Edith Piaf

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo vrabčátko. V nevěstinci, mezi stoly, zpívá teskně, píseň svoji. V těle ďáblíka, s nímž do pasti spadne, a v hrdle slavíka, který světu mocně vládne. Edith Piaf. La Mome. Jen jedinkrát uviděla La Vie en Rose, ale přesto na sklonku dramatického života z posledních sil zpívala: Non, je ne regrette rien.____ Já lituji toho, že režisér a scénárista Dahan na počátku plavby utápí diváka v hromadě střípků a zběsilým cukáním časem maskuje autorskou bezradnost. Přerývané vyprávění ve stylu dadaistické mozaiky připomíná vynechávající paměť předčasně zestárlé trosky, ale k porozumění složité osobnosti francouzské ikony tak málo nestačí. Z podprůměrných vod film vytahuje jen nezapomenutelný hlas Edith Piaf z nahrávek a chameleonsky přesná Marion Cotillard... (07.07.2007)

„Čo robíte, ak nespievate?“ – „Štrikujem.“ Na jednej strane (to nie je plus ani mínus) tradičný filmový životopis slávnej speváčky, od úspechov po pády, od šťastia po alkohol, od lásky po nenávisť, od detstva po smrť. Za mínus by som označil priveľa postáv (chaoticky priebežne vypadávajúcich z deja) a zbytočné skoky v čase, ktoré v divákovi vyvolávajú zmätok. Plusom je Marion Cotillardová (DOBRÝ ROČNÍK), ktorá podáva taký (v dobrom... aspoň myslím) maniakálny „prehrávajúci“ výkon, že by sa bez problémov vyrovnala i ako Jokerova (Heath Ledger) sestra v TEMNOM RYTIEROVI. Najviac sa mi ale páčil „beh do schodov“. To bola jedna z mála scén, obsahujúcich život. Zvyšok bol koprodukčný kalkuk. (28.05.2011)

(1001) Mám ráda, když jsou podobné filmy víc o díle než o umělcově životě. (K čemuž tady nedošlo.) Aspoň že film nabídl srovnání, jak píseň vyzní, když ji u klavíru zpívá skladatel, a jak to vypadá, když ji uchopí portrétovaná interpretka. Po určitém polemizování si říkám, že mi skoky v čase, kterým někteří přičítají na vrub odtažitost a nemožnost napojit se na dění, nevadily. Byl to nástroj, jak "obyčejnému" (Předvídatelnému? Přísahám, že všechny životní osudy všech skvělých zpěváků jsou totožné.) příběhu dodat alespoň nějakou autorskou strukturu a nádech hvězdné tajemnosti. Když mě konec dojal a rozplakal, bylo to hudbou, která mu dala obrysy i obsah, a nikoliv životem, který mu předcházel. (24.01.2022)

Kedže som niekoľkokrát čítala Edithinu autobiografiu ,,Môj život" a životopisný román,, Edith Piaf" od Simone Berteautovej patrí k mojim najmilovanejším,veľmi dobre si uvedomujem dejové nedostatky tohto filmu.Mnohé bolo vynechané,hoci si uvedomujem,že obsiahnuť celý Edithin búrlivý život v jednom stoštyridsaťminútovom filme je viac než nereálne.Nebudem to viac komentovať a porovnávať film s knihou,pretože film a kniha sú len vo výnimočných prípadoch rovnocennými súpermi.Hlboko sa klaniam Marion Cotillard,ktorá neuveriteľným spôsobom vystihla Edithinu osobnosť a výraz,chvíľami som mala pocit,že sa dívam na skutočnú Edith Piaf.Výborná práca maskérov,vytvoriť takúto neuveriteľne vernú podobu je skutočné umenie,zvlášť ked si človek uvedomí,aká je Marion Cotillard krásna žena.Teší ma,že sa europski filmári opäť raz blysli nad tými americkými. (03.01.2013)

Marion Cotillard je v roli Edith tak uvěřitelná a skutečná, až z toho mrazí, ale jinak veliké zklamání. Jako kdyby Olivier Dahan roztrhal biografii Simone Berteaut na jednotlivé stránky, ty pak tahal z klobouku a lepil dohromady v náhodném pořadí. A protože znám knihu velice dobře, mrzí mne velice, že obraz Edith Piaf je ve filmu...přinejmenším pokřivený. (30.07.2009)