Súkromná vojna pána Wilsona

Některé věci by vážně měly zůstat v soukromí. Ať už v soukromí rodiny pana Wilsona, amerických kin nebo ve střižně pana režiséra. Podle obsahu byl Charlie Wilson „devkař, alkoholik, příležitostný uživatel drog a kongresman.“ Jestli se tohle Amíkům líbí, ať přijedou k nám, my takových exotů máme plnou sněmovnu i parlament. Sice nemají ani dohromady takové zásluhy, jako Wilson, zato je s nimi ovšem mnohem větší sranda. (Filmfest Hurghada 2012, 35/67) (29.12.2012)

no, neviem, Tom Hanks už dokázal veľakrát, že hrať vie (Forrest, Cast Away, Philadelphia, Road To Perdition, Green Mile), tekže sa nejako veľmi snažiť nemusí, uverím, že je skvelý herec tak či tak - no napriek tomu mu to v roli chlapáckeho a pôžitkárskeho kongresmana ide, má šarm, má vtip, má štýl, zvláda to, Juliu Roberts nemám rád od chvíle, keď som ju prvý krát vôbec uvidel, takže táto úloha vrcholne nesympatickej typickej americkej bohatej paničky, ktorú zachránil Ježiš Kristus, je nesmierne skostnatelá, trtká ako sučka (určite 90% orgazmov len predstiera - ak vôbec!) a chladná harpia, jej sadla, no jednoznačne najlepší bol syn gréckeho výrobcu limonád a agresívny špión CIA v podaní P.S.Hoffmana; réžia je viditeľne v rukách skúseného človeka, jemný humor veľmi poteší a tempo vás veľmi pohodlne prenesie cez celú hodinu a pol až k záveru bez toho, aby ste sa nudili; lenže nejako mi nesedela tá americky hrdinská poloha, ku ktorej sa scenár zvrtol, neviem . . .; každopádne, pri scénach v kancelárii, keď okolo Hanksa pobehovali jeho asistentky a sekretárky, som mal chuť byť Charliem Wilsonom! (24.04.2008)

Na Nicholse překvapivě hloupý film (hlavně v závěru), který neví, čím by chtěl být. Vtipným náhledem na minulost, dramatem či čirou komedií? Nevím. A mám strach, že to nevěděl ani tvůrce, jenž mě ještě před třemi lety uhranul famózní hrou s lidskými osudy v parádním Na dotek. Soukromá válka pana Wilsona je napůl vážná, napůl vtipná a dohromady je to celkem nuda bez výrazných momentů, chuti a zápachu. Herci jsou fajn, ačkoliv nebýt Hoffmana, skončil by bodrý pan Wilson hodně rychle v nevábném šrotu. Takhle je to aspoň průměr, který občas zavání vychytralým kalkulem směrem k akademické porotě. A takhle, takhle tedy ne, Mikeu. (29.01.2008)

„Charlie, nikoho nesere nějaká škola v Pakistánu.“ – „V Afghanistánu.“____Pokud se člověk neztratí v přehršli košatých dialogů, vychutná si Nicholsův cynický pohled na to, jak netakticky vedou USA svůj boj o šíření vlivu ve světě. Jak jde o posílení armády – zde konkrétně afghánských mudžahedínů - neváhá vysolit třeba i miliardu na protiletadlové střely a zbraně všeho druhu, ale přitom tom druhém, mnohem závažnějším kroku – poválečném vybudování infrastruktury, škol, zdravotnictví atd. – chybně škudlí jako strýček Skrblík, což se pak obrací proti ní samotné. Současné události v Iráku svědčí o tom, že ne tak zcela se administrativa Spoj.států z afghánsko-sovětské války poučila, závěrečná Wilsonova slova pak mluví za vše. Hanks jako požitkářský kongresman byl dokonalý. (16.06.2008)

Tom Hanks si tentokrát vyměnil roli snad s nejznámější míčem na světě panem Wilsonem (jeho jediný společník na ostrově v Trosečníkovi) a sám si ho zahrál, jenže toho skutečného kongresmana Charlieho Wilsona, který domlouval zásobování zbraněmi sověty sužovaný Afgánistán v době studené války. Musel to však udělat tak, aby Sovětský svaz neměl pocit, že do toho zasahují Spojené státy. Ve filmu vidíme, čím si museli procházet obyvatelé Afgánistánu a že to dnes mají snad i horší a Wilsonova památná věta : "TO VŠECHNO SE STALO, TYTO ÚŽASNÉ UDÁLOSTI ZMĚNILY SVĚT, A MY JSME TO NAKONEC PODĚLALI. " Hudba JAMES NEWTON HOWARDA. (07.07.2008)