Edith Piaf

Oscar pre M.Cotillard bolo to čo ma presvedčilo si aspoň požičať a zhliadnuť tento film o speváckej legende. Nepochybne zaslúžená oscarová odmena, ale herecký výkon hlavnej predstaviteľky je asi jediná silná stránka filmu. Je toho dosť, čo by som tomuto filmu chcel vytknuť. Už po prvej polhodine som mal pocit, že film pozerám hodinu. Stopáž 142 min. mi pri iných filmoch nevadí, ale tu mi to pripadalo ako neverending story. Réžia neprehľadná, časove úseky života E.Piaf sa križovali hore dole, čo by ani nevadilo, keby mozaika života, ktorú sa režisér snažil dokázať bola zaujímavejšia. Dej rozprávaný chronologicky by to aspoň čiastočne vylepšil. A to najhlavnejšie:komplikovanú povahu speváčkinho života nám režisér podáva dosť ťažkopádne, nedokázal som sa ani vcítiť, ani pochopiť jej postavu. Film sa ťahá, všetko, alebo väčšina hereckého úsilia, ktoré herečka vniesla do tohto filmu vyšlo nazmar (teda až na toho oscara), pretože film ako taký nedokázal to hlavné, čo robí film dobrým filmom - a to je pochopiť a precítiť postavy. Bez toho to iba pláve mimo mňa.Za zmienku stojí ešte dobre vykreslená doba a kamera. A tak jediná E.Piaf, ktorá stále znie v mojich ušiach je pieseň pred poslednou bitvou vo filme Zachráňte vojaka Ryana. Tá krátka scéna vo filme, ktorý je o niečom úplne inom, vo mne vyvolala záujem o E.Piaf viac ako tento film. Film slabší priemer 50%. (05.02.2009)

Velmi dlouhý film o ženě, která přes své těžké dětství došla k nesmrtelnosti. Její hlas vyvolává emoce, mrazení v zádech, husí kůži a všechny podobné chvíle kdy každý člověk cítí, že žije. Její osobnost není taková jak by člověk čekal. pro mě osobně je silně nesympatickou postavou světa hudby, která vedle svého dokonalého hlasu byla ženou, kterou bych nechtěl znát. Můj odpor k ní je bohužel tak veliký, že pravděpodobně ani nedocením tento snímek, který však vystihuje nejen její osobu, ale i její život a nebojí se ukázat mnoho toho špatného z jejího života. Je těžké milovat a obdivovat snímek o člověku, který je vám odporný. Olivier Dahan natočil zajímavý snímek, který je možná příliš dlouhý, ale vystihuje svět, v kterém Edith Piaf žila stejně jako její osobnost a smysl života. Vizuálně film vystihuje všechno co má. Od škaredosti uliček Paříže a venkova až po přepych Ameriky. Milovníci jejích písní budou v sedmém nebi. Přesto mám pocit, že ten film tvoří jen a pouze hlas Edith Piaf, bez kterého by nebylo nic co by způsobilo emoce. Je to škoda, protože využívat jen nejsilnější zbraň stále dokola po 140 minut dlouhý film opravdu omrzí. (10.02.2008)

Neustálé přeskakování v časových rovinách opravdu bylo lehce matoucí a okamžitě nutí divákovi otázku: Proč to tak bylo?? Kdyby byl film vyprávěn jednoduše, chronologicky, poznal bych podle mě Edith lépe. Takle jsem se musel dost soustředit na pouhé orientování v čase a postavách. Skoro mám chuť říct, že to bylo zbytečné, na efekt.. Jediné odůvodnění, které mě napadá (kromě poutání divákovy pozornosti) by bylo Edithino zmatené vzpomínání na svůj život na smrtelném loži, což ale není dostatečné...nonic. Skvělá byla především scéna, kdy se Edith dověděla o pádu letadla. Výkon Marion Cotillard byl celkově úžasný! Film byl ale možná až příliš dlouhý, dovedu si představit lehké zkrácení. Pokud divák nezná život Edith Piaf, dozví se samosebou mnoho informací, ale také se (jako já) jakožto ne zcela informovaný dost ztrácí v menších rolích... Fanouškům Edith naopak třeba přeskakování v čase zřejmě vůbec vadit nebude. A celkově je to zajímavý film, který stojí za zhlédnutí. Silnější 4**** (23.03.2008)

