Ponyo z útesu nad morom

Já to prostě nechápu, nechápu jak Miyazaki dokáže vytvořit tak úžasné pohádky. Člověk se koukne se obrázek plakátu z filmu a řekne si: "na to přece nebudu koukat, to je nějaká blbá pohádka pro malý děti" OMYL! Žádný animovaný film od Miyazakiho není blbá pohádka pro děti, ale propracované umělecké dílo. nemůžu jinak naž 5* (06.08.2011)

Překrásná, po výtvarné stránce bezchybně zpracovaná pohádka, která dozajista nadchne každé malé dítě. Dospělí znalí Miazakiho tvorby však budou s největší pravděpodobností postrádat filosofickou hloubku předchozích snímků (viz. "Princezna Mononoke" a "Cesta do Fantazie"), neboť právě díky ní jsou tak úchvatné a nezapomenutelné... (08.06.2011)

Jestli je tohle slabší Miyazaki? Tak ať si klidně je, protože to vůbec nevadí. Nevidím v tom nic zásadně slabšího, naopak je zde opět úžasná fantazie, a přijde mi nová. Hned od začátku jsou zde scény, které jsou krásně vykreslené, ale hlavně jsou nápadité, imaginativní. Prostě tvůrčí pohlazení a krásnými postavami. (20.05.2017)

Miyazaki je veľký vizionár, to mu treba nechať. Dokáže sa v animovanom žánri realizovať s unikátnym nadhľadom a pomocou jednoduchých životných myšlienok formulačne preštrikovať až ku obsahu celovečerného príbehu, ktorého pocity siahajú za hranicu prvotných vnemov. I to vyzdvihuje jeho výnimočnosť, že po Mononoke plánoval skončiť a kam to ešte potiahol. K Ponyovi len toľko, že práve tieto spomínané faktory, ktoré zdobili autorovu slávu boli využité vari najmenej z jeho tvorby. Zas na druhej strane treba pripomenúť, že aj keď sa nejedná a významnú vec, servírovať deťom poučnejší obsah je ďaleko prínosnejšie, než prvoplánové filmy z dielne Dreamworks či Pixar. (05.04.2014)

Píše se rok 2008. Temný Rytíř bez problémů válcuje svoji konkurenci ve všech státech světa. Když najednou se stane něco, s čím producenti absolutně nepočítali, ohromný propadák v japonských kinech... čím by to tak mohlo být? Ponyo je ta správná odpověď. Stavět se proti novému filmu zbožňovaného režiséra prostě nebyl dobrý nápad. Miyazaki tentokrát zvolil jeden z civilnějších fantasy příběhů, což asi nebude po vůli milovníkům Mononoke-Hime, nebo Naushiky. Ale kdo se s radostí podvolí návratu do desíti let, bude unešen. Sice schází nějaký rozvitý ústřední děj, ale to Miazakimu nebrání pohrávat si s emocemi diváka, jak mu je libo. Stále nechápu, jak se mu daří, tak jednoduše ve mě probouzet radost, dojetí, obavy a úsměv, který mi div nepotrhá tváře. V porovnání s jeho předchozími filmy bych měl za sebe hodnocení trochu snížit, ale když je přejdu a vzpomenu si jak dlouho mi zůstal po filmu dojatý úsměv, tak nemůžu bodovat jinak. (20.05.2009)