Ponyo z útesu nad morom

Zatím poslední a zároveň nejslabší Miyazakiho snímek. V jeho případě samozřejmě neznamená, že by se jednalo o špatný film ale ve srovnání s jeho předchozími animáky "Ponyo" výrazně propadá. Miyazaki se tentokrát zaměřuje převážně na dětské publkum a vypráví příběh o přátelství malého chlapce se zlatou rybkou, (která je ve skutečnosti červená a vypadá jak rukavice na vaření) která by se chtěla stát člověkem. Příběh je tedy obyčejný ale to by tolik nevadilo, kdyby režisér opět otevřel svět plný fantazie, který známe z jeho předchozích filmů. Tentokrát se však drží při zemi a mnoho originality nám nepřinese a překvapivě i výtvárná stránka je jaksi chudší. Doufám, že nám příště tento bezkonkurenční tvůrce animovaných filmů přinese opět něco vyjímečného. (13.07.2009)

Překrásná, po výtvarné stránce bezchybně zpracovaná pohádka, která dozajista nadchne každé malé dítě. Dospělí znalí Miazakiho tvorby však budou s největší pravděpodobností postrádat filosofickou hloubku předchozích snímků (viz. "Princezna Mononoke" a "Cesta do Fantazie"), neboť právě díky ní jsou tak úchvatné a nezapomenutelné... (08.06.2011)

Ponyo je společně s Totorem film, který je určený zvláště pro menší publikum, i když je stále více dospělejší než obrovská většina ostatních animovaných filmů odkudkoli ze světa. Ústřední dvojicí je opět (téměř jako vždy) pár, tentokráte malých dětí (respektive chlapce a rybo-děvčete), které spojuje pouto nejsilnější - láska. Miyazaki opět povolil uzdu své fantazii, což mělo za následek další nezapomenutelnou animovanou pohádku, která je plná magie, kouzelných postav, prazvláštních tvorů a barev. Na Miyazakiho silnou triádu (PM, CdF, ZvO) to sice nemá - hlavně kvůli infantilnějšímu ději - ale i tak jde stále ve svém žánru o nadprůměrný snímek. (02.06.2011)

"A tvoje máma?" -"Tu mám ráda! Je velmi děsivá." Mám dojem, že jsem byla připravena o velké finále. Všichni jsme věděli, že přijde. Hrdinové věděli, že za ním putují. Čaroděj nám všem řekl, že bude. Bohyně nám všem řekla, že bude. Matka se bála, co se stane, až přijde. Potom hrdinové doputovali, řeklo se že "už je to tady". A bylo po všem. Mám dojem, že jsem byla připravena o velké finále. (25.11.2012)

Já se přiznám, že mi žádné japonské animáky nikdy nepřirostly k srdci a tu japonskou mytologii v nich také moc nemusím. O Mizajakim jsem ale něco už slyšel a tak jsem byl zvědav jaké to bude. Po Hrobu světlušek vím, že ne všechno se má házet do jednoho pytle a tak dávám šanci i ostatním záležitostem tohoto žánru... Hned v úvodu jsem se lekl, protože se tam přesně objevil ten typ obličejů, které nesnáším a kterým dávám (možná blbě) souhrnný název manga. Ano jsou to ty velké oči s odlesky, malá ústa a místo nosu dvě tečky... Další co mne šokovalo byl čaroděj, trilobité a podvodní svět s ,,potěrem''. Vida ale nadšení dcery, která na to koukala se mnou jsem se nechal bez přemýšlení volněji unášet a o no to šlo. Asi to bylo hlavně díky krásným animacím, příběh samotný měl zajímavý začátek, ale podivný konec. Ale líbilo se mi to a jsem vděčný Reflexu, že něco takového vydal pod svojí perutí. Tohle je prostě tak trochu jiná pohádka z Ostrovů. Je to sice na slabší 4, ale přesto je dám. 4 zalté ryby. * * * * (28.01.2016)