Edith Piaf

Počúvať hudbu Edith Piaf by pre mňa predstavovalo nočnú moru (snáď to skúsim niekedy po 50ke), ale v rámci životopisného filmu mi to vôbec neprekážalo. Hovorí sa, že pre mužov je to, čo sa odohráva v ženskej hlave, mimo ich schopnosti chápania. Rovnako je to aj s umelcami, no a keď sa to ešte skombinuje, plus alkohol....radšej ani pomyslieť. Alebo si o takej žene radšej pozrieť film. Dahan natočil životopis bez výraznejšieho autorského vkladu (snáď okrem dlhších scén bez strihu), čo je iba dobre, pretože takýto typ filmov by mal oslavovať človeka, o ktorom rozpráva a nie vizuálny štýl režiséra. Je to film Marion Cotillard, zvyšné postavy nedostávajú poriadny priestor, zato ich predstavitelia sa snažia, čo to ide. Dokonca aj Sylvie Testud dokáže vyzerať celkom sexy. Nás poteší niekoľko cameo výstupov českých hercov, ale ako býva zvykom, radšej nežmurkať. Marek Vašut na to už dávnejšie upozorňoval a špeciálne v jeho prípade to platí doslova. Oscar za najlepšiu ženskú úlohu je v najlepších rukách. (03.01.2013)

„Čo robíte, ak nespievate?“ – „Štrikujem.“ Na jednej strane (to nie je plus ani mínus) tradičný filmový životopis slávnej speváčky, od úspechov po pády, od šťastia po alkohol, od lásky po nenávisť, od detstva po smrť. Za mínus by som označil priveľa postáv (chaoticky priebežne vypadávajúcich z deja) a zbytočné skoky v čase, ktoré v divákovi vyvolávajú zmätok. Plusom je Marion Cotillardová (DOBRÝ ROČNÍK), ktorá podáva taký (v dobrom... aspoň myslím) maniakálny „prehrávajúci“ výkon, že by sa bez problémov vyrovnala i ako Jokerova (Heath Ledger) sestra v TEMNOM RYTIEROVI. Najviac sa mi ale páčil „beh do schodov“. To bola jedna z mála scén, obsahujúcich život. Zvyšok bol koprodukčný kalkuk. (28.05.2011)

Dejovo síce priemerné (možno tomu uškodila tak dlhá stopáž a veľa vaty, pretože jednotlivé fragmenty zo života Edith Piaf boli celkom zaujímavé) s občasnou prímesou nudy, no zato skvelo zahrané a s výbornými pesničkami. Tie naozaj stáli za to. A to pritom tento hudobný žáner moc nemusím. No Edith Piaf bola ale zjav, nesmierne talentovaný a so schopnosťou svojim hlasom uhranúť každého, kto ju začuje, vrátane mňa. A Marion Cotillard? Klobúk dole. Nadpriemer. 75/100 (09.03.2017)

S politováním musím oznámit, že jsem kvůli zpívající Edith Piaf alias Marion Cotillard úplně oněměla. Moc bych chtěla sdělit všechny své pocity, které jsem při sledování prožívala, ale slovy se to nedá popsat, to se musí prožít. Tak jak pro mnohé byla Edith bohyní, pro mě je odteď bohyní Marion. S klidným svědomím můžu říci, že po vzoru její písně Non! Je Ne Regrette Rien! nelituji ani jedné minuty strávené u tohoto klenotu! (11.08.2010)

Další z filmů, které jsem měl na HDD nějaký ten rok a konečně jsem se k němu před pár dny dostal. Bohužel, zklamal mě. O Edith Piaf jsem se předtím nějak výrazně nezajímal, takže nevím, jak moc tento film odpovídá skutečnosti, ale myslím, že to mi nebrání říct, že by si zřejmě nejslavnější Francouzka zasloužila lepší biografii. Je to utahané, je to zmatené (občas nevíme, kdo je kdo a v kterém období se nacházíme) a některé scény jsou vyloženě nudné. Naštěstí film má dokonalou Marion, která si toho Oscara opravdu zasloužila a skvěle masky (nemohl jsem uvěřit, jak právě z té překrásné Marion dokázali udělat takovou starou, řekněme osobu :-)) takže je na co se dívat. Právě díky těmto dvěma faktorům (a taky kvůli účasti několika českých herců) jsem uvažoval nad 70 %, ale během těch pár dní se mi to rozleželo v hlavě a hlavně jsem si uvědomil, co mi zde (taky) chybělo. Nějaká výraznější scéna, která by mi zůstala v hlavě. Bohužel, ve filmu žádná taková není. Co jsem z něj akorát pochopil, bylo, že Edith Piaf byla hodně zajímavá a místy i rozporuplná osobnost. A jako taková by si zasloužila mnohem lepší film. 60 %. (07.10.2012)