Edith Piaf

Francie, zpěv, známé chansony, umění, kabaret, láska... Prostě Edith, vrabčák, zpěvačka s velkým Z. Edith je pro mě fenomén, láká mě a vždycky se na ni těším. O to víc jsem vždycky zklamaná, nevím proč, ale ať už ji vidím ve filmové, nebo divadelní produkci, nakonec mě příběh nechá chladnou a chvílemi i dost nudí. Nevím, čím to je, například tohle zpracování má v sobě spoustu nápadů, systém vyprávění ději určitě dodává napětí a kamera s celou scénografií utváří požadovanou atmosféru. A stejně..mě ten děj nějak..nenadchnul. Ale i tak nejspíš, až se o Edith natočí nový film, až ji budou dávat někde v divadle, i tak na ni nejspíš půjdu. A to je možná ono - Edith může mít spousty chyb, může být chvílemi nudná, otravná, ale přesto má v sobě něco, co strhává davy fanoušků. (25.09.2010)

Ak nemáte radi Édith Piaf, šansón, či biografické filmy (ani ja nie som ich priaznivec), tak jediný dôvod, pre ktorý sa skutočne oplatí film pozrieť, je výkon Marion Cotillard. Táto Francúzka bola najväčšou hybnou silou filmu, najsilnejším ťažným strojom. Kto by pred pár rokmi povedal, že béčková herečka známa najmä ako naivná filmová priateľka známeho marseillského taxikára, po pár filmoch siahne na Oscara. Veľkou škodou je, že väčšinu filmu je na Marion ako ťahajúcej lokomotíve postavený celý dej, ktorý predstavuje súpravu niekoľko desiatok vagónov, a ktorý samotná Marion jednoducho nie je vždy schopná utiahnuť. Celkové herecké obsadenie prakticky stojí za pozornosť len v úvode a závere. Posledná polhodinka má už neskutočné grády, tragické vyvrcholenie, časové prestrihy tiež naberajú na intenzite, spočiatku sa zdajú byť vyrušujúce, po pár prestrihoch som si uvedomil, že to bola naozaj dobrá voľba. Samotný životný príbeh mohol byť teda určite o pár minút kratší, pomohlo by to. Samotné spracovanie bolo ale nad očakávania, ako pocta pre Édith je film ako celok určite to najlepšie, čo mohla dostať. 75%. (19.04.2009)

Režisér Dahan zanevřel na chronologické pravítko, místo toho si zaskákal časem a mě to nemátlo, mně se to líbilo a líbila se mi moc i Marion Cotillard, protože zahrála Edith Piaf nezapomenutelným způsobem. Kromě závěru, který jsem samozřejmě probrečela, na mne udělala velký dojem ještě jedna zcela nenápadná situace - když se jí mladá novinářka na pláži ptala, pro koho ten svetr plete. "Pro toho, kdo ho bude chtít nosit". Myslim, že takhle nějak to měla se vším. (23.02.2008)

Tento tak trochu také český film (naším zplnomocněným velvyslancem v EDITH je Vladimír Javorský, když už pomineme vedoucího produkce Michala Přikryla a udělení Českého lva 2007 Cotillardové za nejlepší ženský výkon v hlavní roli) je především názorným důkazem funkčnosti mezistátních koprodukcí. Tím nezpochybňuji - a zpochybnit nechci - jednoznačnou francouzskost tohoto filmu. Retrospektiva vložená do hlavy umírající Piaf umožňuje režisérovi surfovat v celku jejího života, aniž by se musel nadměrně zatěžovat puntičkářským dodržováním detailů její pohnuté biografie. Jeho hlavní charakteristiky - krkavčí rodiče, chudinskost jejího mladí, úpornost a rvavost, s níž se tato drobná a vlastně nehezká šeredná kráska vahou svého fascinujícího ženství, vnitřním pláním nevšední osobnosti, dere do popředí žánru, který ještě je a už není popem, příběhy jejích početných, namnoze nedonošených lásek i bolestný konec, k němuž sama vydatně přispěla a který si v žádném případě nezasloužila - nejen zůstávají zachovány, ale naopak získávají na plastičnosti, přesvědčivosti a naléhavosti. Cotillardová svůj skvělý herecký výkon fakticky transponuje do apoteózy a reinkarnace (v českém prostředí je v tomto ohledu srovnatelný Pleskotův Beneš, jenž je benešovštější EB) velké Francouzky. PIAF je filmem, který vrací vysoké umění na zem. Dílem, které zapaluje výsostností své poetiky, vroucností obsahu i nezastíraným vzlykem nad předčasným koncem života ženy, jejíž hlas nás nepřestává obdarovávat skřivánčími tóny meziválečné pařížské periférie i ozvěnami koncertů odbývaných na nejprestižnějších scénách tehdejšího svobodného světa. Ženy, která nepřestává žít bez ohledu na to, že její pozemská existence se již dávno uzavřela. (07.12.2007)

Urputná snaha Frantíků natočit strhující biografii, která selhává ve vedení příběhu, který je zbytečně komplikovaně sestříhaný a divák je zahlcován neustálými flashbacky, které se nesourodě přelévají sem a tam vlastně celý flm. Občas mi to svým stylem vypravování připomíná Once Upon a Time in America - jen mnohem hůře provedené a mnohdy nic neříkající. Dramaturgicky horko těžko průměr, herecky božské, Marion předvádí famózní one-woman-show. Za zmínku stojí ještě fantastický make-up hlavní protagonistky. Celkově je ale Edith Piaf docela útrpných 140 minut. Z povinnosti k legendě, nebo jako přehlídka mistrovského hereckého výkonu beze všeho. Jako zábavný a inspirující film spíše ne. (10.12.2023)