Chi bi

Lima srovnává Chi bi s Vojnou a mírem. Abych to měl při psaní svého komentáře jednodušší, toho srovnání se chytnu a pokusím se z něj něco vyždímat. Také se mi hodí k machrovaní, neboť Vojnu a mír jsem i četl. Dle mého názoru je podobnost těchto dvou děl jen v tématu války, přičemž v obou se zákonitě musí objevit střet ohromných vojenských těles. Vojna a mír je proslulá velkolepými davovými scénami s jedním z největších počtů komparzistů, jaký se kdy ve filmu objevil. Chi bi v obrovitosti armád nijak nezaostává, jenže... Vojna a mír je hluboce humanistické, pacifistické dílo, jež spatřuje ve válce zlo, které postihuje civilisty, obyčejné vojáky i velitele. Neuznává existenci vojenských géniů. Cení si jen těch velitelů, kteří v bitvách usilují o co nejmenší počet obětí. Letecké záběry obrovských armád ve Vojně a míru neslouží k ohromení z jejich obrovitosti, ale spíše předvedení malosti tahání obrovského množství lidí po zemi, malosti jejich střetávání - jedno zda onu armádu vnímá jako malichernou bůh či vesmír. Kamera Bondarčukova filmu vidí armády jako hejna mravenců. Ale tam dole vnímá tragédii války a z člověka se zase stává vznešená bytost. Jaký je to kontrast proti Chi bi, které megalomansky usiluje o vrcholnou estetizaci válčení způsobem hodným totalitní propagandy nebo alespoň propagandy válečných časů. "Toto je OBROVSKÁ a MOCNÁ armáda," vyřvává hudba s obrazem. Voják je v lepším případě ozubeným kolečkem tohoto soustrojí, v tom horším pak potravou pro hrdinství hlavních postav. To se poměřuje počtem anonymních a tudíž neprocítěných, v podstatě odlidštěných obětí, jež udatný rek-nadčlověk skolí, propíchne, podřízne, probodne či rozsekne. Musí tak činit způsobem, který lahodí oku a je neokoukaný. Jinak by na to nikdo nešel. Mocný rek však nemá jen silné a obratné tělo, nýbrž i pronikavý mozek. "Střet myslí" v přípravě bitvy předvedený pomocí křížového střihu na štáby obou armád má svůj rytmus ženoucí spád, ale zároveň se dobrovolně poddává povrchnosti, aby ušetřený čas věnoval střihově-bojové masturbaci. Na jednu stranu dokazuje chytrost velitelů tím, že se vše děje podle jejich složitého plánu, na druhou stranu zapomíná na to, že, čím je je plán složitější, tím spíš se od něj skutečný sled událostí odchýlí. Vrátím se zase k Vojně a míru, která tvrdí, že vojenský génius nemůže existovat, jelikož se nic nedá doopravdy předvídat. Velitel nemůže rozumně velet, protože nemá přehled nad situací. Geniální nám plány připadají až tehdy, když se podle nich vyhraje bitva, ale reagovat protivník jinak, kdo ví, jak by skončila. Možná se Tolstoj ve svých myšlenkách mýlil, promyšlené je však měl určitě více než Woo... Nejenom samotným bitvením však je Chi bi živo. Postavy, velitelé a bojovníci, mají i další rozměry, které v hrdinských eposech bývají - touhu po moci, spravedlnost, proradnost, láskyplnost... Jen těžko je lze připodobnit k obyčejnému člověku. Jsou zosobněním něčeho nad vámi. Za šéfy byste je buď chtěli nebo ne. Nejsou vašimi vrstevníky, nežijí ve vašem světě, nemají vaše problémy. Pokud snad přece, tak v takové vyšší, vznešenější formě. Vás mohou buď chránit nebo zničit. Je u nich hned poznat dobrota a špatnost. Nepoznáváte je (postupně), okamžitě je zřejmé, co jsou zač... Druhý díl nedám - je jasné, že se v něm bude velkolepěji bojovat, dojemně umírat, snad dojde i ke sporům, určitě se projeví více lásky... Ale proč to řešit. Slabé ***. (07.06.2010) (menej) (viac)

Docela mě pobavil hned v úvodu ten letopočet 208 AD. Zřejmě to bude tím, že i přes mé snažení se do asijské historie (nebo alespoň do historie Japonska a Číny) potopit nebo spíše potápět se frekventovaně jsem se za posledních pár let příliš daleko nedostal. A to rád všude rozhlašuji, že historie mě baví. Jenomže jak je ostatně vidět i na tomhle filmu (a pak srovnání s texty odbornými - na wikipedii), je opravdu lehčí si čas od času postěžovat na nedostatek historických filmů či dokonce videoher, které by mi ji prodali tak jak to už ony dělají a na druhé straně se studiem těch opravdu odborných knih, do detailu zkoumajících jednotlivé etapy. A naneštěstí, školní vzdělání je prostě zcela západní a to včetně vysokých škol (nepočítaje přímo