Deník mrtvých

Moderní kabát Romerovi sluší. Zombie film optikou laciného found footage, ale s natolik bravurním střihem, dějovou nepředvídatelností a stylistickým rozměrem, že výsledek je takřka ojedinělý a fascinující. Velmi znepokojivá, filmařsky zábavná a obsahově komplexní studie globálního chaosu skrze partu odhodlaných přeživších, snad lepší adaptace World War Z než Forsterův stejnojmenný film... 80% (13.04.2016)

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)

Nejzajímavější na zombie filmech mi vždy přišla druhá fáze, kdy nákaza už propukla, všude se vzmáhá nekontrolovatelný chaos a anarchie, a hrdinové se musí smířit s faktem, že jejich blízcí jsou po smrti, anebo se je snaží sežrat. Diary of the Dead není vrcholem reálnosti, ale výše uvedené zprostředkovává nadmíru sugestivně. První tři Romerovy "Dead" filmy, ač mi ne vždy sedly, nebyly jen atmosférickou zombie vybíjenou a oplývaly učitým přesahem a sofistikovanými prvky (podle někoho sociální kritikou apod.), což je dost znatelné i tady. Příznivci "staršího" Romera proto určitě budou i s tímto novátorským snímkem navýsost spokojeni a hodně ostatních bude žehrat na skutečnost, že tato potenciální jatka jsou vlastně dost decentní a nečekají nás tu zoufalé boje se zástupy nemrtvých. Plusem budiž vyobrazení eskalace násilí v ulicích (a dalších útržků situací způsobených šířením nákazy) pomocí různých záznamů, proměnlivé spektrum snímání (statické záběry z kamer v zámku mi atmosféričností hodně připomínaly první herní Resident Evil) a použití neotřelých zbraní (už tu chyběla jen motorovka). (25.04.2008)

Romera mám radšej ako scenáristu než režiséra, v tomto prípade si strihol hneď oboje a výsledok nie je vôbec zlý, a to aj napriek tomu, že na FF som prísnejší a máločo ma v tomto smere osloví. Za každú novú výnimku som však vďačný. Úvod bol síce troška zdĺhavejší, čoskoro sa to však rozbehne a snímok naberie na atmosfére a napätí. Dokonca tu odznelo aj pár pekných myšlienok. Miestami mi to dosť pripomínalo seriál TWD, len masky neboli tak dobre urobené a samozrejme nemalo to tak rozvinutú dejovú linku. S minimálnou úpravou deja by som si to však vedel predstaviť aj ako pilotnú vecičku k tomuto seriálu. Koniec bol podľa môjho gusta, takže celkový dojem u mňa vyznieva do nadpriemeru. Romero tentoraz zabodoval. 75/100 (03.09.2014)

Absolutně nechápu tak vysoký hodnocení od hororových expertů, tohle je do Romera totální amatéřina ve který ukázal, že novým trendům se nedokáže vůbec přizpůsobit a to co jinde funguje, u něj je trapná nuda. Dokumentární styl v jeho podání je hodně nepřesvědčivej a vůbec nepůsobí autenticky, nechápu ten sestříhanej styl, kdy se používaj dvě kamery, do toho mobily a ještě hlídací kamery a všechno to je sestříhaný jako dokumentární film, kterej ale nedokáže vůbec zapůsobit, postrádá jakoukoli atmosféru a lekačka je tady jen jedna a ta mě mírně rozrušila jen kvůli tomu, že mě ten film už uspával. Stejnětak samotný zombící jsou zamrzlý a působí jako z filmů 40 let zpátky a herce a jejich dialogy snad ani nemá cenu rozebírat, tak jak sem si liboval u REC a u Monstra, tak tady jsou herci nepřesvědčivý a dialogy hodně slabý a tim negativa bohužel ještě nekončí protože on totiž celej scénář je naprosto chatrnej a někdy až směšnej, když zombáci projdou těsně kolem kameramana a útočí jen na lidi bez kamery. Jediný v čem se Romero vytáh je slušná dávka brutality a pěkný efekty rozstřílených zombáků,ale jinak je to fakt děsná amatéřina a jen kvůli tomu, že je to od Romera tomu teda vysoký hodnocení dávat nebudu. Je mi líto, ale starýmu mazákovi Romerovi totálně nakopal prdel o genreci maldší Jaume Balagueró se svým REC. (01.05.2008)