Edith Piaf

Samozřejmě jsem před filmem znal nejznámější písně od Edith Piaf, ale o jejím životě jsem nevěděl zhola nic. O to většího (tedy nečekaného) dramatu se mi dostalo. Stavba filmu, tedy vyprávění na přeskáčku, kde se prolínají línie smutného dětství, bujarého a nelehkého dospívání a dramatického "stáří" (období největší zdravotní krize), byla šťastnou volbou. Díky tomu slyšíme písně Edith Piaf již od začátku filmu, navíc - a to je nejdůležitější - si můžeme vychutnat jejich obsah v kontextu s událostmi ze života La Môme Piaf. Moc se mi líbily přechody ze "scény" domácí na scénu koncertní. Strhující drama s důrazem na obsah se slušivým vnějším kabátem. Vyvrcholení filmu písní "Non, je ne regrette rien" je... Nemám slov, měl jsem v očích poněkud vlhko. Marion Cotillard je v titulní roli strhující. (06.08.2007)

Ta hvězdička dolů je za ne tolik precizní interpretace jiných osobností, než-li byla sama Piaf. Pestrá paleta umělců, kteří se kolem ní vyskytovaly v tak hojném počtu, jsou tu bohužel často jen nevěrohodnými stíny ve srovnání s živočišnou Edith. Nejhůře patrně dopadla božská Marlene... Přitom by stačilo, aby se stala svědkem na svatbě v roce 1952 a nikdo by nic nenamítal. Škoda. (14.12.2010)

Tento tak trochu také český film (naším zplnomocněným velvyslancem v EDITH je Vladimír Javorský, když už pomineme vedoucího produkce Michala Přikryla a udělení Českého lva 2007 Cotillardové za nejlepší ženský výkon v hlavní roli) je především názorným důkazem funkčnosti mezistátních koprodukcí. Tím nezpochybňuji - a zpochybnit nechci - jednoznačnou francouzskost tohoto filmu. Retrospektiva vložená do hlavy umírající Piaf umožňuje režisérovi surfovat v celku jejího života, aniž by se musel nadměrně zatěžovat puntičkářským dodržováním detailů její pohnuté biografie. Jeho hlavní charakteristiky - krkavčí rodiče, chudinskost jejího mladí, úpornost a rvavost, s níž se tato drobná a vlastně nehezká šeredná kráska vahou svého fascinujícího ženství, vnitřním pláním nevšední osobnosti, dere do popředí žánru, který ještě je a už není popem, příběhy jejích početných, namnoze nedonošených lásek i bolestný konec, k němuž sama vydatně přispěla a který si v žádném případě nezasloužila - nejen zůstávají zachovány, ale naopak získávají na plastičnosti, přesvědčivosti a naléhavosti. Cotillardová svůj skvělý herecký výkon fakticky transponuje do apoteózy a reinkarnace (v českém prostředí je v tomto ohledu srovnatelný Pleskotův Beneš, jenž je benešovštější EB) velké Francouzky. PIAF je filmem, který vrací vysoké umění na zem. Dílem, které zapaluje výsostností své poetiky, vroucností obsahu i nezastíraným vzlykem nad předčasným koncem života ženy, jejíž hlas nás nepřestává obdarovávat skřivánčími tóny meziválečné pařížské periférie i ozvěnami koncertů odbývaných na nejprestižnějších scénách tehdejšího svobodného světa. Ženy, která nepřestává žít bez ohledu na to, že její pozemská existence se již dávno uzavřela. (07.12.2007)

Velmi hezký dojímavý film o těžkém životě slavné šansoniérky. Snímek Edith Piaf má na rozdíl od mnoha jiných životopisných filmů po celou dobu šťávu a napětí, tak jako byl zajímavý běh života hlavní hrdinky. Úchvatná hudba zde tvoří polovinu kouzla celého filmu. Trochu mi to připomnělo Formanova Amadea, životními překážkami a nemocí hrdiny, hudbou i kvalitou filmu. Obdivoval jsem také, jak dobře na filmovém plátně dokázali měnit stáří resp. mládí hrdinky a to především mladou zdravou tvář Žabce Vrabčáka resp. nemocnou tvář ztrápené Edith, po filmu jsem s potěšením zjistil, že tvůrci byli odměněni Oskarem za masky a druhým Oskarem pro Marion Cotillardovou v titulní roli. Trailery: http://www.csfd.cz/film/226546-edith-piaf-mome-la/videa/ (16.04.2009)

„Čo robíte, ak nespievate?“ – „Štrikujem.“ Na jednej strane (to nie je plus ani mínus) tradičný filmový životopis slávnej speváčky, od úspechov po pády, od šťastia po alkohol, od lásky po nenávisť, od detstva po smrť. Za mínus by som označil priveľa postáv (chaoticky priebežne vypadávajúcich z deja) a zbytočné skoky v čase, ktoré v divákovi vyvolávajú zmätok. Plusom je Marion Cotillardová (DOBRÝ ROČNÍK), ktorá podáva taký (v dobrom... aspoň myslím) maniakálny „prehrávajúci“ výkon, že by sa bez problémov vyrovnala i ako Jokerova (Heath Ledger) sestra v TEMNOM RYTIEROVI. Najviac sa mi ale páčil „beh do schodov“. To bola jedna z mála scén, obsahujúcich život. Zvyšok bol koprodukčný kalkuk. (28.05.2011)