Edith Piaf

Francie, zpěv, známé chansony, umění, kabaret, láska... Prostě Edith, vrabčák, zpěvačka s velkým Z. Edith je pro mě fenomén, láká mě a vždycky se na ni těším. O to víc jsem vždycky zklamaná, nevím proč, ale ať už ji vidím ve filmové, nebo divadelní produkci, nakonec mě příběh nechá chladnou a chvílemi i dost nudí. Nevím, čím to je, například tohle zpracování má v sobě spoustu nápadů, systém vyprávění ději určitě dodává napětí a kamera s celou scénografií utváří požadovanou atmosféru. A stejně..mě ten děj nějak..nenadchnul. Ale i tak nejspíš, až se o Edith natočí nový film, až ji budou dávat někde v divadle, i tak na ni nejspíš půjdu. A to je možná ono - Edith může mít spousty chyb, může být chvílemi nudná, otravná, ale přesto má v sobě něco, co strhává davy fanoušků. (25.09.2010)

What The Fuck? Slovní spojení, které jsem při pohledu na další životopisné drama vykřivkoval až nechutně často. Kde začít. Tak dobře, vrhneme se na scénář. Ten je jen odstínem všemožných hovadin, které povětšinou nedávají smysl a jsou na plátno naházeny tak nesrovnale a nevyváženě, až se z nich dělá mdlo. V jedné scéně se Edith vybourá v autě, střih, jsme o dvacet let jinde a šedým make-upem pomazaná zombie si polehává na zahradě. Dává to smysl? Nedává. Návratu ke zpěvačce se totiž nedočkáme v zápětí, ale až po půlhodině v jiném období, během něhož zapomeneme, co se tenkrát stalo. Ono je to ale stejně jedno. Režisér totiž vůbec nebere ohledy a rozsekává životní příběh hvězdy na pouhopouhé schématické scénky, které opakují jediné: Vzestup hvězdy a její pád. A tak pořád dokola. Není to nudné a je to i slušně zahrané (i když takhle zhnusit krásnou Marion... ale budiž), jenomže další várka dramatu postrádá jakýkoliv smysl a popravdě mě film jako takový přestal po půl hodině zajímat, a tak jsem průběžně raději koukal do stropu. Správně, nebudu si brát servítky jen kvůli tomu, že na Berlinale všichni tleskali a většina návštěvníků letošního Febia udělala totéž. Edith Piaf není dobrý film. A upřímně mě nejvíc potěšil Vašut, který svým nasazením přebil všechny z hlavního ansámblu. (07.06.2007)

Jestli si mám pamatovat z filmu něco pozitivního, pak to bude jistě hudba. V druhé řadě rovněž herecký výkon Marillon Cotillard, za který obdržela herecké ocenění. Že to byl Český lev je věc jiná a lze spekulovat, co vše dělá film českým. Snad ne štěk v podání Vašuta či Javorského. Vše pozitivní z filmu přebije mimo jiné vražedná stopáž. Nevím, jestli to bylo záměrem, ale podle tohoto filmu byla Edith Piaf protivná feťačka a alkoholička a mimo jejího hlasu na ní neshledávám nic pozitivního. Vyložená záporačka a to na hodnocení nepřidá. (30.11.2010)

81%??? What??! Zhlédnuto ve škole o hodině francouzštiny. Film byl natočen hrozně. O Edit Piaf se teda vážně nezajímám, takže jsem se totálně ztrácela ve všech postavách, které se tam mihly, mohlo tam být vysvětlen aspoň původ těch důležitějších. Život měla těžký, hlas nádherný, ale jako člověk byla nesnesitelná, aspoň pro mě. 2* a není to jen proto, že většinou nesnáším věci související s Francií. (Třeba Melánii Laurent, francouzskou herečku a některé její filmy mám fakt ráda), ale tohle se mi teda nelíbilo. (23.03.2010)

Edith Piaf mi dosud byla nejvíce známa v podstatě jen ze Zachraňte vojína Ryana, kde ji poslouchali vojáci z rádia v sutinách vybombardovaných domů. Marion Cotillard je fenomenální a celý snímek stojí na jejím výkonu. Netušila jsem, že její osobnost byla tolik výstřední, živelná a nespoutaná a že její život byl stejně tak bujarý a divoký jako ona. Celou dobu jsem čekala, jestli zde zazní píseň, jejíž název jsem vlastně ani neznala, jen ten zpěv a úvodní slova. Zazněla a nyní už vím, že je to "Non, je ne regrette rien." Šansony neposlouchám, ale celý tento snímek byl pastvou pro můj sluch. Příběh Edith Piaf je v tomto filmu vměstnán do stopáže přesahující dvě hodiny, která dokázala až po okraj naplnit svůj filmařský potenciál a excelentně tak ztvárnila její život i osud. "Vaše angličtina je jako ten sendvič." (08.03.2012)