Kým si po nás príde

Jack Nicholson a Morgan Freeman. Dvojka, ktorej to spolu sekne. A pokojne týchto hercov môžeme označiť hereckými stálicami, čo bez menšej ujmy na dobrej povesti prechádzajú rolami vo filmoch rôznych kvalít. I keď sa ani oni nevyhli slabším filmom, ich herecká minulosť je celkom bohatá na zaujímavé filmové role, ktoré ako sú rôznorodé a zároveň tak podobné. Kým si po nás príde - je filmové klišé ako vyšité a v rámci tohto typu - filmov o umierajúcich - sa už len zriedkavejšie podarí vyčarovať niečo prudko originálne a skutočne zaujímavé, bez opakovania obohraných skladieb o poučení a znovu-nájdení rodinných hodnôt. Kým si po nás príde - je v prvom rade filmom Jacka Nicholsona a Morgana Freemana, ktorí si svoje postavy Colea a Chambersa skutočne vychutnávajú a je radosť sa na nich dívať. To však k výbornému filmu nestačí. (05.03.2019)

Takový zvláštní film, který staví na obdivuhodných hereckých kreacích starých pánu. Až mě zarazilo, jak sešle už vypadá Morgan Freeman a Jack Nicholson... Na člověka padne trochu splýn, zase si uvědomí, co čas s člověkem dokáže. Tenhle film je celý o čase, o tom, jak ho co nejefektivněji využít, když víte, že už vám ho moc nezbývá...Ještě třeba podotknout, že Nicholson hraje o třídu lépe, Morgan už je tak trochu pasován do role hodného, klidného člověka, že ji hraje sice velmi přesvědčivě, ale ničím nepřekvapí. HUDBA: Marc Shaiman - tohle je přesně typ filmu, kde hudbu nevnímáte, ale kdyby chyběla, ihned byste to zaregistrovali. (01.02.2008)

Zdĺhavá seniorská konverzačka o nenaplných životných snoch, o nepatrných prehreškoch, veľkých hriechoch či malých radostiach. Pohľad na starúšika Nicholsona ma deprimoval a Freeman, to je ten filmový detektív od Finchera??? Nie, nie, páni, týmto ma veru nedojmete, hoci ste sa o to parkrát pokúsili a ja vám skoro nedobrovoľne podľahla. (23.08.2009)

Tento film lze dokonale vystihnout dvěma slovy: nevyužitý potenciál. Samotná zápletka filmu o dvou umírajících sympaťácích, kteří si chtějí ještě užít, není sice zrovna originální, ale vytěžit se z toho dalo mnohem víc, zvláště přihlédneme-li k hereckým kvalitám Morgana Freemana a Jacka Nicholsona. Jenže scénář nepřináší vůbec nic nového či převratného, jednotlivé položky na seznamu jsou sice vlastně realistické a pochopitelné (kdo by nechtěl vidět Tadž Mahal, pyramidy (jak se tam sakra dostali??!) nebo se projet v Mustangovi) ale pořád jsem čekal na něco silnějšího, což mi nepřinesl ani závěr. Příjemná podívaná, zručně natočená, ale slabý scénář nic nezachrání, takže průměr. (06.04.2008)

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)