Ponyo z útesu nad morom

Hmm nastala zaujimava situacia. Na jednej strane zmizli vsetky veci, kt. mi vadili na Ceste do fantazie ci Howlovom zamku (temny a bizarny vizual plny divnych postav bol nahradeny pestrofarebnostou a rodinnou atmosferou), na druhej je to po pribehovej stranke zrejme reziserov najslabsi film- az privelmi jednoduchy, priamociary a predvidatelny. Detom sa to pacit bude ale dospelym pekny vizual a roztomilost stacit nebude. Miyazaki ma na konte aj lepsie kusky. (02.08.2009)

Já se přiznám, že mi žádné japonské animáky nikdy nepřirostly k srdci a tu japonskou mytologii v nich také moc nemusím. O Mizajakim jsem ale něco už slyšel a tak jsem byl zvědav jaké to bude. Po Hrobu světlušek vím, že ne všechno se má házet do jednoho pytle a tak dávám šanci i ostatním záležitostem tohoto žánru... Hned v úvodu jsem se lekl, protože se tam přesně objevil ten typ obličejů, které nesnáším a kterým dávám (možná blbě) souhrnný název manga. Ano jsou to ty velké oči s odlesky, malá ústa a místo nosu dvě tečky... Další co mne šokovalo byl čaroděj, trilobité a podvodní svět s ,,potěrem''. Vida ale nadšení dcery, která na to koukala se mnou jsem se nechal bez přemýšlení volněji unášet a o no to šlo. Asi to bylo hlavně díky krásným animacím, příběh samotný měl zajímavý začátek, ale podivný konec. Ale líbilo se mi to a jsem vděčný Reflexu, že něco takového vydal pod svojí perutí. Tohle je prostě tak trochu jiná pohádka z Ostrovů. Je to sice na slabší 4, ale přesto je dám. 4 zalté ryby. * * * * (28.01.2016)

I ked animaciu z vychodu moc nemusim, priznavam, ze som podlahol. Tolko pozitivizmu,resp. dobrej nalady a hravosti, navyse videne na obrobskom platne s kvalitnou reprosustavou a s panom Miyazakim sediacim o dve rady na do mnou .... ano, na zaver som mal i slzy :) Krasne, dojimave, vesele, troska i smutne ale hlavne...film od srdca. Technicku stranku filmu ako i hlbsie analyzy s predchadzajucou Miyazakiho tvorbou necham na povolanejsich z CSFD zvazu "animacny blok vychodu" ;-) [Venezia, 2008] (01.09.2008)

Píše se rok 2008. Temný Rytíř bez problémů válcuje svoji konkurenci ve všech státech světa. Když najednou se stane něco, s čím producenti absolutně nepočítali, ohromný propadák v japonských kinech... čím by to tak mohlo být? Ponyo je ta správná odpověď. Stavět se proti novému filmu zbožňovaného režiséra prostě nebyl dobrý nápad. Miyazaki tentokrát zvolil jeden z civilnějších fantasy příběhů, což asi nebude po vůli milovníkům Mononoke-Hime, nebo Naushiky. Ale kdo se s radostí podvolí návratu do desíti let, bude unešen. Sice schází nějaký rozvitý ústřední děj, ale to Miazakimu nebrání pohrávat si s emocemi diváka, jak mu je libo. Stále nechápu, jak se mu daří, tak jednoduše ve mě probouzet radost, dojetí, obavy a úsměv, který mi div nepotrhá tváře. V porovnání s jeho předchozími filmy bych měl za sebe hodnocení trochu snížit, ale když je přejdu a vzpomenu si jak dlouho mi zůstal po filmu dojatý úsměv, tak nemůžu bodovat jinak. (20.05.2009)

Miyazakiho Ponyo je opäť svojim námetom originálny, kúzelný a uveriteľný. Ponúkol množstvo čarovných prvkov ako úchvatné prostredie a jednotlivé predmety v ňom, vyhral sa s každým jedným detailom, farebne je film proste majestátny a celková výtvarná technika a práca s ním je prvotriedna. Krásne šrafúry, namaľovaná obloha a more, žiadne jednoliaté postavičky či predmety, všetko je prepracované až na maximum. Ponya hodnotím s odstupom času veľmi pozitívne, i keď musím dať najavo, že kvalita jeho filmov mierne klesla, no stále je to Miyazaki, ktorého uznávam. Takže i v tomto prípade u mňa animovaný kráľ boduje na maximum...90% (04.05.2014)