Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (156)
Falešné, nedotažené prozpěvování oper v Hostinci na mýtince je půvabné, stejně tak tomu je i u pěveckých sborových čísel z různých předdivadelních seminářů. U Cimrmana v řísi hudby, kteý je na zpěvu položený, ale kouzlo přiznané amatérštiny dvakrát nefunguje. Možná je to délkou, možná slabším libretem, ale Cimrmana hudebního považuji za jeho Achilovu patu. U genia podivné, ale je to zkrátka tak. ()
Prakticky nemám proti nikomu nic, tedy ani proti Kájovi a jeho Ivance (Nellince Sofii, Charlottce...) a jiným. Den, kdy jsem začal mít proti někomu (komukoliv) něco, by se dal nazvat dnem D a byl to den totožný se dnem, kdy jsem byl "donucen" shlédnout (alespoň větší část) přeintelektualizované vycpávky, které dali její autoři název "Cimrman v říši hudby". I když mám oba její autory (Svěrák/ Smoljak) jinak rád, tohle se bude jenom těžko odpouštět...nehledě na "duševní újmu" (upadnutí do totální deprese). Autoři zřejmě ve snaze obrátit pěkné české přísloví "Kde nic není ani čert nebere" úplně naruby a tím dokázat českým fandům Járy Cimrmana mylnost tady toho tvrzení upatlali něco, za co by se musel stydět i samotný Jára...i když to nebývalo zrovna jeho zvykem. Ze všeho číší jenom zoufalá a trapná snaha jejich - na povel - vynucené "intelektuálštiny" a to, oblepit jakousi naprosto diletantskou kostru rádoby vtipným - a přitom neskutečně trapným - humorem, kdy tímto zacpávají jednu díru za druhou, čímž dílko působí jako jedna, jediná velká vycpávka. S humorem (s inteligentním humorem, např. Horníček) to nemá naprosto nic společného a došlo to tak daleko, že jsem se sám za oba autory styděl (což se mi až zase tak často nestává) a v tu chvíli jsem byl i ochoten si připlatit - pokud by to bylo možné - kdyby mi někdo nabídnul špás s uklouznutím na banánové šlupce, třeba i několikrát za sebou. Dal bych za jednu hvězdičku...pár "rozumných" vtípků" se tam nakonec objevilo, ale jelikož jsem nebyl vůbec schopen to dokoukat až do konce, tak je to jenom za odpad, jako u jiných - také nedokoukaných - podobných "geniálních" dílek. ()
Obsazení "herci", které jsem měl tu čest vidět: Svěrák, Penc, Brukner, Čepelka st., Svoboda. Neskutečně vtipné představení. Přestože jsem na tuto hru původně ani nechtěl jít, ani na okamžik jsem nelitoval. Toto trošku opomenuté Cimrmanovo dílo stojí za zhlédnutí. Sice mě mrzí, že už bez Smoljaka a Vondrušky, ale to, co předvádí ostatní "herci", je opravdu geniální. Když vidíte pětasedmdesátiletého Svěráka poskakovat po jevišti jako při kankánu a slyšíte jak všichni společně zpívají "operu" o cukrovaru - pivovaru, když recitují operu bez hudby, Brukner zpívá árie německy, až vám vyhrknou slzy do smíchu do očí. Říkal jsem si, dědci blázniví, co všechno jsou schopni pro zábavu udělat! :-) Jen ať jim humor a elán vydrží co nejdéle. Nevím, zda to do hry patřilo, ale některé vtipné árie opakovali na konci herci několikrát, až jsme nevěděli, zda už je konec či ne. Zdeněk Svěrák nakonec řekl, že už více toho nemají a ať jdeme domů :-) Smekám poklonu, pánové. ()
I když bych při srovnání tohoto kusu s jinými zábavnými kusy naší filmové scény mohl dát bez rozpaků pět hvězd, skončil jsem nakonec u čtyř - prostě proto, že jsem Cimrmany srovnával s tím nejnáročnějším - tedy opět s Cimrmany. A tady jsem musel uznat, že humor byl předkládán formou "smějte se", zatímco u jiných představení se předpokládá, že divák je dostatečně inteligentní, aby to pochopil sám. Ale možná je to jen můj pocit, a vyjádření čtyřmi hvězdami není spravedlivé...ale co je to spravedlnost v hodnocení? Kdybych měl samostatně hodnotit první a druhou část, tak ta první (přednáška) by u mne byla za 3 a druhá (opera) za 5 hvězd. Takže jsem zase na 4. ()
Tato hra překypuje inteligentní parodií nejen na české vlastenčení, ale i na operní hudební postupy, aniž by sklouzávala až k podbízivé trapnosti. Proto možná není úplně pro každého, což kamera krásně zachytila i v občasných záběrech na ne úplně chápavé výrazy některých diváků. O to je mi ale sympatičtější. ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (14)
- Herecký soubor během zkoušek dával Svěrákovi a Smoljakovi najevo, že v úspěch hry příliš nevěří. (Kulmon)
- Původně postava Inženýra Wagnera opravdu na jevišti ležela. Ze začátku se ve hře rým „A nyní oč tu běží, proč ten člověk tady leží?“ objevoval. Až po čase, kdy se tato hra přepracovala, postava Inženýra Wagnera stála. A místo toho, aby se psal nový rým, tak se prostě, místo „leží“, řeklo „stojí“. (mnaucz)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
Reklama