Ponyo z útesu nad morom

I ked animaciu z vychodu moc nemusim, priznavam, ze som podlahol. Tolko pozitivizmu,resp. dobrej nalady a hravosti, navyse videne na obrobskom platne s kvalitnou reprosustavou a s panom Miyazakim sediacim o dve rady na do mnou .... ano, na zaver som mal i slzy :) Krasne, dojimave, vesele, troska i smutne ale hlavne...film od srdca. Technicku stranku filmu ako i hlbsie analyzy s predchadzajucou Miyazakiho tvorbou necham na povolanejsich z CSFD zvazu "animacny blok vychodu" ;-) [Venezia, 2008] (01.09.2008)

Při hodnocení jsem se nedovedl rozhodnout, jestli 4 nebo 5*, rozhodla to za mě má dvanáctiletá dcera. Jednodušší Miyazaki a současně film pro děti. Naše dvouapůlletá prťata to viděla dnes večer podruhé, přičemž vydržela až do konce a závěrečnou píseň v traileru by si mohla pouštět stále dokolečka. Přestože mě to nevzalo tak, jako cokoli jiného od Miyazakiho (vím, co hovořím, v tuto chvíli mám úplně všechny jeho filmy), je to výborné a opakovaně koukatelné. Místy značně magické. ■ Sosukeho matka mi připadala jako dospělá Kiky. ■ A jak správně poznamenala má dcera, jediný Miyazakiho film, ve kterém se nelétá. 85% (14.10.2010)

Ponyo je společně s Totorem film, který je určený zvláště pro menší publikum, i když je stále více dospělejší než obrovská většina ostatních animovaných filmů odkudkoli ze světa. Ústřední dvojicí je opět (téměř jako vždy) pár, tentokráte malých dětí (respektive chlapce a rybo-děvčete), které spojuje pouto nejsilnější - láska. Miyazaki opět povolil uzdu své fantazii, což mělo za následek další nezapomenutelnou animovanou pohádku, která je plná magie, kouzelných postav, prazvláštních tvorů a barev. Na Miyazakiho silnou triádu (PM, CdF, ZvO) to sice nemá - hlavně kvůli infantilnějšímu ději - ale i tak jde stále ve svém žánru o nadprůměrný snímek. (02.06.2011)

Miyazakiho animované lahůdky miluju. Měl jsem tu možnost zatím vidět Mononoke-hime, Sen to Chihiro no kamikakushi a Hauru no ugoku shiro - režisérova novinka je pak oproti těmto jmenovaným dosti průměrná. Zajímavé nápady tam sice jsou, animace je epesní, ale celková infantilita na mě dýchla tentokrát až moc. Byl jsem od něj zvyklý dostávat dětské příběhy s ne tak dětským hávem. Rozhodně však na něj nezavrhnu a hlavně se pokusím doplnit si jeho starší animované skvosty. (19.08.2009)

Já se přiznám, že mi žádné japonské animáky nikdy nepřirostly k srdci a tu japonskou mytologii v nich také moc nemusím. O Mizajakim jsem ale něco už slyšel a tak jsem byl zvědav jaké to bude. Po Hrobu světlušek vím, že ne všechno se má házet do jednoho pytle a tak dávám šanci i ostatním záležitostem tohoto žánru... Hned v úvodu jsem se lekl, protože se tam přesně objevil ten typ obličejů, které nesnáším a kterým dávám (možná blbě) souhrnný název manga. Ano jsou to ty velké oči s odlesky, malá ústa a místo nosu dvě tečky... Další co mne šokovalo byl čaroděj, trilobité a podvodní svět s ,,potěrem''. Vida ale nadšení dcery, která na to koukala se mnou jsem se nechal bez přemýšlení volněji unášet a o no to šlo. Asi to bylo hlavně díky krásným animacím, příběh samotný měl zajímavý začátek, ale podivný konec. Ale líbilo se mi to a jsem vděčný Reflexu, že něco takového vydal pod svojí perutí. Tohle je prostě tak trochu jiná pohádka z Ostrovů. Je to sice na slabší 4, ale přesto je dám. 4 zalté ryby. * * * * (28.01.2016)