Kasandrin sen

No dobře, Woody se zaměřil na morální drama ve stylu svých oblíbených antických tragédií. Jenže to celé natočil jak pro puberťáky, kdy závěrečná scéna je "vysvětlovací" tak, až brní uši. Žánrově nic extra, podobných snímků existuje spousta a líp odvedených, snad jen atmosféra městečka a přístavu s věčně zachmuřenou oblohou má jakousi atmosféru. Jinak nudný film, jehož zápletku a zákruty zkušenější divák odhalí hned u první scény u rodinného stolu. (06.01.2009)

Je to Woody a zároveň to není Woody. Je to jak od nějakého (ne)pěkně cynického filmaře, který nemá zrovna nejlepší mínění o stavu současné morálky západní společnosti. Rozhodně tedy nejde o klasickou allenovku, ale zase bych netvrdil, že je v tom zcela nerozpoznatelný. Nezapírám, že bych to možná raději viděl na divadelních prknech, kam to dle mého patří, ale na nich bych si zase těžko vychutnal tradičně skvělou práci Philipa Glasse. Ovšem ta není hlavním kladem. Tím je s přehledem ústřední herecké duo. Ti dva by si ještě někdy měli zahrát pospolu. I přes rozdílné přízvuky jsem jim bratry věřil jako málokomu v poslední době. Obavy zda neuvidím McGregora a Farrella, ale Iana s Terrym tedy vzaly za své. (20.07.2008)

Match Point znamenal ve filmografii Woodyho Allena zásadní zlom – odchylku od rozjívených (tragi)komedií napěchovaných hláškami k seriózním dramatickým thrillerům, či snad lépe řečeno přímo k tragédiím antických rozměrů. Kasandřin sen na perfektní Match Point navazuje a tyto dva filmy dokonce spojuje několik totožných prvků. Vedle dnes již neobvyklého užití klasické hudby se oba filmy zabývají tématem infiltrace příslušníků střední vrstvy mezi smetánku. Kasandřin sen však toto téma bere pouze jako motivaci jedné z postav; ústřední linii zde tvoří kriminální zápletka ústící v nervové pnutí na způsob Dostojevského Zločinu a trestu. ____ Allen tento film natočil jakožto staromilský kriminální thriller, který je se svou základní dějovou linkou vcelku prostý, známý newyorský neurotik však veškeré dění komplikuje nemilosrdnými epizodkami, díky nimž je celá ta podívaná ještě o několik stupňů napínavější a více strhující. Allenovi slouží ku cti, jak ve svých filmech nakládá s ženskými postavami, které, ač zpravidla ztvárňovány atraktivními herečkami, nikdy neplní prostou funkci vizuální atrakce, ale místo toho jsou přímými/nepřímými hybateli děje. V Kasandřině snu ženské postavy výrazně ovlivňují jednání hlavních hrdinů, i když tentokrát v poněkud pasivnější podobě. V souvislosti s Allenovými čistě dramatickými díly je často zmiňována antická tvorba a toto přirovnání vskutku není od věci (postavy dokonce i vedou dialog přímo o antické literatuře) – z narativu je cítit ona osudovost a tíha antických dramat, přičemž vše neodvratně spěje k tragickému konci a divákovi nezbývá než sledovat, jak postavy postupně naplňují svůj krutý osud. Moralizování v tomto případě samozřejmě také nesmí chybět a i zde se Allen projevil jako nemilosrdný cynik, což je v porovnání s předešlou tvorbou (vyjma zmíněného Match Pointu) vcelku překvapující. ____ Abych se přiznal, navzdory vší té úctě k Allenovým skvělým komediálním dialogům preferuji spíše jeho čistě dramatické pokusy, v nichž se více soustředí na souvislý děj a nedává svým postavám tolik prostoru k ukájení se nad lingvistickým přebornictvím. Za další filmy ve stylu Match Pointu a Kasandřina snu bych se vůbec nezlobil. P.S.: Trio McGregor/Farrell/Wilkinson je skvělé, každý z nich tím svým způsobem. (27.07.2010)

Nástup Allenova osmého životního decénnia jakoby ochromil umělcovy síly; naplňuje se věk a život nebo naopak nastupuje zoufalá touha nestárnout? Jisté je, že jak příběh, tak výběr protagonistů i režie ze všeho nejvíc připomínají hodně vycucaný citrón. Vše - pohybujeme-li se v obvyklých allenovských uměleckých standardech - jakoby bylo vylisováno v pomyslných herbářích. Papír v takových případech snad víc šustět nemůže. Otázka, zda herci v takto chatrných námětových kulisách mají co hrát, je to do další, co nám vytane na mysli, pohlédneme-li do těchto vyprázdněných obrázků stříbrného plátna. A tak Allenovi poněkud nekasandrovsky přeji, aby se z tohoto intermezza co nejrychleji zotavil a vrátil svému oddanému divákovi to, co mu v tomto případě viditelně dluží: rozvernou neurotickou rozkňouranost protagonistů svých skvělých příběhů a dějem a nápady prosycené portréty dalších postav. Tvůrčí neopakovatelnost svého výrazného uměleckého zjevu. (26.03.2011)

Kasandřin sen není běžná kriminálka nebo detektivka, je to spíš psychologické drama o dvou ambiciózních mladících, jednom byznysmenovi v rodině a jedné osobě, která překáží rodinnému štěstí. A především je to film o vyrovnávání se s vlastní vinou, taková svérázná varianta Viny a trestu. Woody Allen se v tomto období odklonil od svých starých neurotických komedií a pokračuje v linii nastolené dramatem Match Point - Hra osudu. Není to tak silné jako jeho předchozí snímek s kriminální zápletkou, ale jako psychodrama o morálce funguje dobře a Woody Allen si uchovává vysoký standard své tvorby. Navíc, a to se v tomto případě opět potvrdilo, pracuje s hereckou elitou. Oba herci v hlavních rolích odvádí to nejlepší, co umí, a považují svou účast na projektu Woodyho Allena za čest. Celkový dojem: 75 %. (04.01.2011)