Edith Piaf

Další z filmů, které jsem měl na HDD nějaký ten rok a konečně jsem se k němu před pár dny dostal. Bohužel, zklamal mě. O Edith Piaf jsem se předtím nějak výrazně nezajímal, takže nevím, jak moc tento film odpovídá skutečnosti, ale myslím, že to mi nebrání říct, že by si zřejmě nejslavnější Francouzka zasloužila lepší biografii. Je to utahané, je to zmatené (občas nevíme, kdo je kdo a v kterém období se nacházíme) a některé scény jsou vyloženě nudné. Naštěstí film má dokonalou Marion, která si toho Oscara opravdu zasloužila a skvěle masky (nemohl jsem uvěřit, jak právě z té překrásné Marion dokázali udělat takovou starou, řekněme osobu :-)) takže je na co se dívat. Právě díky těmto dvěma faktorům (a taky kvůli účasti několika českých herců) jsem uvažoval nad 70 %, ale během těch pár dní se mi to rozleželo v hlavě a hlavně jsem si uvědomil, co mi zde (taky) chybělo. Nějaká výraznější scéna, která by mi zůstala v hlavě. Bohužel, ve filmu žádná taková není. Co jsem z něj akorát pochopil, bylo, že Edith Piaf byla hodně zajímavá a místy i rozporuplná osobnost. A jako taková by si zasloužila mnohem lepší film. 60 %. (07.10.2012)

Ak nemáte radi Édith Piaf, šansón, či biografické filmy (ani ja nie som ich priaznivec), tak jediný dôvod, pre ktorý sa skutočne oplatí film pozrieť, je výkon Marion Cotillard. Táto Francúzka bola najväčšou hybnou silou filmu, najsilnejším ťažným strojom. Kto by pred pár rokmi povedal, že béčková herečka známa najmä ako naivná filmová priateľka známeho marseillského taxikára, po pár filmoch siahne na Oscara. Veľkou škodou je, že väčšinu filmu je na Marion ako ťahajúcej lokomotíve postavený celý dej, ktorý predstavuje súpravu niekoľko desiatok vagónov, a ktorý samotná Marion jednoducho nie je vždy schopná utiahnuť. Celkové herecké obsadenie prakticky stojí za pozornosť len v úvode a závere. Posledná polhodinka má už neskutočné grády, tragické vyvrcholenie, časové prestrihy tiež naberajú na intenzite, spočiatku sa zdajú byť vyrušujúce, po pár prestrihoch som si uvedomil, že to bola naozaj dobrá voľba. Samotný životný príbeh mohol byť teda určite o pár minút kratší, pomohlo by to. Samotné spracovanie bolo ale nad očakávania, ako pocta pre Édith je film ako celok určite to najlepšie, čo mohla dostať. 75%. (19.04.2009)

(1001) Mám ráda, když jsou podobné filmy víc o díle než o umělcově životě. (K čemuž tady nedošlo.) Aspoň že film nabídl srovnání, jak píseň vyzní, když ji u klavíru zpívá skladatel, a jak to vypadá, když ji uchopí portrétovaná interpretka. Po určitém polemizování si říkám, že mi skoky v čase, kterým někteří přičítají na vrub odtažitost a nemožnost napojit se na dění, nevadily. Byl to nástroj, jak "obyčejnému" (Předvídatelnému? Přísahám, že všechny životní osudy všech skvělých zpěváků jsou totožné.) příběhu dodat alespoň nějakou autorskou strukturu a nádech hvězdné tajemnosti. Když mě konec dojal a rozplakal, bylo to hudbou, která mu dala obrysy i obsah, a nikoliv životem, který mu předcházel. (24.01.2022)

