Kým si po nás príde

Příjemně hřeje na duši tento film, jen co je pravda. Jack Nicholson a Morgan Freeman čekají na smrt a tak si jí chtějí pořádně a bez větších trápení užít. Už dříve jsem měl tu čest, film na podobné téma, vidět. Klepání na nebeskou bránu se jmenoval a tenkrát se stal jedním z nejlepších německých filmů vůbec. Nápad každopádně měl, ale prachy, které Jack Nicholson jako prachatý Edward Cole do toho všeho naloží, zdůrazňuje, že v tomto filmu se objeví beztak více volnosti a scénáristi si dokáží více pohrát s postavami. Proč tedy pět hvězdiček filmu, o kterém se stejnak ví jak dopadne, jak proběhne a protože není ničím novým? Jack a Morgan k sobě prostě patří. Stárnou, ví o tom, ale natočili film, který je bude kdykoliv připomínat. Hezky, opravdu hezky se na to všechno kouká, protože jsem měl pocit, jak je to všechno příjemné, a vůbec nepřemýšlel nad tím, co je za útrapy v budoucnu vlastně čekal. Je to tak ladně a hezky natočeno, že to ani nejde. Každopádně jsem byl překvapen. Dva mí oblíbení herci si zde užili, vytvořili na stará kolena povedenou dvojku, která se v davu rozhodně neztratí. Bucket list možná bude mít co říct i v budoucnu, jestli někdo bude mít takovou odvahu, jako tihle dva chlapíci. (10.02.2008)

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)

Další z filmů o rakovině.... Tahle svině zatím nemá mezi doktory protivníka a tak hojně metastázuje i do umění a filmů... Film začíná skoro už klasickým schématem. Dva muži s definitivním verdiktem od lékařů se sejdou ve špitále. Po několika rozmluvách o tom zda strávit zbytek svých rychle se krátících zbývajících dnů ve sterilních pokojích páchnoucích chlórem, napojeni na hadičky a přístroje prakticky nesvéprávní - a nebo zda vypadnou ze špitálu, dohnat co se ještě dohnat dá a umřít jako chlapi se rozhodnou pro svobodu. Jinde je to kufr peněz, tady je jedním z hrdinú milionář. Účet je otevřený a neomezený a tak není problém splnit jakékoliv přaní sobě i parťákovi než si pro ně přijde ONA. Mám rád Nicholsona i Freemana a tak mi film i černý humor dobře sedl i přes závažné téma.... Přesto si myslím, že na komediích o rakovině je cosi zvráceného. * * * * (20.11.2012)

Edward a Carter bojujú s rakovinou a prvé desiatky minút vyzerajú na umretie, lenže potom sa rozhodnú, že si posledné mesiace poriadne užijú a zázrakom sú z nich chlapi plní života, ktorí majú lepšiu kondičku ako hocikto zdravý a časové rozdiely prekonávajú lepšie, ako hráči KHL. Našťastie ich hrajú Nicholson s Freemanom a tak sa nedá si ich aspoň čiastočne neobľúbiť. Jednoduchosť a predvídateľnosť scenára ale nedokáže zakryť ani zástup ich oscarov. Z tohoto filmu žiadna šanca získať nejaký ďalší sa vďaka scenáru nenaskytla a tak mi je viac ľúto hercov, že sa tak snažia, ako ich postavy, ktoré sú už aj tak dosť staré nato, aby sme v ich osude videli nejaký ťažký údel. Naivné a patetické preslovy striedajú tie trefné a nenajbože aby ste boli ateisti, potom si budete po filme pripadať ako blbci. 50%. (21.09.2013)

Film plný laskavého humoru, který ale nemá čím překvapit. Víte přesně jak to celé bude probíhat a jak to skončí a co celé od toho asi tak čekat. Nicholson a Freeman navíc hrajou své typické charaktery, takže i oni předvádějí přesně to, co se od nich čeká. Je to taková milá jednohubka, u které se párkrát mile zasmějete, ale absolutně ničím vás nepřekvapí. (09.02.2008)