Deník mrtvých

Oblíbený prostředek mladých filmařů, ruční kamera, se dostal i do rukou starého harcovníka, který opět ukázal, že umí držet krok s dobou. Romero se sice opakuje, do současné společnosti, včetně všech jejích moderních výdobytků v podobě všemocných médií, internetu a jiných komunikačních prostředků, které zkracují vzdálenosti, se ale umí obout pořád se stejnou razancí. I tolik diskutabilní ‚natáčím vše, co vidím‘, které umí být předmětem dlouhých sporů mezi diváky, nakonec ustál překvapivě snadno. Hrdinové nedrží kameru v ruce jen tak zbůhdarma, ale i mají pro to důvody a navíc to Romero obratně kočíruje i v tradičních filmařských disciplínách. Motivace postav funguje, road movie s nezbytnými ‚pocestnými‘ taktéž, takže spíše než horor o zombies připomíná tento film napínavý thriller, kde se jen tak mimochodem objevili živí-mrtví, před nimiž je třeba utéct. Nakonec je tak škoda jenom toho, že to trochu pokulhává v napětí i strachu (hrdinové i samotný divák), které však bohatě vynahrazuje lahůdkové ‚gore‘, u něhož jsem si často kladl otázku, jak to ten dědek sakra dělá. 4 a ½. (23.09.2008)

Romera mám radšej ako scenáristu než režiséra, v tomto prípade si strihol hneď oboje a výsledok nie je vôbec zlý, a to aj napriek tomu, že na FF som prísnejší a máločo ma v tomto smere osloví. Za každú novú výnimku som však vďačný. Úvod bol síce troška zdĺhavejší, čoskoro sa to však rozbehne a snímok naberie na atmosfére a napätí. Dokonca tu odznelo aj pár pekných myšlienok. Miestami mi to dosť pripomínalo seriál TWD, len masky neboli tak dobre urobené a samozrejme nemalo to tak rozvinutú dejovú linku. S minimálnou úpravou deja by som si to však vedel predstaviť aj ako pilotnú vecičku k tomuto seriálu. Koniec bol podľa môjho gusta, takže celkový dojem u mňa vyznieva do nadpriemeru. Romero tentoraz zabodoval. 75/100 (03.09.2014)

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)

Moderní kabát Romerovi sluší. Zombie film optikou laciného found footage, ale s natolik bravurním střihem, dějovou nepředvídatelností a stylistickým rozměrem, že výsledek je takřka ojedinělý a fascinující. Velmi znepokojivá, filmařsky zábavná a obsahově komplexní studie globálního chaosu skrze partu odhodlaných přeživších, snad lepší adaptace World War Z než Forsterův stejnojmenný film... 80% (13.04.2016)

George A. Romero mne velice zklamal. Deník mrtvých je nudná slabá slátanina bez napětí a strachu. Přátelé mne varovali, že je to blbost, ale já si říkal, že snad Romero nemůže natočit špatný film. Bohužel, opak je pravdou! Dávám pouze jednu hvězdičku za scénku, kdy zdravotní setře po zásahu elektrickým impulsem vypadly oči z důlku. Pokud by tato scénka ve filmu nebyla, označil bych ho jako ODPAD! A pro mne je "Deník mrtvých" velkým zklamáním! (30.08.2008)