Edith Piaf

Film, kterému bych chtěl dát o hvězdu míň, ale nějak to nejde. Snad až na samotný konec se nevidí takhle nezvládnutá režie. Nic proti přeskakování 50 let sem a tam, ale jednotlivé úseky byly často useknuty před pointou a beze smyslu. Navíc nechápu, proč někdy byl uveden ukazatel toho, o jaký se zrovna jedná rok a někdy (když to bylo vyloženě žádoucí) nikoliv. Mrzelo mě, že se film zabýval téměř jen tragickými okamžiky života umělkyně. Působí to vypočítavě. Jakoby bylo nějakým příkazem, že biografie slavné osobnosti musí být strašně smutná a srdceryvná. V souvislosti s tím byl dán minimální prostor hudbě, obzvláště naložení s písní L’Accordéoniste bylo tristní, vlastně i La vie en rose, podle které se film v USA jmenuje, se tak nějak snímkem proplétá, ale nikdy nezazní pořádně, Padam...Padam... je useknuta před vrcholem, kvůli ději samozřejmě, jedině snad Non, je ne regrette rien se dočkala pozornosti, jakou si zaslouží a je tak spolu se scénou Marcellovy ztráty nejsilnějším okamžikem celého filmu. Marion Cotillard je hodně dobrá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že po většinu času vypadá tak nějak moc mladě a přitažlivě ve srovnání se skutečnou Edith. Každopádně přes tyhle výhrady se jedná o emocionálně silný film, kterému hodně pomáhá už samotné téma. Vnitřím pocitem bych cítil tři hvězdy jako nemístné hodnocení, ale bylo by dost možná zasloužené. (25.05.2009)

Příliš ambiciózní pokus zachytit krátký život velké ženy. Olivier Dahan jaksi pozapomněl, že při jakékoliv stavbě je nezbytný spojovací materiál. Jeho hrad z písku, ač zkrášlen mnoha krásně opracovanými oblázky, se sesypává na jednu nevábnou hromadu, jejímž prohrabováním si nehodlám znovu špinit ruce… A celit nervy, neboť ani silný příběh, solidní výprava, nenapodobitelný zpěv a výtečné obsazení (mladá a krásná Marion Cotillard hraje předčasně zestárlou, drogami vysílenou zpěvačku úžasně!) mi nezabránili v četném otevírání tlamy (za účelem dorovnání kyslíkového deficitu) a v netrpělivém poposedávání (za účelem vědomého otlačení jiné části zadku). 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Nathalie, sportovec, murakamigirl , dzej dzej, bogomira (17.06.2010)

„Čo robíte, ak nespievate?“ – „Štrikujem.“ Na jednej strane (to nie je plus ani mínus) tradičný filmový životopis slávnej speváčky, od úspechov po pády, od šťastia po alkohol, od lásky po nenávisť, od detstva po smrť. Za mínus by som označil priveľa postáv (chaoticky priebežne vypadávajúcich z deja) a zbytočné skoky v čase, ktoré v divákovi vyvolávajú zmätok. Plusom je Marion Cotillardová (DOBRÝ ROČNÍK), ktorá podáva taký (v dobrom... aspoň myslím) maniakálny „prehrávajúci“ výkon, že by sa bez problémov vyrovnala i ako Jokerova (Heath Ledger) sestra v TEMNOM RYTIEROVI. Najviac sa mi ale páčil „beh do schodov“. To bola jedna z mála scén, obsahujúcich život. Zvyšok bol koprodukčný kalkuk. (28.05.2011)

Sous le ciel de Paris a était née la chanteuse avec la plus fascinant voix que j'ai entendu. Bien qu'elle était petite sa voix était formidable. Le film d'Edith est formidable comme son chant et ses chansons. Son destin est tres touchant en film d'Olivier Dahan. Z tohoto biografického díla o největší šansoniérce vůbec čiší emoce a samotná láska k Edith a jejím písním. Útržkovitost a samotné přeskakování mezi časovými obdobími působí trochu chaoticky,z filmu se nedá doopravdy poznat jaká Edith byla. Každý kdo četl její životopis od Simone Berteautové ho zajisté bude srovnávat s tímto snímkem. Jenže To není možné. Aby mohl být Edithin život popsán alespoň jako ve zmíněné knize a divák zpěvačku poznal, musel by být film alespoň dvakrát tak dlouhý, což by bylo zase neúnosné, děj by se vlekl až nesnesitelně pomalým tempem, filmu by scházely správné emoce,náboj. Tím pádem by se takový počin stal naprosto nestravitelným pro obyčejné lidi. Samotné přecházení z jedné doby do druhé mě nevadilo,ač někteří tvrdí,jak moc se v ději nemohli orientovat, mě samotnému přišlo o něco méně zmatené než v jiných filmech(viz třeba Intolerance). Marion Cotillard by zasloužila za svůj výkon nejvyšší možné ocenění, takovou podobu se zpěvačkou jsem opravdu nečekal. V jedné scéně byl ale docela viditelný výškový rozdíl mezi Edith a Marion, jenže při sledování děje to ničemu neškodilo. Role Gerarda Depardieu mě, abych řekl pravdu, trochu rozesmála. Depardieu jako papá Leplée, jež je evidentně homosexuál, se pranic nepodobá svým rolím z dřívějška, kde homosexuála nepřipomínal ani trochu,natož svým skutečným životem. K českým hercům... Vladimír Javorský se do své roličky hodil,zapadl krásně mezi ostatní. Což se nedá říct o Marku Vašutovi s jeho kamenným obličejem,přes nějž je nasazený výraz toho největšího drsňáka,v emocionálně vypjatém závěru mě opravdu dokonale uzemnil,bohužel. Za nejlepší scény bych považoval scénu u Edith po pádu letadla a úplný závěr za zvuků písně Non,je ne regrette rien... jak sem si všiml okolí v potemnělém sále ani jedno oko nezůstalo suché. Nejkrásnější na snímku ale stejně jsou původní nahrávky písní Edith Piaf doprovázející celý děj. Ještě teď když si vzpomenu na některé písně, pomalu mi vbíhají slzy do očí,protože si je musím vybavit se scénami z filmu. Nevím,jaký film mě za poslední dobu dokázal srazit na kolena, mohu jen potvrdit, že v takovéhle míře se to jen tak žádnému dalšímu nepovede. Vive la Môme!!! (23.07.2007)

Nečekal jsem že toto životopisné drama bude až tak moc scénáristicky nesoudržné. Dějové vtáhnutí nulové, režie průměrná, alespoň výprava a kostýmy jsou celkem podařené, herecký výkon Marion Cotillard byl právem oceněn Oscarem. Důvodem ke zhlédnutí tohoto kousku byl však hlavně zpěv Edith Piaf, pro který je ale zbytečné se více než dvě hodiny nudit. (15.12.2008)