Muž z ocele

NODOPRDELE. Jak úžasný, že zrovna Snyder dostal na starost moji neoblíbenou komiksovou postavičku, tj. toho "největšího superhrdinu všech dob". Prcat recenze a procenta, ať co si kdo kde co chce říká, pro mě z toho vylezl naprosto dokonalý gradující těžkotonážní blockbuster - tak jednoduchý, přitom epický do té míry, že si pořád ještě přijdu bez dechu, s otevřenou hubou, přibitej do sedačky pod plátnem, zdrcen tou nelítostnou kombinací velikosti, nadlidské brutální síly a rychlosti, padajících mrakodrapů, zoomů, totální destrukce... Snyder byl vždycky audiovizuální génius, co uměl kápnout na tu správnou hloubku, a tentokrát naštěstí nedoplatil na plochou a úplně cheesy story. Dokázal si tu prosadit výborný obsazení (Shannon!), vzít všechen svůj dosavadní skill, prvky všech možných žánrů včetně komedie, romance a hororu, a dát dohromady toto: nejlepší (a opět "alternative") komiksový velkofilm od -ano- 4 roky starých WATCHMEN. Dojmů bych měl další tunu, stejně tak oblíbených kasovních trháků posledních let, co bych ve srovnání s tímhle roztrhal, ale nechci to dál natahovat. Top 2013, hetero Superman je na světě, here we go... (14.06.2013)

Boj s Donnerovým SUPERMANEM bude vždycky předem prohraná bitva a nejen proto, že nostalgie je svině - zkuste trumfnout už jen tu hudbu a létající titulky, o finále s přetáčením času ani nemluvím! Na MUŽI Z OCELI oceňuju jak zajímavé rozvíjení kryptonské mytologie (hlavně v dějově mimořádně nařachaném úvodě), tak seriózní uchopení postavy, ale romantická linie s Lois je o ničem a finále klasická bayovská megaakční digi zívačka. Velkým plusem je pak mezigalaktickým charizmatem sálající Russell Crowe i Cavill, který si může podat ruku s Christopherem Reevem, Kevin Costner má bohužel smůlu, že musí trousit blábolivá moudra typu “dlužíš sám sobě zjistit, kdo vlastně jsi”. Celkově u mě o třídu lepší než limonádovitý a neakční SUPERMAN SE VRACÍ. (22.06.2013)

Musím se přiznat, že Muž z oceli mi udělal vcelku radost. V době, kdy se restartuje kdejaká série, bych od tohoto filmu očekával cokoliv, ne ale poctivě zvládnutou filmařinu. I když ono je to ve výsledku logický, čím jiným by už taky měli zaujmout, než kvalitní kamerou, akcí, skvělými záběry. Jenže pořád je tam nějaké to ale. Tady ale vnímám v samotném příběhu, který občas sekal přes ruce. Henry Cavill je sice dobrej Superman, jenže si nemůžu pomoct, ten jeho přerod v Supermana trval sakra dlouho. Třeba i to, že poprvé vzlítne až v půlce filmu mě hrozně štvalo. Tvůrci plno věcí nevysvětlovali a prostě scénář natáhli tak, jak se jim hodil. Každopádně dobře, film jsem si ve výsledku užil, ale druhý díl nutně vyhledávat nebudu. Nic nemění na tom, že těhlech filmů je poslední dobou už moc. Zbytečně moc. (21.06.2014)

Man of Steel definuje Dokonalost! Superman dostal film, který si zasloužil ! Vrcholné efekty zobrazené ve filmu jsou pastva pro oči a rájem pro Evila, obdivuhodné fantastické fighty, při kterých mi padala čelist. Ovšem i Man of steel má své mouchy, hlavní hrdinka mi nebyla příliš sympatická ve srovnání s jinými Blockbustery viz. Transformers a celkově bych ocenil i kvalitnější herecké obsazení,ale to jsou drobnosti, je to Super ! 90% (25.06.2013)

Nová generace má právo na nový začátek, a tak polobožský sirotek znovu poprvé sestupuje k nám pozemšťanům. Jsem sice rád, že se mu to povedlo způsobem, který Kal-Elovi dělá jen a pouze čest, ale jako příznivec naivnějších a lidštějších dobrodružství ocelového pláštěnkáře jsem doufal v něco ještě trochu odlišnějšího. Obdivuji sice Snydera za to, že si troufnul zpřeházet chronologii svatého originu, ale technických hrátek nebo zničených bloků na mě bylo zkrátka moc. Superman pro mě byl vždy jiný právě tím, že si svoji až bolestivou nadřazenost moc dobře uvědomuje a nebojuje destruktivním způsobem, který superhrdinské filmy nabízí. Jejich způsoby můžu sledovat od rána do večera, ale spasitel s eskem na hrudi přece ze zásady létá o třídu výš. Na podobné výtky nechává částečně zapomenout dokonalé herecké obsazení v čele s fascinujícím Russelem Crowem, který z Jor-Ela dělá div ne hlavní postavu, a také ony cituplné vsuvky, které ostatním divákům mohly přivodit menší či větší kopřivku. Jenže když scénář brnká na lidskost ústředního hrdiny, jsem právě já téměř okamžitě naměkko. Onen odchod z kina byl tak nakonec rozporuplně spokojený. Vzhledem k ďábelskému tempu druhé poloviny se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se svezl spíše v rychlíku než v plnohodnotném restartu, ovšem těch atrakcí, které v něm na mě čekaly, bylo překvapivě dost. Tak leť klidně dál, Clarku. Snad doletíš dostatečně daleko, aby vzpomínky nezačaly hořknout. (01.02.2014)