Gideon's Daughter

Televizní projekt s nemalýma ambicema. Poliakoff zasadil Gideon's Daughter do reálnýho kontextu; enormní sílu napřel jak do rodičovskýho, tak do mileneckýho vztahu a jejich problematičnost postavil na složitě vykreslenym, oboustrannym (?) pocitu viny; dotkl se vražedný pragmatičnosti PR světa (nejlíp viz smrt Diany); a to všechno navíc prošpikoval pěkně absurdnim humorem (už jen ta skutečnost, že si k nejhoršímu posluchači planety choděj pro rady ti nejvlivnější, koneckonců zlehka pobaví). Solidní guláš, navrch dost zmatenej styl vyprávění ... a přece z toho mám pozitivní dojem. Byl bych sice radši, kdyby šlo o příběh Elektřina komplexu, k němuž zdánlivě mířila Natashina (perfektní) písnička, ale co už. --- Hardyho vyjádření loajality ke Gideonovi špica, příjemně překvapilo Manfordovo angažmá, Emily byla okouzlující jako vždy (a taky jsem si vlastně Gideon's Daughter pustil hlavně kvůli ní, u příležitosti jejích narozenin a zdárnýho porodu dcerky, hehe), nicméně nejlepší hereckej výkon dle mě podala Miranda Richardson. Pozoruhodný, že zrovna ona jako jediná z tý trojice protagonistů Golden Globe nedostala. (25.02.2014)

Hm, nejsem si jistá, že mi sedl ten vypravěčskej styl, trochu to místy připomíná ty extra-nízko-nákladový snímky co vypadaj jak dokument a hrajou v nich nýmandi. Tady ovšem žádný nýmandi nehrajou, i když Emily Blunt a Tom Hardy v době natočení zdaleka nebyli tak vysoko, jako jsou teď. Billa Nighy jsem poprvý viděla v roli, kde nehraje úleťáka nebo úchyláka, ale "normálního člověka," a velice se mi jeho hereckej výkon líbil. Stejně tak se mi líbila Miranda, ta patří k mým oblíbeným hercům už dýl. Vrcholy filmu jsou pak intimní rozhovory mezi Gideonem a Stellou a pak mezi Gideonem a Natashou. Poutavý, s dojemným koncem a hezkou hudbou. (19.01.2014)

Musím říct, že mne ten film svou silou doslova uzemnil. Od chvíle, kdy Emily zazpívala svůj song, dostalo se to do takové zvláštní vibrace. Nevydržely celý film, ale takovéto momenty jsou dnes už velmi vzácné. Snímek je vlastně o tom, že nikdy není pozdě začít znova. A to doslova se vším. Způsob vyprávění je tím, co člověka zmrazí. Je třeba sledovat každou minutu filmu, ten vlak totiž jede a na nikoho nečeká. Kdo chvíli močil, již močí opodál. Možná mi druhá třetina ujela právě proto. Pak jsem se zase chytil. Rozhodně si ten film koupím do sbírky. Už jen pro ten song a všechno okolo něj. 85% (07.02.2021)

Tohle britské televizní drama působí trošku podivně. Někdy člověk neví, co je záměrem a co naopak slabinou televizní produkce. Bill Nighy táhne film pomalým, přirozeným tempem s neméně dobrým spoluhráčem, jakým je bezesporu Miranda Richardson. Poliakoff nám předkládá poněkud "jinak" natočený film a vybočuje od klasického vyprávění, aby nám ukázal, jak se postarší a vysoce postavený PR guru Gideon Warner (Nighy) vzdaluje od své práce, kde je na něm závislých spousta lidí, aby se seznámil s podivnou existencí Stellou, která při nehodě ztratila syna a především obnovil vztah se svojí dcerou Natashou (Bluntová). Jsem moc rád, že si film vysloužil dva Glóby a kritici dali jednou přednost přirozenému herectví před vykonstruovanými postavami. Právě za to jedna hvězdička nahoru. (16.04.2009)

Film o ničem a vlastně o všem... tedy o všem, co se dělí na důležité a nedůležité. Příjemný snímek, na kterém je patrné, že i když Bill Nighy minimalizuje hlavní devizu svého herectví - řeč těla, je úplně stejně dobrý, no a k Mirandě Richardson - myslím, že neznám nikoho, kdo by s větší přirozeností nosil tak strašecí ohozy :-) (15.07.2015)