Kým si po nás príde

Obrovský zklamání. Příběh na mě působil nevěrohodně, odtažitě a studeně, samozřejmě s ohledem na téma. Jediný, co kvituji s nadšením jsou herecký výkony Jack Nicholsona a Morgan Freemana a pár silnejších scén. Každý den mám na paměti, že může být poslední a proto stále nosím v hlavě svůj Bucket List a v něm je mimo jiné napsáno, "..nepiš dlouhé komentáře, nebo si pro tebe přijde a ty si kvůli nic neříkajícím nekončícím kecům už ani neužiješ s babou...". A u božího soudu bude už pozdě litovat, že poslední co jsem v životě udělal byl nudný, dlouhý a naprosto zbytečný komentář na CSFD, místo toho abych si s půlitrem piva v ruce, ještě naposled pořádně zašukal . (16.04.2008)

Nachystat kapesníčky, na konci se bude bulet. Přemýšlím, jestli byl překladatel českých dialogů tak neznalý, že nevěděl nic o cibetkové kávě nebo podezíral z hlouposti českého diváka a tak nechal kávové bobule pozřít kočkami. Mám takové dva chlupaté masožrouty doma a mohu všechny přítomné ujistit, že bobule skutečně nežerou. Na rozdíl od cibetky, která si spolu s hmyzem ráda pochutná i na ovoci. Kočce se nepodobá ani vzhledem ani způsobem života. (01.09.2014)

Dle hereckého obsazení jsem čekal nadprůměrný film a také jsem se dočkal. Morgan Freeman prostě nemůže hrát v nějaké slátanině a Jack Nicholson je prostě slizoun Nicholson. Avšak oba 2 zahráli naprosto skvěle. Nebyl to jen doják, místy bylo plno štiplavého humoru a čím mě pan Reiner potěšil nejvíc je to, že dokázal natočit obstojný konec (což mnoha americkým režisérům dělá velké problémy a někdy tím poškodí celkový dojem na film). Takže 5*. (09.02.2008)

Tento film lze dokonale vystihnout dvěma slovy: nevyužitý potenciál. Samotná zápletka filmu o dvou umírajících sympaťácích, kteří si chtějí ještě užít, není sice zrovna originální, ale vytěžit se z toho dalo mnohem víc, zvláště přihlédneme-li k hereckým kvalitám Morgana Freemana a Jacka Nicholsona. Jenže scénář nepřináší vůbec nic nového či převratného, jednotlivé položky na seznamu jsou sice vlastně realistické a pochopitelné (kdo by nechtěl vidět Tadž Mahal, pyramidy (jak se tam sakra dostali??!) nebo se projet v Mustangovi) ale pořád jsem čekal na něco silnějšího, což mi nepřinesl ani závěr. Příjemná podívaná, zručně natočená, ale slabý scénář nic nezachrání, takže průměr. (06.04.2008)

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)