Olivier Dahan si " ukousl " příliš velké sousto, bohužel. Takovéto téma takto trestuhodně " zazdít " a utopit v šedi průměrnosti, to by zasloužilo trest. Edith Piaf ( královna ( nejen ) francouzského šansonu ) a její bohatý život, by sám o sobě vystačil na několik lidských příběhů a skýtal netušené možnosti, ale Dahan jakoby se jich zalekl. Nevadilo mi ani tak neustálé přeskakování časových rovin ( s tím problém nemám ) , ale jednoduše se nemůžu zbavit dojmu, že Dahan " klouže " jen tak po povrchu, jakoby se bál jít více na dřeň věcí a nevěřil si odkrýt více skutečný život Edith Piaf. Ale abych pouze nehanil, tak skutečné terno udělal s výběrem hlavní ženské představitelky. Marion Cotillard jako Edith Piaf je okouzlující a podává strhující výkon. Nicméně to mně k plnému zážitku ( jako člověku mající hudbu Edith Piaf v oblibě ) NESTAČÍ. Když už, to raději sáhněte po http://www.knihkupectvi-bn.cz/fotocache/bigorig/http--d----l----l--img.pemic.cz--l--sortimg--l--004--l--9--l--6--l--0049614-23.jpg , pusťte si k tomu http://img.mimishop.cz/h/ms/713/0/0805/a1353240.jpg a otevřete si k tomu lahvinku http://bordex.cz/eshop/images/vmv-chateau-franc-lartique-5.jpg . Zážitek bude rozhodně lepší :o) (29.01.2010)

Tento tak trochu také český film (naším zplnomocněným velvyslancem v EDITH je Vladimír Javorský, když už pomineme vedoucího produkce Michala Přikryla a udělení Českého lva 2007 Cotillardové za nejlepší ženský výkon v hlavní roli) je především názorným důkazem funkčnosti mezistátních koprodukcí. Tím nezpochybňuji - a zpochybnit nechci - jednoznačnou francouzskost tohoto filmu. Retrospektiva vložená do hlavy umírající Piaf umožňuje režisérovi surfovat v celku jejího života, aniž by se musel nadměrně zatěžovat puntičkářským dodržováním detailů její pohnuté biografie. Jeho hlavní charakteristiky - krkavčí rodiče, chudinskost jejího mladí, úpornost a rvavost, s níž se tato drobná a vlastně nehezká šeredná kráska vahou svého fascinujícího ženství, vnitřním pláním nevšední osobnosti, dere do popředí žánru, který ještě je a už není popem, příběhy jejích početných, namnoze nedonošených lásek i bolestný konec, k němuž sama vydatně přispěla a který si v žádném případě nezasloužila - nejen zůstávají zachovány, ale naopak získávají na plastičnosti, přesvědčivosti a naléhavosti. Cotillardová svůj skvělý herecký výkon fakticky transponuje do apoteózy a reinkarnace (v českém prostředí je v tomto ohledu srovnatelný Pleskotův Beneš, jenž je benešovštější EB) velké Francouzky. PIAF je filmem, který vrací vysoké umění na zem. Dílem, které zapaluje výsostností své poetiky, vroucností obsahu i nezastíraným vzlykem nad předčasným koncem života ženy, jejíž hlas nás nepřestává obdarovávat skřivánčími tóny meziválečné pařížské periférie i ozvěnami koncertů odbývaných na nejprestižnějších scénách tehdejšího svobodného světa. Ženy, která nepřestává žít bez ohledu na to, že její pozemská existence se již dávno uzavřela. (07.12.2007)