Tvrdé palice

Nedávno jsem se díval na stará videa s Bettie Page a uvědomil jsem si, že dnešní filmy už nejsou to co dříve. Pryč je ta naivita, která vyzařovala z plátna ve 30. - 50.letech. Dnes se na tu naivitu jen hraje, je součástí sofistikované hry s žánrem i samotným divákem (podívejte se například na ukázku k filmu The Spirit) a nejspíš to je tím, že filmové médium za těch několik desítek let pokročilo a spolu s tím i samotný způsob, jakým je na film nahlíženo. Dnes se točí spousta filmů s přesahem, filmy, které pitvají společnost, filmy, které chtějí bořit zažité postupy, chtějí být originální, filmy, které chtějí vycucat možnosti nejnovějších technologií do poslední kapky. Tvůrci se dnes jednoduše bojí přijít s něčím "normálním", s klasickým a myslím tím opravdu klasickým filmem, protože se může stát, že rozmlsaný divák takový film pak přehlédne. Takový je můj názor. Pro tohle všechno si nesmírně cením nového filmu George Clooneyho, který se nebál přijít s něčím jednoduchým, vpravdě klasickým a jednoduše zábavným. Tvrdé palice, příběh o hráčích amerického fotbalu, se odehrávají v 30. letech a jsou natočeny ve stylu filmů z let 40. až 50., kdy naivita, stylovost, hravost a decentní humor pomáhaly pod zkušenýma rukama ke vzniku velmi příjemných filmů. A takové jsou právě i Tvrdé palice. Jsou hravé, vtipné, stylové (ne tak, jako například Matrix nebo Speed Racer, ale spíš jako série Indiana Jonese nebo přehlížený Nacho Libre) a v mnohém mi připomínaly komediální výtvory bratů Coenových, od kterých toho Clooney při spolupráci s nimi jistě spoustu okoukal. Když jsem film sledoval a viděl, jak skvěle se dá podat jednoduchý příběh, uvědomoval jsem si všechny ty věci, kvůli kterým tak moc miluji film. Spousta skvělých epizodek, které mě dokázaly upřímně rozesmát, Clooneyho groteskní herectví spojené s šarmem jemu vlastním, vznešeně krásná Renée Zellweger, dobový jazz, lahodné obrazové montáže, se kterými se tu nešetří, neuvěřitelně vtipné špičkování mezi postavami Clooneyho a Zellweger, groteskně podané fotbalové zápasy, tak to vše dává dohromady sakra příjemný film, u kterého se mládež bude asi nudit, protože je na tuhle dobu plnou prdících babiček a zhulenců věčně rozebírajících sex přece jen přespříliš decentní. Ale pokud pro vás kinematografie nezačíná až někde v polovině 80. let, tak si myslím, že by se vám mohly Tvrdé palice líbit. Mně naprosto okouzlily. 90% (20.07.2008)

Povedena komedie s radou originalnich scenek a predevsim chytrym scenarem. Zadne bezduche placani o nekonecnem vesmiru nybrz chytre a zabavne dialogy, ze kterych jsem citil jiste napeti mezi G.C a R.Z. Dobova atmosfera byla citit asi jako olomoucke tvaruzky z ust vesnickeho ochmelky a Clooney je pred kamerou stale tak cool, ze bych pred nim dal prednost i pred mladeneckym vecirkem na rozloucenou. Nebude to hit, ale u me si to rozhodne ziska nalepku "Chytra komedie" (31.07.2008)

Scénář: Duncan Brantley, Rick Reilly .. Pohodová sportovní retro komedie o komercializaci amerického fotbalu, která ale nakonec uhraje jen tříbodovou jistotu než plnohodnotný touchdown. George Clooney je přesto cool jak herecky tak režijně a opět dokazuje, že retrem nasáknuté snímky jsou jeho parketa - nažloutlá patina obrazu, styl, poctivá dobová výprava i kostýmy. Zato Renée Zellweger lehce dochází dech a vedle George je jen druhořadý přihrávač, který už pět let od Cold Mountain ne a ne zavadit o projekt, který by jí dal patřičný prostor a podtrhl její talent. (28.10.2008)

Český distribuční název zní jako lidová fraška od Stroupežnického, ve skutečnosti jde o romantickou komedii z doby po 1.svět. válce, kdy jsou (nejen) do amerického fotbalu zaváděna "pravidla", G.Clooney je za štramáka ve střihu Caryho Granta a celé si to nejvíc má šanci užít nejspíš brankář (a reklamní panáček jistého peněžního ústavu) Petr Čech. (18.11.2008)

S Leatherheads mám trochu problém. Na jednej strane je prakticky nulový príbeh (minimálne z hľadiska príťažlivosti) a na druhej odzbrojujúci retro šmrnc a silné jednotlivosti. Clooney herec (aj režisér?) je mužom klasického Hollywoodu, ktorého niekto teleportoval do 21. storočia, aby sme nezabudli (alebo aby sme objavili) jeho kúzlo. 70% (06.11.2008)