Edith Piaf

Samozřejmě jsem před filmem znal nejznámější písně od Edith Piaf, ale o jejím životě jsem nevěděl zhola nic. O to většího (tedy nečekaného) dramatu se mi dostalo. Stavba filmu, tedy vyprávění na přeskáčku, kde se prolínají línie smutného dětství, bujarého a nelehkého dospívání a dramatického "stáří" (období největší zdravotní krize), byla šťastnou volbou. Díky tomu slyšíme písně Edith Piaf již od začátku filmu, navíc - a to je nejdůležitější - si můžeme vychutnat jejich obsah v kontextu s událostmi ze života La Môme Piaf. Moc se mi líbily přechody ze "scény" domácí na scénu koncertní. Strhující drama s důrazem na obsah se slušivým vnějším kabátem. Vyvrcholení filmu písní "Non, je ne regrette rien" je... Nemám slov, měl jsem v očích poněkud vlhko. Marion Cotillard je v titulní roli strhující. (06.08.2007)

Teda Marion v životním výkonu, věděl jsem že je výborná herečka, ale tohle...gesta, mimika, držení těla...herecký absolutno. Věčná škoda, že se k výkonu Maron nepřipojil i způsob vyprávění, protože to časové přeskakování a utržkové scény to mě uplně ničilo, proboha proč ? Chápu že celý život Edith Piaf není možný narvat do filmové stopáže, ale tohle byla snaha ukázat všechno za každou cenu a ze silně emotivního osudu se díky tomu stal neosobní příběh. (05.05.2016)

Febiofest .. Scénář: Olivier Dahan, Isabelle Sobelman .. Edith Piaf, skvělá francouzská šansoniérka, Edith Piaf, životem těžce zkoušená ženská. Její životopisný příběh po scenáristické stránce nepřináší mnoho nového, příběhová linie sleduje celý její život rozdělený do několika důležitých časových úseků. Trochu mi vadila časová nesourodost, kdy se různé epochy prolínají až trochu moc zamotaně a nepřehledně. Když už jsem u těch výtek, ještě zmíním, že kamera je v několika vypjatých scénách trochu moc roztřesená a nepřesná, ale to jen výjimečně, jinak Tetsuo Nagata předvádí ve většině scén precizní práci. Výborná je taktéž celá rozmáchlá výprava a pestré vizuály, kostými a masky. I režisér předvádí maximum úsilí o zajímavou podívanou a několik scén je jednoduše famózních (za všechno dva příklady: první velké vystoupení a několikaminutová hotelová scéna - no fantazie pro oči). Patřičný je i hudební doprovod a spousta pěveckých vystoupení. Tím bych se rád dostal k tomu nejpodstatnějšímu, k pařížskému vrabci Edith resp. Marion Cotillard. A rovnou se přiznám. Do Marion jsem se zamiloval už v Dobrém ročníku, no po jejím partu v Edith Piaf ji přímo zbožňuji! Perfektně zahrané excentrické výstupy, trhavé a pokřivené pohyby těla i věhlasné pěvecké výstupy na pódiu. Výkon hodný jen pochvalných slov a velkých ocenění. Co dodat závěrem? Výstavní francouzská podívaná, která mi udělala velkou radost a pan Fenič si tímto alespoň trochu šplhnul, když jinak Brněnský Febiofest co do šíře programové nabídky hodně osekává.. Non! Je Ne Regrette Rien! 90%. (04.04.2007)

Povedená autobiografie o slavné šanzoniérce Edith Piaf. Herecké výkony jsou famozní hlavně Marion Cotillard, pro kterou očekávám Oskara. Co mi vadilo je, že konec je poměrně natahován a zkrátit ho tak o 15 minut by vůbec nevadilo! Taká mě dostalo, že Edith je v originálním znění interpretkou dvou notoricky známých písní (Milord a Gregorian). Její život je vykreslen velmi důkladně a je vidět, že v životě to neměla rozhodně lehké, ale ani ti, co se o ni starali. Jinak jsem spokojen dostal jsem to co jsem očekával. (04.10.2007)

Dejovo síce priemerné (možno tomu uškodila tak dlhá stopáž a veľa vaty, pretože jednotlivé fragmenty zo života Edith Piaf boli celkom zaujímavé) s občasnou prímesou nudy, no zato skvelo zahrané a s výbornými pesničkami. Tie naozaj stáli za to. A to pritom tento hudobný žáner moc nemusím. No Edith Piaf bola ale zjav, nesmierne talentovaný a so schopnosťou svojim hlasom uhranúť každého, kto ju začuje, vrátane mňa. A Marion Cotillard? Klobúk dole. Nadpriemer. 75/100 (09.03.2017)