Sous le ciel de Paris a était née la chanteuse avec la plus fascinant voix que j'ai entendu. Bien qu'elle était petite sa voix était formidable. Le film d'Edith est formidable comme son chant et ses chansons. Son destin est tres touchant en film d'Olivier Dahan. Z tohoto biografického díla o největší šansoniérce vůbec čiší emoce a samotná láska k Edith a jejím písním. Útržkovitost a samotné přeskakování mezi časovými obdobími působí trochu chaoticky,z filmu se nedá doopravdy poznat jaká Edith byla. Každý kdo četl její životopis od Simone Berteautové ho zajisté bude srovnávat s tímto snímkem. Jenže To není možné. Aby mohl být Edithin život popsán alespoň jako ve zmíněné knize a divák zpěvačku poznal, musel by být film alespoň dvakrát tak dlouhý, což by bylo zase neúnosné, děj by se vlekl až nesnesitelně pomalým tempem, filmu by scházely správné emoce,náboj. Tím pádem by se takový počin stal naprosto nestravitelným pro obyčejné lidi. Samotné přecházení z jedné doby do druhé mě nevadilo,ač někteří tvrdí,jak moc se v ději nemohli orientovat, mě samotnému přišlo o něco méně zmatené než v jiných filmech(viz třeba Intolerance). Marion Cotillard by zasloužila za svůj výkon nejvyšší možné ocenění, takovou podobu se zpěvačkou jsem opravdu nečekal. V jedné scéně byl ale docela viditelný výškový rozdíl mezi Edith a Marion, jenže při sledování děje to ničemu neškodilo. Role Gerarda Depardieu mě, abych řekl pravdu, trochu rozesmála. Depardieu jako papá Leplée, jež je evidentně homosexuál, se pranic nepodobá svým rolím z dřívějška, kde homosexuála nepřipomínal ani trochu,natož svým skutečným životem. K českým hercům... Vladimír Javorský se do své roličky hodil,zapadl krásně mezi ostatní. Což se nedá říct o Marku Vašutovi s jeho kamenným obličejem,přes nějž je nasazený výraz toho největšího drsňáka,v emocionálně vypjatém závěru mě opravdu dokonale uzemnil,bohužel. Za nejlepší scény bych považoval scénu u Edith po pádu letadla a úplný závěr za zvuků písně Non,je ne regrette rien... jak sem si všiml okolí v potemnělém sále ani jedno oko nezůstalo suché. Nejkrásnější na snímku ale stejně jsou původní nahrávky písní Edith Piaf doprovázející celý děj. Ještě teď když si vzpomenu na některé písně, pomalu mi vbíhají slzy do očí,protože si je musím vybavit se scénami z filmu. Nevím,jaký film mě za poslední dobu dokázal srazit na kolena, mohu jen potvrdit, že v takovéhle míře se to jen tak žádnému dalšímu nepovede. Vive la Môme!!! (23.07.2007)

Velmi dlouhý film o ženě, která přes své těžké dětství došla k nesmrtelnosti. Její hlas vyvolává emoce, mrazení v zádech, husí kůži a všechny podobné chvíle kdy každý člověk cítí, že žije. Její osobnost není taková jak by člověk čekal. pro mě osobně je silně nesympatickou postavou světa hudby, která vedle svého dokonalého hlasu byla ženou, kterou bych nechtěl znát. Můj odpor k ní je bohužel tak veliký, že pravděpodobně ani nedocením tento snímek, který však vystihuje nejen její osobu, ale i její život a nebojí se ukázat mnoho toho špatného z jejího života. Je těžké milovat a obdivovat snímek o člověku, který je vám odporný. Olivier Dahan natočil zajímavý snímek, který je možná příliš dlouhý, ale vystihuje svět, v kterém Edith Piaf žila stejně jako její osobnost a smysl života. Vizuálně film vystihuje všechno co má. Od škaredosti uliček Paříže a venkova až po přepych Ameriky. Milovníci jejích písní budou v sedmém nebi. Přesto mám pocit, že ten film tvoří jen a pouze hlas Edith Piaf, bez kterého by nebylo nic co by způsobilo emoce. Je to škoda, protože využívat jen nejsilnější zbraň stále dokola po 140 minut dlouhý film opravdu omrzí. (10.02.2008)