Na hraně lásky

Na hraně lásky na první pohled vypadá jako filmový parazit snažící se zopakovat úspěch o rok staršího Pokání. Nasvědčovala tomu účast Keiry Knightley v podobné úloze, zařazení do období 2. světové války, trailer, který servíroval scény ne nepodobné právě těm z Pokání (Keira na pláži, odloučení vlivem války, atd.), dokonce i jeden z plakátů na tento film na mě působí jako vykrádačka plakátu určeného pro propagaci majstrštyku Joe Wrighta. Po shlédnutí filmu ale mohu s klidem říct, že tato podobnost je jen a pouze marketingovou záležitostí, kdy se producenti snažili Na hraně lásky prodat jako "něco, co je podobné a tudíž i stejně dobré jako Pokání". Na hraně lásky je ve skutečnosti méně rozmáchlým a intimnějším příběhem lásky, přičemž kdybych chtěl oba zmíněné film nějak odlišit, nazval bych Pokání epikou, zatímco v Na hraně lásky vidím převážně lyriku - příběh zde není tak košatý a komplikovaný, o to více prostoru je zde věnováno samotným postavám, což je třeba, neboť všechny postavy z milostného čtyřúhelníku jsou stejně důležité a je tedy třeba, aby jim byla věnována vesměs stejná pozornost. Nenapadá mě lepší označení pro tento film než melodrama, které je příjemně staromódní a postavy v něm mluví, jakoby předčítaly z "krásné literatury", jako by každá z nich byla nadaným básníkem (tím je ve skutečnosti jen jedna z postav), který dokáže bez většího rozmýšlení proměnit normální dialog v krásný kus poezie, což sice nepůsobí moc věrohodně, ale ve výsledku to filmu přidává na poetice. Divadelní kořeny jsou z tohoto filmu velmi cítit. Dialogu jsou opravdu skvěle napsané a příběh celkově, i když zpočátku vězí nějakou dobu v mrtvém bodě, s přibývající stopáží graduje a závěrečná katarze je dojemná, tragická a velmi efektivní. Někdo bude mít možná zpočátku problém se samotnými postavami, neboť ty jsou v úvodu jen letmo načrtnuty, což je problém který se s každou další minutou a jejich postupným vývojem pomalu rozplývá a v druhé polovině se z nich vyklubou vrstevnaté charaktery, které jsou hlavními pilíři celého filmu. Pokud jde o vizuál, jedná se o čiré orgie - barevná škála, kompozice, prolínačky, tónování...prostě nádhera. Pro takový druh filmu jsou velmi důležité herecké výkony, které dávají scénáři konkrétní tvar. V Na hraně lásky se sešli talentovaní zástupci mladé generace - Cillian Murphy snad ani špatně hrát neumí, Keira Knightley dokazuje, že dobová dramata jsou její parketou a v tomto filmu ze sebe vyždímala to nejlepší (vedle Pokání samozřejmě), Matthew Rhys mi byl po většinu stopáže velmi nesympatický, což se dá vzhledem k jeho roli považovat za úspěch a Sienna Miller po Interview opět dokázala, že vedle béček typu G. I. Joe utáhne i seriózní film. A zpívající Keira je úžasná! 90% (09.08.2009)

Zase Keira. A Zase čeká, až se jí z války vrátí její milý. Ona ta analogie s Atonementem není zas tak mimo. Nejen, že oba příběhy vypráví dost podobný příběh, ale totožnost se objevuje i ve výrazových prostředcích filmu a v jeho balancování na hraně kýče. Na jednu stranu je film schopný tu a tam ukázat opravdu dobrou sekvenci (např. paralelní montáž, kdy je Cillian Murphy na frontě a Keira rodí...) a na druhou to zase dokáže vždy schodit nějakou strašně prvoplánovitou scénou. Když tak nad tím přemýšlím, kdyby v tom filmu nehráli herecké jistoty (Knightley, Murphy, Millerová) a nemělo to tak pěknou vizuální stránku, vlastně by nebylo ani proč na to koukat... (11.10.2008)

Edge of Love je v podstate dost nudny film, ktory oproti takemu Atonement vlastne ani nema co ponuknut. Niektore obrazky su skutocne pekne, avsak vizualna prepiplanost na mna posobila az gycovym dojmom. Postavy, hoci aj maju svoje zivoty, su pre mna nezaujimave a jediny, kto ma ako tak co ponuknut je Matthew Rhys ako basnik Dylan. A Badalamentiho hudba je len malym a nezaujimavym mementom po jeho vybornej praci na A very long engagement. Suma sumarum, nic moc. 2,5/5* (06.08.2009)

Přes všechny poměrně zásadní věci, kterými se film zaobírá, mě nakonec celé dílo nechalo překvapivě dost chladnou. Příběh se zaplétá pomalu a nezajímavě, což už se mu v závěru, kdy to nabírá grády, nepodaří příliš napravit, a různé vizuální a stylistické hračičky tady taky nepůsobí tak, jak by asi měly. Pochválit ale rozhodně musím zajímavé herecké obsazení. (06.05.2009)

Mám ráda filmy z této doby, avšak nijak veselé. Ale vždycky se nějak nechám strhnout tou atmosférou - anglické uličky, vesnice, natočené vlasy, celé zahalené do kouře z cigaret, rudé rty, následný zářivý široký úsměv, který toho mnoho skrývá. (A že jim to slušelo). Složité mezilidské vztahy. Nekončí dilema, kterému přispívá obtížná válečná situace. Vše míří do temné propasti, kde se prvně pátrá a pak už jen čeká na nějaký aspoň tenký proud světla. A přece ho tam našli. (11.01.2009)