obory, které se východem zaměřují), takže nepomohlo ani toto. Ale abych se vrátil k tomu letopočtu a proč mě řekněme pobavil. Nu, spíše bych asi použil slovo zaujal, a to čistě z toho důvodu, že mě hodil do dob, ve kterých zde na západě neohroženě panoval velký železný Řím, podle kterého se v našem kulturním pásmu poměřuje vše, včetně dělení na ty největší etapy a přitom v Číně existovalo mocenské rozdělení, kultura, každodennost zcela odlišná a postavená na jiných základech. Ale o tom tu skoro nikdo nic neví a skoro bych si troufal říct, že kdyby se na něco takového ptali na ulici, byli by z některých odpovědí šokováni (a nejlepší odpovědi by dostali od geeků a různých podivných otaku existencí, vlastně tohle je teprve něco zábavného). To takový můj postřeh, banální, ale občas mě něco takového zaujme. John Woo se tedy vrací do své vlasti, aby z důvodu, který jsem blíže nezkoumal, natočil snad největší čínský film v historii jako oslavu hrdinské a dávné minulosti lidové republiky. Naštěstí to stáří vybrané události asi částečně zabraňuje i tomu, aby se tam snažil někdo nacpat nějaké myšlenky z manifestu, toho se tam nedočkáme. Čeho se naopak dočkáme, je opravdu to hrdinství a tedy patosu až nad hlavu. Jak jsem už možná v několika komentářích prohlásil, není nic lepšího než dobře provedený patos a proto mě film velmi brzy měl téměř zcela ve své hrsti. Bolavé byly počátky, protože Woo si možná musel zvykat na jemně jiné postupy než u jeho infernálních akcí z prostředí podsvětí a odrazilo se to tedy na trochu chaotické a nezáživné první bitvě Seveřanů proti Jižanům. Také tomu přispěl můj klasický problém s orientací v jménech a postavách snad při každém úvodu asijského filmu, a taky velmi rychlé vhození přímo do děje, jenom se zkratkovitým načrtnutím (ve formě obřího množství textu na jedné obrazovce!). Také vizuální stránka první bitvy působila ještě nedodělaně a až příliš počítačově (což později různě zdárně kryly použitím prachu, reálných lokací, miniatur atd. atd.). Jak v této, tak i v následné bitvě naopak vyčnívá ta heroizace jednotlivých hlavních postav a jejich nadlidské schopnosti v boji proti přesile, zde se dá najít mnoho vynalézavých okamžiků a parádních choreografií. Když k tomu pak přidám i samotnou choreografii druhé bitvy a její strategické provedení (což v západních historických filmech opravdu člověk nevidí, zde je strategiím a taktikám věnováno více prostoru než samotné bitvě, žádné najíždění jezdectva na kopí nebo maximálně obchvat nepřítele a jinak obyčejné srážky pěchot, ale mnohem víc), je akční stránka splněna na dostatečnou. A myslel jsem si, že o to hlavně v tomhle megalomanském projektu půjde. Ale John Woo se vytasil s epickým (od slova epos) převyprávěním legendy o bitvě a měl tedy volnou ruku k úžasné čínské poetizaci a vytváření skoro romantických scenérií a hrdinů. A tak ve filmu nakonec jde mnohem víc o lidské vztahy a emoce a promyšlené dialogy, neuvěřitelně časté používání symbolik (lov je prostě úžasný) a řekl bych skoro citace jednotlivých legendárních scén a prohlášení, jak přímo vytažených někde z eposu. Ve výsledku je film tedy spíše jakousi mozaikou, postupně gradující k finálnímu průletu holubice nad celou rozestavěnou šachovnicí. A nechybí dokonce ani humorná odlehčení v čele s nezkrotnou princeznou. Jenom možná škoda, že člověk pak má někdy obtíž rozlišit, co mohla být opravdu skutečnost a co je jenom součástí těch "vyprávění starců", jak to použil náš milý děkan Kosmas. Ale na druhou stranu, detaily už se nikdy nikdo stejně nedoví a neověří, a takto si divák může film jistě užít mnohem víc. Hlavně když mu rozšíří obzory třeba i v jistém sportu. SUMA: Kvůli tomu slabšímu úvodu a některým výraznějším slabinám při snaze z toho udělat co nejvíc umělecký počin (zbytečné překombinování a prostřihy několika scén v několika časových rovinách na několika místech), výborné 4, 8,5/10. Druhá část to napraví všechno.. tedy kromě délky. PS: Jo a hlavní hudební motiv se chvíli zdá slabší, ale pak ho začnou používat přesně na těch správných místech a v několika mutacích a už výborně doplňuje celé vyprávění a i superhrdinské hrátky s oštěpy a pěstmi.. nebo průlety bojiště. (30.12.2014) (menej) (viac)