Austrália

První hodina je parádní. Sice digitální v každém druhém záběru (pád krav z útesu nemá daleko k honičce ze čtvrtého Jonese), ale romantická, epická, vizuálně poutavá a hlavně nasáklá australskou atmosférou a potem Hugh Jackmana. Ten zbytek je pak jenom laciný pokus o citové vydírání spojený s patetickou anti-rasistickou agitkou, doprovázenou efektními záběry jak z Tobruku a teleportujícím se šamanem s látkovým prezervativem na krku. Nechápu tě, Bazi. A ani tví krajané zjevně ne. Být Australan, nechám se po zhlédnutí filmu okamžitě sežrat aligátorem nebo převálcovat stádem dobytka. A abych nezapomněl - ZABTE NĚKDO TOHO SPRATKA!!! KDOKOLIV!!! Kam se hrabe mladý Smith. P.S.: Snad bude k dispozici director`s cut, v němž film skončí po příjezdu do Darwinu. Ale asi ne. Damn... (18.12.2008)

AUSTRÁLIE je film o příbězích, snech a dalekých končinách... a především o vyprávění. Baz Luhrman zakončil svou trilogii "červené opony" a započal "epickou trilogii", v jejímž prvním díle - AUSTRÁLII - nehledá svébytný jazyk (tanec, Shakespearovy verše, zpěv) k postmodernímu uchopení, nýbrž důsledně a okázale vzdává poctu filmům a žánrům (!) klasického Hollywoodu. Stylistické postupy let 40. a 70. se zde překvapivě netřou a nepůsobí rušivě, protože je "spojuje" zesílená kontinuita a vyprávění je uzpůsobeno optice mladého domorodého chlapce a s jehož několika zakončeními a žánrovými přechody budou mít problém ti, kteří potřebují za klasickým Hollywoodem krasosmutnit ve vzpomínkách jako Rose v TITANICU, ale už ne ti, kteří screwballově-westernově-melodramaticko-válečné příběhy chtějí prožít a dále o nich a jejich postavách vyprávět. Problematicky přijimají poslední půlhodinu lidé, kteří si neuvědomují, že pojednává o oslabení vyprávění, protože jednotlivé přípěhy a sny postav jsou spřetrhány a epická pastiš se zasazuje do historicky zlomového období, protože teď se vypráví především o Austrálii. Film roku a 165-minutový orgasmus, o kterém platí to stejné co o INDIANA JONESOVI A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY: nelze nemilovat film, který miluje jiné filmy a vyprávění. Jedná se totiž přesně o ten typ podívané, kvůli které jsem si zamiloval pohyblivé obrázky, které si zaslouží velké plátno a kvůli kterým chodím do kina. 10/10. (25.12.2008)

We can't let them win! - We wont. Velkofilm se vším všudy. To je Austrálie. Pro stručný popis by se asi nejlépe parafrázoval komentář Carly k HSM3: "Přišla jsem do kina, krásně se pobavila, zamáčkla slzu a šla domů". Jenže pro megadílo tohoto typu stručnost nestačí. Baz Luhrmann si se svým dítkem opravdu vyhrál. Příběh epické lásky mezi Honákem Jackmanem a "paní šéfovou" Kidman zasazen do válečného období je opravdu dílo mistra. Krásná Australská krajina, magie jejích obyvatel, nečekaně slizký David "Faramir" Wenham jako záporák, dunící orchestrální hudba, krásná vizuální stránka, ať už se jedná o obrovská stáda (nahánění dobytka od útesu mi vzalo dech) či zničený Darwin (to samé platí pro bombardování z pohledu Krále George) a hlavně ústřední dvojice, na níž se tak krásně kouká. To a mnohem víc je největší velkofilm od Pána prstenů. Velkofilm jenž alespoň na krátký moment zažene myšlenky na špatnost současného světa. Velkofilm jménem Austrálie. (15.01.2009)

