BrainStorm

Jednoznacne jeden z nejlepsich televiznich filmu, co jsem kdy videl. Marek Epstein je dle meho nazoru soucasny nejlepsi scenarista, ktereho muze nase zemicka nabidnout. A kdyz se jeho genialni moderni psani da dohromady s vybornym ale nedocenovanym reziserem Jirim Strachem a jako tresnicku na dortu pridate plejadu vybornych ceskych hercu v cele s Trojanem, Brzobohatym a Liskou, tak se nelze divit, ze vznikne film, ktery by mohl smahem smerovat do kin... (24.03.2008)

Jedním slovem - působivé. Více slovy - další ze Strachových dobře mířených pokusů o prolomení šedého televizní (pod)průměru. Po technické stránce takřka dokonalé, herecky vyvážené a režijně bezproblémové. Trojan si u mě po přímočerém útoku na lidská srdíčka s názvem Václav napravil reputaci, Radek Brzobohatý stářím rozhodně nic neztrácí a Tereza Voříšková s konečnou platností válcuje kohokoliv ve své věkové kategorii. Víc takových filmů. (23.03.2008)

Jo, kdyby takový lék na "opravu" mozku skutečně existoval, to by teda bylo asi pěkné tóčo. Pan psycholog byl sám případ pro psychologa. Jistě by mu dobře poradil a pomohl některé věci urovnat. Ovšem, zásah vyšší moci je samozřejmě mnohem lepší. Druhou šanci prostě nedostávají lidi jenom tak. Když ji dostanou, je potřeba ji chytit za pačesy a nepustit. Jedná se tu sice o vážné téma, ale bylo to příjemné pokoukání. Jiří Strach je pro mě zárukou kvality. (11.12.2017)

hmmm... velmi pěkné pokoukáníčko... nakřáplý hlas Terezy Voříškové fakt začínam docela žrát, těším se na Bobule, kde si zahraje taky... jinak k filmu: nejvíc mě asi zaujal pan Brzobohatý, to je prostě Pan Herec, Epsteinův scénář je velmi zajímavý, kamera působivá, mňo... jedinečná podívaná na nedělní večer... akorát bych to možná nenazval čistě komedií... nenásilné, příjemné, milé... Jirka umí! ;-) 80% (24.03.2008)

Mít doma dementního dědka, v posteli nenasytnou dvacetiletou maďarskou nymfomanku, v čekárně armádu psychotických hysterek a v zádech stále dravou a dominantní exmanažerku volného času, to by nakonec uvrhlo do totální letargie i naprostého mámtovpičistu Ivana. Naštěstí jsou na to prášky! Když jsem se onehdy Bubáka ptal, kde ty pilulky na Alzhajmra jakože seženu, abych se den co den nemusel divit, proč mám, kurva, furt narvané kapsy zauzlovanýma kapesníkama, řekl, že prý v Boží lékárně. A tehdy jsem se vyděšeně rozhodl, že jestli Bůh vypadá jako Liška, tak to radši risknu u konkurence, protože v nebi zjevně fetujou, oprostím se od veškeré dosavadní askeze a odříkání a pořádně si zahřeším. Akorát že mi to u éšopu G-bay.org furt hlásí, že stránka neexistuje, a tak teď držím v ruce pět zauzlovaných kapesníků, zmateně na ně čumím a nemůžu si zaboha vzpomenout, kterouže tu manželku bližního svého jsem to vlastně chtěl požádat. No nic, posmilním je asi tedy všechny. Mozkobouře (Kde to, kurva, jsme, Jirko? V Komonvelsu?!) rozhodně není o urputném vymýšlení zbytečných korporátních kokotin, jak by mohl kulturně zaprodaný název napovídat. Je to příjemný, milý a mlaskavý film s kardiem, jaké už se dneska netočí! Film, po kterém se i cynický divák jen tak přiblble usmívá s vědomím, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, a jak už to v pohádkách bývá, i když se zdá, že všechno je pičou ke zdi, lze to s trochou tumoru vždycky nějak otočit do aspoň trochu přístupnější polohy. Inšalah, samozřejmě! Prostě Epštajn v nejlepší formě, ten Nezván Nečekán zase dokonale koncertuje spolu s panem Věkem, no a Bubák to má jako obvykle pevně v uších, už nejmíň po sté ukazujíc, že držet jej v mantinelech televizní produkce je plýtvání perlami na svině v maloměstských obývácích. PS: A všechno nejlepší k dnešní půlce cesty za Ředitelem, vole! (29.09.2018)