Kým si po nás príde

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)

Nicholson a Freeman odvádějí svůj obvyklý standard, aniž by si překáželi a Rob Reiner jako by v poloprázdném scénáři chytal druhý dech. Věčná škoda toho příliš laskavého závěru, který nezávazné hláškování a utíkání před Zubatou degraduje minimálně o jednu třídu. Za příjemnou délku a trochu toho dojetí si ale film zaslouží přimhouřené oko. (60+%) (15.03.2008)

Scénář: Justin Zackham .. Typicky mrzutý Jack Nicholson a typicky dobrácký Morgan Freeman v komediálním dramatu dle scénáře šitého na míru čerstvým sedmdesátníkům, kteří se skrze film vyrovnávají s blížící se smrtí. Průběh snímku kolísá přes příjemné scény s dialogy s vyšší přidanou hodnotou, obvyklou pro vyzrále stáří po navoněné, barevné scény s klišovitými milionářskými výstřelky, kdy mi až dojemný konec výrazně vylepšil dojem z vlažné střední části. (10.01.2008)

Film plný laskavého humoru, který ale nemá čím překvapit. Víte přesně jak to celé bude probíhat a jak to skončí a co celé od toho asi tak čekat. Nicholson a Freeman navíc hrajou své typické charaktery, takže i oni předvádějí přesně to, co se od nich čeká. Je to taková milá jednohubka, u které se párkrát mile zasmějete, ale absolutně ničím vás nepřekvapí. (09.02.2008)

Obdivuji, že film si dokáže udržet pozornost, i když je snad celou třetinu své stopáže zalezlý v nemocničním pokoji, což je dílem nezpochybnitelného charismatu obou hlavních představitelů. Jejich Bucket list sice obsahuje samé atraktivní body, často se ale jedná pouze o sled scének, které by povětšinou byli pro skutečného člověka s podobným zdravotním stavem mission: impossible. A právě tyto chvíle jsou největší slabinou filmu, s realitou nemají vůbec co dočinění a působí strašně odtažitě. Závěr lze pak odhadnout i bez zaříkávadel a civění do skleněné koule. Nakonec se nám to sice všechno pěkně vyškrtá, ale tohle je prostě výsměch všem rakovinou stiženým lidem. 45 miliónů dolarů(rozpočet)/171 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (25.05.2008)