Súkromná vojna pána Wilsona

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)

Mike Nichols byl pro mě jednou z mála jistot na filmovém nebi, kde jsem vždycky předpokládal čtyři až pět hvězdiček. Jednou ale zklamání přijít muselo. Soukromá válka pana Wilsona připomíná na první pohled pěkný bazén, který láká k zaplavání, abyste při vstupu do vody zjistili, že má hloubku tak 40 cm. Nic přitom nepomáhá, že je voda příjemně teplá a bazénový design vypadá na jedničku. Na satiru je to málo chytré a analytické, na komedii zase málo vtipné. Aspoň já měl ten problém, že jsem se zjevným snahám o komické prvky smát nedokázal. Jediná opravdu zajímavá postava byl agent CIA s nadhledem zahraný Philipem Seymourem Hoffmanem. Tom Hanks je sice spolehlivý, ale scénář, který považuju za hlavní slabinu filmu, mu neumožnil rozvinout jeho herecké schopnosti. Po celou dobu stopáže jsem se lehounce nudil už proto, že zobrazované události mi byly dobře známé z daleko fundovanějších zdrojů. Celkový dojem: 45 %. (03.11.2016)

Charlie Wilson's War je perfektne podana satiricka komedie kloueban s daramatem a nepeknymi obrazky z Afganistanu. Hansk i Hoffman podavaji vynikajici vykony, prvni jmenovany perfektne vystihl hlavni postavu, takze jsme hodne dlouho vahal, jestli tri hvezdicky nebo ctyri. Nakonec jsem pro ty tri, protoze prvni hodina byla bombasticka a sarkasmem preplnena, ale ta druha uz sklouzavala nevim presne kam, ale ten smer semi moc nelibi :) 7,5/10 (03.03.2008)

No o nic extra se nejedna, nicmene splnilo to ucel a 100 minut jsem se slusne bavil. Tenhle film je takovy ani drama, ani komedie a kombinuje to sem tam vtipnou scenku s vaznejma vecma a dojde i na masakrovani v Afghanistanu, ktery je perfektne natoceny. Celkove celej film je velmi pekne natocenej a ma pohodovou atmosferu. To, na cem tenhle film ale stoji, jsou herci. Julie je fajn, nicmene vcelku zbytecna, Hoffman jako sprostej agent je taky v pohode, ale celej film tahne charismatickej Tom Hanks, kterej je tady fakt paradni. Obcas jsem se nudil, obcas bavil, ale 4* to da. (26.02.2008)

Scénář: Aaron Sorkin .. Ať se Aaron Sorkin prosadil seriálem “Studio 60“ jakkoliv úspěšně, tahle špetka štiplavé ironie ze studených osmdesátých let bohužel na hutný celovečerní film nestačí. Scénář Charlie Wilson's War je tak tím nejslabším článkem a osobně bych čekal od matadora Mike Nichols, že si vydupe více. Tom Hanks je naštěstí výtečný, roli si užívá a dává ji přesný odlehčující punc. Zato Philip Seymour Hoffman vypadá zarputile, nasraně, ale přitom je stejně odlehčenou postavou jako senátor Wilson. Julia Roberts nijak neškodí, jen ten účes bych tipoval tak dvě desetiletí starší. Na politické drama prostě příjemně odlehčená podívaná, ale přidaná hodnota (i přes hořký význam obsahu - na zbraně pro Afghánistán, bojující se sověty se peněz našlo dost, ale na obnovu školy jim tu tisícinu po pádu Svazu už nikdo nedal a tak se učení v zemi zmocnil Taliban, Al-Kajda a kde to končí snad ví každý..) se nedostavuje. Hrozně nerad dávám nakonec jen tři hvězdičky. __ Black Box Projekce. (10.02.2008)