Edith Piaf

Jako první bych chtěl říct, že Marion Cotillard je tu fakt superexcelentní. Samotný film je natočen hodně dobře a dost scén ve mě vyvolalo emoce. Jen je to prostě hrozně divně rozházené. Bylo dobře, že jsem na to koukal s mámou která zná životopis Edith Piaf, protože jinak bych se moc nechytal (nebo i chytal ale spíš bych různé skutečnosti jen tušil než na beton věděl.) Dahanovi slouží ke cti, že chtěl film trochu oživit, ale s jeho emocionální zručností by bylo lépe kdyby to bylo vyprávěno chronologicky. Hudba výborná a Marion Cotillard ještě jednou, brilantní herecký výkon. (07.02.2008)

Velmi hezký dojímavý film o těžkém životě slavné šansoniérky. Snímek Edith Piaf má na rozdíl od mnoha jiných životopisných filmů po celou dobu šťávu a napětí, tak jako byl zajímavý běh života hlavní hrdinky. Úchvatná hudba zde tvoří polovinu kouzla celého filmu. Trochu mi to připomnělo Formanova Amadea, životními překážkami a nemocí hrdiny, hudbou i kvalitou filmu. Obdivoval jsem také, jak dobře na filmovém plátně dokázali měnit stáří resp. mládí hrdinky a to především mladou zdravou tvář Žabce Vrabčáka resp. nemocnou tvář ztrápené Edith, po filmu jsem s potěšením zjistil, že tvůrci byli odměněni Oskarem za masky a druhým Oskarem pro Marion Cotillardovou v titulní roli. Trailery: http://www.csfd.cz/film/226546-edith-piaf-mome-la/videa/ (16.04.2009)

What The Fuck? Slovní spojení, které jsem při pohledu na další životopisné drama vykřivkoval až nechutně často. Kde začít. Tak dobře, vrhneme se na scénář. Ten je jen odstínem všemožných hovadin, které povětšinou nedávají smysl a jsou na plátno naházeny tak nesrovnale a nevyváženě, až se z nich dělá mdlo. V jedné scéně se Edith vybourá v autě, střih, jsme o dvacet let jinde a šedým make-upem pomazaná zombie si polehává na zahradě. Dává to smysl? Nedává. Návratu ke zpěvačce se totiž nedočkáme v zápětí, ale až po půlhodině v jiném období, během něhož zapomeneme, co se tenkrát stalo. Ono je to ale stejně jedno. Režisér totiž vůbec nebere ohledy a rozsekává životní příběh hvězdy na pouhopouhé schématické scénky, které opakují jediné: Vzestup hvězdy a její pád. A tak pořád dokola. Není to nudné a je to i slušně zahrané (i když takhle zhnusit krásnou Marion... ale budiž), jenomže další várka dramatu postrádá jakýkoliv smysl a popravdě mě film jako takový přestal po půl hodině zajímat, a tak jsem průběžně raději koukal do stropu. Správně, nebudu si brát servítky jen kvůli tomu, že na Berlinale všichni tleskali a většina návštěvníků letošního Febia udělala totéž. Edith Piaf není dobrý film. A upřímně mě nejvíc potěšil Vašut, který svým nasazením přebil všechny z hlavního ansámblu. (07.06.2007)

Tři hvězdičky a velmi střízlivé hodnocení nevypovídají v mém případě o Dahanově filmu, že by byl průměrný. Fanoušci životopisného žánru a světoznámé zpěvačky zvlášť si můžou bez problémů připsat i dvě hvězdičky. Těmi 55 % celkového dojmu dávám najevo, že v případě Edith Piaf mě zajímá a vzrušuje její zpěv, do jejích písní jsem investoval ještě v době, kdy se už stahovalo o sto šest. Editin soukromý život mi je lhostejný, jakkoliv byl mimo jiné i díky její živočišné povaze naplněný milostnými úlety, alkoholem, drogami a nejrůznějšími aférami. Ty je ale schopná jak na běžícím pásu vyrábět kdejaká současná "celebritka". Jestli ale existuje pádný důvod tenhle snímek shlédnout, pak je to Marion Cotillard v hlavní roli. Předvádí neuvěřitelný herecký koncert a svou postavou doslova žije. Cotillard nejenže patří do 1. francouzské herecké ligy, řekl bych, že je momentálně nejlepší herečkou přinejmenším svojí generace. Svým výkonem bohužel zastinuje své kolegy - např. Sylvie Testud v roli její alkoholem nasáklé ušmudlané společnice je rovněž výborná... (26.09.2010)

Febiofest .. Scénář: Olivier Dahan, Isabelle Sobelman .. Edith Piaf, skvělá francouzská šansoniérka, Edith Piaf, životem těžce zkoušená ženská. Její životopisný příběh po scenáristické stránce nepřináší mnoho nového, příběhová linie sleduje celý její život rozdělený do několika důležitých časových úseků. Trochu mi vadila časová nesourodost, kdy se různé epochy prolínají až trochu moc zamotaně a nepřehledně. Když už jsem u těch výtek, ještě zmíním, že kamera je v několika vypjatých scénách trochu moc roztřesená a nepřesná, ale to jen výjimečně, jinak Tetsuo Nagata předvádí ve většině scén precizní práci. Výborná je taktéž celá rozmáchlá výprava a pestré vizuály, kostými a masky. I režisér předvádí maximum úsilí o zajímavou podívanou a několik scén je jednoduše famózních (za všechno dva příklady: první velké vystoupení a několikaminutová hotelová scéna - no fantazie pro oči). Patřičný je i hudební doprovod a spousta pěveckých vystoupení. Tím bych se rád dostal k tomu nejpodstatnějšímu, k pařížskému vrabci Edith resp. Marion Cotillard. A rovnou se přiznám. Do Marion jsem se zamiloval už v Dobrém ročníku, no po jejím partu v Edith Piaf ji přímo zbožňuji! Perfektně zahrané excentrické výstupy, trhavé a pokřivené pohyby těla i věhlasné pěvecké výstupy na pódiu. Výkon hodný jen pochvalných slov a velkých ocenění. Co dodat závěrem? Výstavní francouzská podívaná, která mi udělala velkou radost a pan Fenič si tímto alespoň trochu šplhnul, když jinak Brněnský Febiofest co do šíře programové nabídky hodně osekává.. Non! Je Ne Regrette Rien! 90%. (04.04.2007)