Réžia:
Gary FlederScenár:
Charles LeavittKamera:
Kramer MorgenthauHudba:
Mark IshamHrajú:
Dennis Quaid, Clancy Brown, Rob Brown, Omar Benson Miller, Nelsan Ellis, Darrin Dewitt Henson, Charles S. Dutton, Justin Martin, Nicole Beharie (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Dráma založená na živote futbalového hrdinu Ernieho Davisa, prvého Afroameričana, ktorý získal Heismanovu Trofej. (Tolf)
Videá (2)
Recenzie (122)
Väčšina športových drám pôsobí ako jednohubky, pozriete si ich a po týždni, dvoch človek ani nevie že niečo také aj niekedy vôbec videl. Ja však takéto filmy milujem a ak náhodou ide o skutočný príbeh, neviem povedať nie! The Express je komplexný snímok, každý si nájde niečo čo sa mu páči či už je to skvelý futbal(ktorý je tu však len v pozadí), keďže je film umiestnený do šesťdesiatych rokov nesmie chýbať rasová neznášanlivosť, ďalej tu máme veľmi dojemnú drámu a občas padne aj nejaký ten vtip. Herci zahrali presvedčivo, s takým dobrým scenárom to určite nebolo ťažké, režisér si tiež zaslúži pochvalu a takisto jedna ide aj za hudbu. ()
Po dlouhé době zaznamenávám přímý atak na mojí TOP 10 sportovních filmů (viz. profil). A pro zajímavost - vypadává kolega z "odvětví amerického fotbalu" snímek Vítězové a poražení (Any Given Sunday). Ikdyž pohled na tuto hru je v obou filmech nesporně jiný. Oproti vrcholovým sportovcům mi je mnohem bližší životní příběh univerzitního hráče Ernieho Davise. Stejně jako je mi bližší otázka rasy (minulost) než otázka peněz (budoucnost). Nesrovnávám filmy, jen říkám proč právě The Express mám od dnešního dne tak rád. Právě zmíněná otázka rasy je v tomto filmu dominantní, uvěřitelná a silná. Moc se mi líbilo vyobrazení skutečné reality v tom, kdy si Ernie chvíli myslel jaká bude hvězda a jaký bude mazánek trenéra, který ho do světa sportu dostal. Několikrát tomuhle klukovi spadl úsměv z tváře, nejednou musel snášet ponížení kvůli barvě svojí pleti a vzdávat se svých snů. Jen těžko si můžu přát (i díky famózní práci režiséra) lepší sportovní snímek v tomto duchu... ()
Výborné sportovní drama podle skutečného příběhu jednoho z nejlepších hráčů historie amerického fotbalu Ernieho Davise. Ale není to zdaleka jen sportovní drama, ale současně i drama rasové. Mám rád filmy podle skutečných událostí, sportovní obzvláště a i když americký fotbal není zrovna mým šálkem čaje, tenhle snímek mne plně zaujal od začátku až do konce. Příběh byl strhující, sportovní scény více než realistické, výkony hlavních hereckých představitelů nezapomenutelné, akorát z toho tehdejšího rasismu bylo člověku poněkud šoufl. Přiznám se, že jsem neznal tehdejší nepsané pravidlo, že černoch s míčem za zadní (skórující) lajnu v některých oblastech absolutně nepatří. ()
Další z působivých sportovních příběhů, který se ocitl na plátně. Vzhledem k mé slabosti pro sportovní snímky a zároveň díky více než kvalitnímu provedení nemohu jinak - dávám čtyři hvězdičky, protože to bylo milé pokoukání (na pět to bohužel není - nikde tam nebyl starej Klapzuba s šiškou v ruce místo balonu - Vítězové a poražení jsou pro mě totiž stále svým zpracováním nedotknutelní, byť se jedná o diametrálně odlišné snímky, mapující jiná období tohoto yankeeovského sportu). A vzkaz do historie: Velcí zlí běloši go home! ()
Dojemně americkej životopisnej film, kterej se nějak moc neodlišuje od všech těch americkejch životopisnejch filmů. Našli si prostě někoho (nejlíp černocha, kterej něco dokázal v době rasovejch předsudků) a jeli podle klasické osnovy. Podkreslili to často dojemnou hudbou, která taky ničím nevynikala, a nechali negra, ať si žije svůj filmovej životopis. Vysoká frekvence slova negro je vždy zárukou, že publikum bude černochovi držet palce. Mě americkej fotbal neříká nic moc, maximálně tak že ti vylízanci, co to hrajou, jsou asi tak trošku huga, ale určitě vím, že to nebylo lepší než třeba Vítězové a poražení nebo Poslední skaut, který teda nejsou životopisný, ani podle pravdy, ale jsou to určitě chytlavější snímky o americkým fotbalu. ()
Galéria (31)
Zaujímavosti (5)
- Číslo 44 syracuských Orangemanů bylo v roce 2005 oficiálně vyřazeno a žádné jiné číslo nemá v historii univerzitního amerického fotbalu takovou historii. Oblékali ho Jim Brown (1954-1956), Ernie Davis (1959-1961) a Floyd Little (1964-1966). (JOHN.NY)
- Ernie Davis byl prvním Afroameričanem, který obdržel Heismanovu trofej (každoročně udělovaná trofej pro nejlepšího vysokoškolského hrače amerického fotbalu). (JOHN.NY)
- Ernie Davis se stal prvním Afroameričanem, který byl jedničkou draftu do slavné NFL od roku 1962. (Koldyn)
Reklama