hlučnosti a přímočarosti, jaká se dnes pro Hollywood bohužel stala závaznou normou. A mohl bych pokračovat, protože podobnými nesouměřitelnostmi oplývá Snyderův "Muž z oceli" doslova jako mlékem a strdím. Je to dobře nebo špatně? Inu, každému podle jeho přirozenosti. Za sebe ovšem(že) dávám přednost Singerově romantizující vizi. (20.06.2013)