Deník mrtvých

Romero je pořád jedničkou svého vlastního subžánru. Důstojně se přizpůsobi nové době, aniž by jeho koncept ztratil šťávu. Starého pardála poznáte hlavně z těch sugestivně předkládaných otázek, které zpříma kritizují dnešní mediální scénu. Co do napětí a strachu je ale čerstvý kousek slabší. Jinak, rámování fórkem s mumií hodně pobavilo! (16.09.2008)

Romera mám radšej ako scenáristu než režiséra, v tomto prípade si strihol hneď oboje a výsledok nie je vôbec zlý, a to aj napriek tomu, že na FF som prísnejší a máločo ma v tomto smere osloví. Za každú novú výnimku som však vďačný. Úvod bol síce troška zdĺhavejší, čoskoro sa to však rozbehne a snímok naberie na atmosfére a napätí. Dokonca tu odznelo aj pár pekných myšlienok. Miestami mi to dosť pripomínalo seriál TWD, len masky neboli tak dobre urobené a samozrejme nemalo to tak rozvinutú dejovú linku. S minimálnou úpravou deja by som si to však vedel predstaviť aj ako pilotnú vecičku k tomuto seriálu. Koniec bol podľa môjho gusta, takže celkový dojem u mňa vyznieva do nadpriemeru. Romero tentoraz zabodoval. 75/100 (03.09.2014)

Oblíbený prostředek mladých filmařů, ruční kamera, se dostal i do rukou starého harcovníka, který opět ukázal, že umí držet krok s dobou. Romero se sice opakuje, do současné společnosti, včetně všech jejích moderních výdobytků v podobě všemocných médií, internetu a jiných komunikačních prostředků, které zkracují vzdálenosti, se ale umí obout pořád se stejnou razancí. I tolik diskutabilní ‚natáčím vše, co vidím‘, které umí být předmětem dlouhých sporů mezi diváky, nakonec ustál překvapivě snadno. Hrdinové nedrží kameru v ruce jen tak zbůhdarma, ale i mají pro to důvody a navíc to Romero obratně kočíruje i v tradičních filmařských disciplínách. Motivace postav funguje, road movie s nezbytnými ‚pocestnými‘ taktéž, takže spíše než horor o zombies připomíná tento film napínavý thriller, kde se jen tak mimochodem objevili živí-mrtví, před nimiž je třeba utéct. Nakonec je tak škoda jenom toho, že to trochu pokulhává v napětí i strachu (hrdinové i samotný divák), které však bohatě vynahrazuje lahůdkové ‚gore‘, u něhož jsem si často kladl otázku, jak to ten dědek sakra dělá. 4 a ½. (23.09.2008)

Romerově nejnovějšímu kousku se nedá upřít hravost, s jakou mixuje zombíky, Kieslowského Amatéra a De Palmovo Redacted (vzhledem ke stejné době vzniku bude podobnost s druhým snímkem nejspíš čistě náhodná). Po stránce emocionální mě ale Diary of the Dead dost míjí, protože mi chybí dojem autentičnosti klasiky Blair Witch, případně z poslední doby Cloverfield či [Rec]. Uznávám, že Diary je sofistikovanější a ambicióznější než zmíněné filmy, dá se o něm dlouhosáhle diskutovat a rozebírat ho, ale bohužel jsem se zas tolik nebavil. (27.04.2008)

„Stojíme za spásu? Povedzte mi.“ Odložme nabok obdiv k majstrovi Romerovi za to, že niekoľko desaťročí nakrúca jeden príbeh vždy inak a skonštatujme, že jeho za dvadsať dní nakrútený DENNÍK MŔTVYCH je hororové veľdielo s presahom, ktoré ponúka filozofické a pritom hlboko ľudské, mrazivo triezve a dôstojne zrelé videnie sveta a nás v ňom. Romero v plnej sile šokuje drastickými nápadmi a tesá do skaly hororovej kinematografie jednu ťažkú scénu za druhou. „Zatvorte dvere.“ Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/185175/Dennik-mrtvych-100.html (29.11.2008)