Edith Piaf

Nečekal jsem že toto životopisné drama bude až tak moc scénáristicky nesoudržné. Dějové vtáhnutí nulové, režie průměrná, alespoň výprava a kostýmy jsou celkem podařené, herecký výkon Marion Cotillard byl právem oceněn Oscarem. Důvodem ke zhlédnutí tohoto kousku byl však hlavně zpěv Edith Piaf, pro který je ale zbytečné se více než dvě hodiny nudit. (15.12.2008)

Tři hvězdičky a velmi střízlivé hodnocení nevypovídají v mém případě o Dahanově filmu, že by byl průměrný. Fanoušci životopisného žánru a světoznámé zpěvačky zvlášť si můžou bez problémů připsat i dvě hvězdičky. Těmi 55 % celkového dojmu dávám najevo, že v případě Edith Piaf mě zajímá a vzrušuje její zpěv, do jejích písní jsem investoval ještě v době, kdy se už stahovalo o sto šest. Editin soukromý život mi je lhostejný, jakkoliv byl mimo jiné i díky její živočišné povaze naplněný milostnými úlety, alkoholem, drogami a nejrůznějšími aférami. Ty je ale schopná jak na běžícím pásu vyrábět kdejaká současná "celebritka". Jestli ale existuje pádný důvod tenhle snímek shlédnout, pak je to Marion Cotillard v hlavní roli. Předvádí neuvěřitelný herecký koncert a svou postavou doslova žije. Cotillard nejenže patří do 1. francouzské herecké ligy, řekl bych, že je momentálně nejlepší herečkou přinejmenším svojí generace. Svým výkonem bohužel zastinuje své kolegy - např. Sylvie Testud v roli její alkoholem nasáklé ušmudlané společnice je rovněž výborná... (26.09.2010)

Film, kterému bych chtěl dát o hvězdu míň, ale nějak to nejde. Snad až na samotný konec se nevidí takhle nezvládnutá režie. Nic proti přeskakování 50 let sem a tam, ale jednotlivé úseky byly často useknuty před pointou a beze smyslu. Navíc nechápu, proč někdy byl uveden ukazatel toho, o jaký se zrovna jedná rok a někdy (když to bylo vyloženě žádoucí) nikoliv. Mrzelo mě, že se film zabýval téměř jen tragickými okamžiky života umělkyně. Působí to vypočítavě. Jakoby bylo nějakým příkazem, že biografie slavné osobnosti musí být strašně smutná a srdceryvná. V souvislosti s tím byl dán minimální prostor hudbě, obzvláště naložení s písní L’Accordéoniste bylo tristní, vlastně i La vie en rose, podle které se film v USA jmenuje, se tak nějak snímkem proplétá, ale nikdy nezazní pořádně, Padam...Padam... je useknuta před vrcholem, kvůli ději samozřejmě, jedině snad Non, je ne regrette rien se dočkala pozornosti, jakou si zaslouží a je tak spolu se scénou Marcellovy ztráty nejsilnějším okamžikem celého filmu. Marion Cotillard je hodně dobrá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že po většinu času vypadá tak nějak moc mladě a přitažlivě ve srovnání se skutečnou Edith. Každopádně přes tyhle výhrady se jedná o emocionálně silný film, kterému hodně pomáhá už samotné téma. Vnitřím pocitem bych cítil tři hvězdy jako nemístné hodnocení, ale bylo by dost možná zasloužené. (25.05.2009)

Emoce prakticky každým záběrem ždímající, audiovizuálně působivý film táhne trochu dolů přílišné tlačení na pilu a zejména ničím neopodstatněné přeskakování v čase. Co však ani největší škarohlíd vyčítat nemůže je geniální ztvárnění hlavní hrdinky Marion Cottillardovou. Snad nikdy na mě nepůsobilo stárnutí postavy ve filmu tak přesvědčivě. Ve všech polohách věříte, že sledujete Edith, ne namakeupovanou herečku. Na druhou stranu mě i druhý den po zhlédnutí nepřestala pronásledovat myšlenka, že film vlastně dost klouže po povrchu a že se autoři ke "skutečné" Edith Piaf zase tolik nepřiblížili a nepochopili ji, resp. to pochopení nedokázali na diváka přenést. 70% (05.07.2007)

Nejnudnější film pod sluncem. Když si vezmu mou averzi k životopisným filmům obecně a dále skutečnost, že ani písně samotné EP mě nikdy moc nebraly, těžko jsem ten film mohl vnímat nějak jinak. Navíc mi přišlo, že ačkoli bylo těch 140 minut úmorně dlouhých, stejně je výpovědní hodnota filmu malá, a člověk se o životě známé zpěvačky dozví jen fragmentární střípky (které navíc údajně často ani neodpovídají faktům, jak jsem se zde dočetl v několika komentářích). Marion Cotillard - zmalovaná k nepoznání - v titulní roli mě nebavila a působila na mě dojmem, že jsem svědkem nějaké přiblbé revivalové show v Horní Dolní. Negativně jsem vnímal i skutečnost, že celý film působí neobyčejně lacině - nízkorozpočtově, chcete-li - jako nějaká ušmudlaná televizní produkce, spíše než celovečerní film uvedený v kinech (ten papundeklový New York nebo co to bylo, byl vrchol). A konečně skutečnost, že se tam mihnou Vašut a Depardieu - dva herci, které nemůžu ani vystát - je pro mě posledním důvodem, proč jsem tenhle film tak protrpěl a proč ho považuji za naprostou ztrátu času. Podruhé bych už se mu obloukem vyhnul. (16.05.2017)