Chi bi

Ran - facelifted version. Poctivá historická freska, u které by člověk až do samotného závěru (opět bílá holubice) snad ani neřekl, že jí točí mistr moderního krvavého baletu John Woo. Solidní choreografii a pestrou škálu soubojů přebije snad jen skvěle inscenovaná bitevní strategie. Je vidět, že se na celku nešetřilo. Ohromné možství komparzu, poctivá kamerová panoramata, velkolepá mizanscéna. Je tedy velká škoda, že v tom množství postav se zřejmě ne každému divákovi podaří se s některou ztotožnit a dostat se jim pod kůži. V mém případě se to nepovedlo ani u jedná a to je velká škoda, obrazově se totiž jedná o velkolepou podívanou. (19.12.2021)

První polovina filmu není špatná, ale o triumfální návrat Wooa do nejvyšší ligy se nejedná. Nad podobnými velkofilmy z asijské historie sice výrazně vyčnívá, kromě vizuální dokonalosti a solidní dynamiky akčních scén, svým důrazem na poetiku a civilní život vojevůdců kteří nejsou jen jednorozměrné a černobílé figurky ale skuteční lidé... ale pořád je tu ještě dost rozebírání nepřehledné a ve výsledku přitom zbytečné politiky a mocenských machinací, protože už od začátku je jasné že jde jen o to aby se ti zlejší dořezali s těmi hodnějšími. Co u mě ale srazilo film nejvíc byla totálně wtf strategie jakou je vybojována největší bitva filmu - něco tak zmateného a nesmyslného jsem ve válečném filmu snad ještě neviděl... jako by zdravý rozum scénáristů i režiséra najednou odkráčel někam do neznáma a ti si začali hrát jak děti na pískovišti. Prozatím 7/10 a velké očekávání do závěrečné části... snad Woo ještě překvapí. (28.08.2008)

John Woo je zpátky, ale úplně v jiným kabátě, tentokrát se pustil do historický řežby a udělal hodně dobře, sice prostřední část mi přišla mírně nudící, jelikož se toho moc neděje a je to dlouhý, ale to co tam John Woo předváděl v bitvách to byly prostě absolutní vizuální krvavý orgie a to zejména ta první bitva úplně na začátku, která mi fakt vyrazila dech počtem neskutečně působivých záběrů při boji. Škoda jen trošku moc velkýho počtu hlavních a vedlejších důležitých postav, ve kterých se dá celkem hravě ztratit, kór když jsou si občas až nechutně podobný a některý zajímavý charaktery dostávaj zbytečně málo prostoru, i když by si zasloužili daleko víc, ale přesto první část velice vydařená, sem zvědavej, co Woo přichystá v tý druhý (20.09.2008)

Výpravu to má fakt dobrou, to bezesporu. Hezká kamera, úžasné kostýmy i kulisy, ohromné davové scény. Ale taky je to eh prostě Čína. Souboje jsou ohromující, ale často taky zbytečně přepálené a hlavní hrdinové, kteří jen tak mimochodem vypadají všichni úplně stejně a divák neznalý čínské historie absolutně neví kdo je kdo, poletují po bojišti a, asi aby se zdůraznila jejich nadřazenost, jako Avengers kosí nabíhající NPC hlava nehlava. U fantasy filmu bych to bral, u filmu, který se snaží tvářit historicky to působí prostě blbě. Dialogy často vyloženě šustí papírem a v kontextu jinak přelomových historických událostí vyzní při všem tom teatrálním popíjení čaje vyloženě banálně. Ale přes to všechno se na to nedívá špatně a precizně zpracovaná tehdejší čínská kultura, zcela odlišná od čehokoli, co tu známe z naší historie, je stále něco dost neokoukaného a dívá se na to v pohybu velmi dobře. (08.04.2024)

Zrychlete 30-krát Mizogučiho, 20-krát Ozua, 10-krát Kurosawu a dostanete Krvavé pobřeží. ____ Proč jen 3 hvězdy? Za 1, Red Cliff doslova zkopíroval model filmu Battle of Wits a podobně jako on vyloučil veškerou subverzitu. Čínsky nacionalismus tudíž není problematický ideologicky, ale tím, jak utěsňuje žánr a převádí film do hodokvasu bez koulí, do takřka kostýmní hollywoodské podívané z 40.-60. let bez jakékoliv nápaditosti. 2, Woo sice konzervativní hodnoty a boj za pravdu zušlechťuje typickým hard-boiled-stylem, jenže k čemu to, když film vypadá tak nepatřičně a cheezy. A ke všemu je cítit midcultem, neboť v něm řada diváků spatří mylně umění. 3, Celá kinematografie vychází z individualismu, z vyvolených jedinců, které si vybere ke zkoumání oko kamery. Potud v pořádku. Ovšem jak naložit s malými kung-fu pranicemi umístěnými do epických bitev? S pranicemi, které se ani zdaleka nedotýkají vizuálního obžerství 300 a strádají i choreograficky? 4, Woovi jde o obraz, nikoliv však o rytmus a puls – Krvavé pobřeží je filmem gest, ale bez souvislosti a nějaké rafinované montáže a spojité logiky akčních scén. V normotvorném Alexandru Velikém (2004) je kolem 50. minuty abnormálně gradovaná a vymyšlená bitva. Zde nic takového není. (17.08.2008)