The Express
The Express
Réžia:
Gary FlederScenár:
Charles LeavittKamera:
Kramer MorgenthauHudba:
Mark IshamHrajú:
Dennis Quaid, Clancy Brown, Rob Brown, Omar Benson Miller, Nelsan Ellis, Darrin Dewitt Henson, Charles S. Dutton, Justin Martin, Nicole Beharie (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Dráma založená na živote futbalového hrdinu Ernieho Davisa, prvého Afroameričana, ktorý získal Heismanovu Trofej. (Tolf)
Videá (2)
Recenzie (122)
Skutočný príbeh ako stvorený na sfilmovanie. Mne osobne sa veľmi páčila začiatočná scéna, kde mladý Earnie uteká pred "belochmi" po koľajniciach a popritom to všetko vyzerá, akoby bežal po hracom ihrisku a vyhýbal sa protihráčom. Dennis Quaid ako trenér družstva amerického futbalu mi prišiel ako vytrhnutý z reality, jeho rola mu veľmi sadla. Mne osobne sa vždy páčia filmi podľa skut. udalosti, a toto nieje výnimka. Totiž v každom jednom filme sa skrýva čosi, čo nám pripomína, že sa také niečo môže ozaj stať aj nám. A tým nemyslím stať sa populárnym černošským futbalistom, ale to, že aj mladých známych ľudí dokáže porazit jedno - a to je zdravie. 4**** a 80,832% ()
Další úžasný film, který ukazuje jak to měli dřív černoši těžké. Tento film mi tak trochu připomíná film Glory road, kde taky černoši byly nesnášení atd. Dost mě to mrzí, když se dívám na takovýhle film a vidím jak bílý nenávidí černý. Jediný rozdíl Glory roadu a Expressu je, že v jednom filmu se hraje basketball a ve druhém fotbal. Jinak podle mě to je skoro stejné jakože tím, že se snaží ti černí snaží něco dokázat. A v tomto filmu se to naštěstí povedlo a taky se mu povedlo mě celý film držet napjatýho jak to skončí. Tenhle film si určitě zaslouží 5 hvězd o tom není pochyb. Kdo neviděl a má rád takový filmy o sportu a obecně takovýhle tak se nato prostě musí kouknout. 9/10 ()
Výborné sportovní drama podle skutečného příběhu jednoho z nejlepších hráčů historie amerického fotbalu Ernieho Davise. Ale není to zdaleka jen sportovní drama, ale současně i drama rasové. Mám rád filmy podle skutečných událostí, sportovní obzvláště a i když americký fotbal není zrovna mým šálkem čaje, tenhle snímek mne plně zaujal od začátku až do konce. Příběh byl strhující, sportovní scény více než realistické, výkony hlavních hereckých představitelů nezapomenutelné, akorát z toho tehdejšího rasismu bylo člověku poněkud šoufl. Přiznám se, že jsem neznal tehdejší nepsané pravidlo, že černoch s míčem za zadní (skórující) lajnu v některých oblastech absolutně nepatří. ()
Dojemně americkej životopisnej film, kterej se nějak moc neodlišuje od všech těch americkejch životopisnejch filmů. Našli si prostě někoho (nejlíp černocha, kterej něco dokázal v době rasovejch předsudků) a jeli podle klasické osnovy. Podkreslili to často dojemnou hudbou, která taky ničím nevynikala, a nechali negra, ať si žije svůj filmovej životopis. Vysoká frekvence slova negro je vždy zárukou, že publikum bude černochovi držet palce. Mě americkej fotbal neříká nic moc, maximálně tak že ti vylízanci, co to hrajou, jsou asi tak trošku huga, ale určitě vím, že to nebylo lepší než třeba Vítězové a poražení nebo Poslední skaut, který teda nejsou životopisný, ani podle pravdy, ale jsou to určitě chytlavější snímky o americkým fotbalu. ()