Jednoho krásného prosincového dne jsme po obědě vyrazily do kina. Film vypadal že za klasickou dobu už, už skončí. Prostě klasická závěrečná dojemná scéna, klasicky závěrečný dojemný proslov, klasický závěrečný dojemný pohled, dojemný polibek, poslední dojemný vtip pronesený dojatým dítětem k dojatým dospělým hrdinům, dojemná atmosféra se z plátna přenáší na slečnu vedle mě, která armádou slz likviduje jeden papírák za druhým a v atmosféře naprostého a totálního dojetí jsem se začal zvedat ze židle s tím, že si projednou odpustím závěrečnou dojemnou hudbu, obleču si bundu a opustím chrám všeobecného dojetí. O to větší šok následoval v zápětí, příběh totiž nekončil, ale pokračoval !!!! Samozřejmě vedl k dalšímu ještě většímu dojetí, ovšem když ani tohle nestačilo a film dále pokračoval, začínaly se mě hlavou honit divný myšlenky. Je tu ještě vůbec šance, že film skončí ? Kolik kapesníčků ještě zbývá už asi pět hodin v kuse dojaté slečně vedle mě ? A co ty další dojatý slečny po celým sále? Nezpůsobí jejich hromadné dojetí záplavu sálu ? Uvidím ještě někdy vůbec domov ? Začali se mě drát do očí slzy, takhle jsem si přece svou smrt nepředstavoval. Poprosil jsem slečnu vedle sebe, jestli nemá jeden kapesníček navíc, měla, ale jelikož pro slzy asi už vůbec neviděla nepodala ho mě, ale dala ho na hlavu dojaté slečně v předchozí řadě. Ta kapesníček ze své hlavy okamžitě sundala a za velkých díku přiložila k slzícím očím. To už jsem nevydržel a nasraně se otáčím s dotazem na Jirku. "Jiří kolik je proboha hodin ?" Jirka : "Nevím, mám zaslzený hodinky od paní za mnou." "Jirko, a kde máš bráchu? " "Šel si lehnout na ty dvě volný sedačky v rohu, vstává v pět ráno do práce a je zvyklej před půlnocí spát. Upadl jsem do komatu. Najednou citím jak se mnou někdo třepe, byl to Jiřík. V sále už bylo světlo a prázdno a najednou slyším "Přežili jsme to Pájo, na oplátku jsem však musel slíbit bohovi, že už nikdy nebudeme opíjet mladé slečny nejlacinějším vínem a následně zneužívat jejich otupělosti." Pak jsme šli zbudit Honzíka. Chudák, vyskočil ze sedaček a začal zcela dezorientován řvát "Zaspal jsem, zaspal jsem, musím jít první do sprchy nebo přijdu pozdě do práce !" Honzy to nakonec do té práce stihnul a za to má film ode mě tu hvězdičku. (02.01.2009)

Austrálie není pouhý kýč, je to pastiš z kýče. Baz Luhrmann sestavil svůj film z filmů jiných a každého herce přinutil k strašlivému přehrávání. Kidman se tak z nóbl hysterky, kterou divočina děsí a odpuzuje, stane drsnou sexy rančerkou, která se vyrovná urostlým chlapům. Jeden takový se do ní samozřejmě musí zabouchnout a ukázat své mocné pěsti a odvážné, dobré srdce. Ale nejdříve se teprve musí najít, což se nejlépe děje skrze hádky. A ano, všiml jsem, jak jejich hádání nápadně připomíná "rozpory" Indyho Jonese a jeho bab - žel, toto povšimnutí mi nepřivodilo filmový orgasmus a Luhrmannovi nepřineslo mé uznání. Podoba tam je, je jistě záměrná, ale, promiňte ta slova: "Hovno z toho." Nezůstalo u herců, i scénář byl sepsán s touhou využít kdejakých klišé tak, až si každý uvědomí: "To on to tak chtěl, tím nám jistě cosi sděluje," ale nesděluje nic. Někdo se třebas pobaví tím, jakou s ním Austrálie hraje hru na dojetí, které se v zápětí musí zahodit, a upřímně se uchichtne. Jiný (Subjektiv) si řekne, že je ta hra trapná a opakovaný vtip není vtipem. Že - SPOILER - třikrát oznámená a třikrát zrušená smrt hlavního hrdiny či hrdinky či hrdinčíka - KONEC SPOILERU - není hra s divákem, ale s divákovou trpělivostí. A je toho spousta, s čím musí divák bojovat, pokud nepodlehne - SPOILER - proměna z honáka ve lva salónů, pád do v reálu neexistující propasti, balacování nad ní, bezproblémové sledování zkušeným domorodcem, dojemná smrt napraveného vedlejšího hrdiny, idyla divočiny, zkažený velkopodnikatel, atd. - KONEC SPOILERU. A kdo si myslí, že soulož pár dní po zatlačení manželových vík je vrcholem romantiky, snad by se neměl do žádného vztahu ani pouštět. Luhrmannova důslednost však nezná mezí a instruoval i výtvarníky přes kulisy a to samozřejmě tak, aby jejich práce byla co nejbarevnější a aby co nejvíce působila jako - kulisy. Kamera, hudba a další již jen dokreslují výsledný obraz, kterému nemohu upřít promyšlenou a jednotnou koncepci (i přes jisté žánrové proměny). Z té koncepce mi ale není dobře. (29.10.2009)