Jojo, těžké časy rasismu v 50. a 60. letech v Americe, které omezovaly spoustu talentovaných černochů v tom, aby se někam dostali. Ne jinak tomu bylo také v případě Ernieho Davise. Ernie Davis je mladý Afroameričan vyrůstající v Pensylvánii se svým strýcem Willem Davisem Jr. na konci 40. let 20. století. Davis žije se svou širší rodinou, včetně svého dědečka Willieho 'Pops' Davise, který ho vede a vzdělává. Davisova matka Marie Davis se nakonec vrací do jejich bydliště, aby informovala rodinu, že se znovu provdala a nyní si může dovolit vychovávat Ernieho ve svém vlastním domě v Elmiře v New Yorku. Zde Ernie zažije svůj první incident s bílými dětmi. Sbírá totiž s kamarádem láhve na kolejích v území, kde mají černí zákaz vstupu. Jeho kamarád naskočí na vlak a ujede, zatímco Ernie se rozběhne a celé obrovské přesile uteče a dokonce se mu povede zachránit také ty lahve. Po přesídlení do Elmiry se Davis zapíše do Fotbalové ligy pro dorost a na hřišti vyniká jako běžec. O několik let později hlavní trenér fotbalové univerzity Syracuse, Ben Schwartzwalder, hledá nového běžce, aby našel náhradu za Jima Browna, který promuje a dokončuje svou celoamerickou seniorskou sezónu. Schwartzwalder je ohromen Davisem poté, co zhlédl záběry, jak Davis hraje za Elmira Free Academy a povede se mu dostat jeho tým na státní šampionát. Schwartzwalder přesvědčí Browna, aby ho doprovázel na náborovou návštěvu za Davisem a jeho rodinou v naději, že ho naláká, aby se zavázal hraní za Syrakusy. Po jejich návštěvě se Davis rozhodne zapsat do Syrakus a na ostatní školy se vykašle. Takže to vypadá, že Ernieho čeká v Syrakusech pořádná kariéra. Na začátku školní fotbalové sezóny 1959 Davis okamžitě exceluje ve hře za univerzitní tým, čímž dovede Syrakusy k vítězstvím nad několika vysokoškolskými fotbalovými týmy. Poté, co Syrakusy porazí UCLA a zakončí základní sezónu bez porážky, se tým rozhodne hrát s 2. Texas Longhorns v Cotton Bowl Classic. Před zápasem dostávají univerzitní úředníci dopisy, ve kterých je jim vyhrožováno, že na Davise zaútočí, pokud bude hrát, ale Schwartzwalder i Davis hrozbám vzdorují. Prostě ten negr nesmí nastoupit! Během hry 1. ledna 1960 se Davis odvážně pokouší dovést svůj tým k vítězství, ale brzdí ho zraněná noha a rasově zaujatí rozhodčí. Nehledě na nepřátelsky naladěné publikum, které mu nadává do negrů. Ernie se i přes bolest nohy a odpor publika vrací do hry, aby svému týmu vyhrál šampionát. Ke konci hry Davis skoruje rozhodující touchdown, čímž zajistí svému týmu vedení. Zápas končí vítězstvím Syrakus a jejich prvním národním šampionátem. Po hře se pro oba týmy koná banket, ale když se Davis ani další dva černošští spoluhráči nesmí zúčastnit, zbytek syrakusského týmu s ním na projev solidarity odchází. V roce 196 Davis i přesto, že je černoch, vyhraje Heisman Trophy. Stane se profesionálním atletem v NFL a podepíše kontrakt s Cleveland Browns. Bohužel, rasismus není to jediné, co Ernieho trápí - často mu teče krev z nosu, což znepokojuje zejména jeho přítelkyni, a ukáže se, že trpí leukémií. Díky tomu nemůže ve své kariéře pokračovat, zato však najde za sebe náhradu v podobě mladého Floyda Littla. Velice smutný konec krátkého života tohoto sportovce, který si během kondolence získal sympatie prezidenta Kennedyho nejen jako sportovec, ale také jako občan. Já díky tomuto filmu trochu lépe pochopil pravidla tohoto brutálního a kontaktního sportu se spoustou čar, podivným míčem a nesrozumitelnými pravidly. () (menej) (viac)