Walk Hard: The Dewey Cox Story

„Začínam si myslieť, že vo mňa neveríš.“ – „Verím. Ale čo aj MOJE sny?“ – „Už som ti povedal, že cukrový dom ti nepostavím. Roztopil by sa alebo roztiekol.“ – „Iba ak by pršalo.“ Mám rád WALK THE LINE i RAYA a Johna C. Reillyho pokladám za vážneho herca, ktorý sa občas vie solídne zhovadiť. Nie je to druhý Will Ferrell, ale vie pri vtipe zachovať vážnu tvár a to mám rád. Bohužiaľ, film z produkcie a podľa scenára Judda Apatowa (NABÚCHANÁ) nie je zábavný. Často som sa usmieval, ale vyložene smiať som sa smial iba minimálne (skladanie pesničky pre brata, Beatles, Charles Manson, žirafa, šimpanz). Pozitívne ma prekvapilo, že do snímky boli evidentne investované veľké peniaze (oproti tomuto či tomuto), čím pripomenula doby, kedy ešte vznikali áčkarské kvalitné paródie s dobrými hercami a nie amatérske veci ako táto. Bohužiaľ - nestačí to. Je to milé, ale to je asi tak všetko. Ale potešili ma hlášky („Malý súboj s mačetami nikdy neuškodí.“, „Ľudia si sem chodia eroticky zatancovať.“, „Marihuana nie je návyková.“) a dialógy („Napísal som pieseň o chobotnici.“ – „Drž hubu a buď rád, že ťa pustíme k bubnom.“). (27.05.2011)

Veľmi dlho som sa rozhodoval čo mám dať. Rozhodovanie medzi troma alebo štyrmi *. Nakoniec som sa rozhodol pre tri, ale nie preto že by to bol zlý film. Appatow opäť dokázal že jeho komédie - 40 old virgin, knocked up, superbad, forgetting sarah marshall sú jednoducho svojské a výnimočné. Sú to filmy pri ktorým stačí len vypnúť a vy sa necháte unášať príbehom ktorý síce trocha haspruje ale inak je to kráľovská zábava. V tomto prípade sa jedná tiež o kvalitný scénar. Scény s presleym , the beatles, patrickom duffym a tak isto súboj na mačeti alebo posledných 15 minút sú neskutočne dobrých a s tých scén sa vyťažilo maximum a je to vidieť. Reilly si svoju úlohu vychutnáva a musím priznať že jeho Dewey bol sympatický a jeho napodobňovanie Johnyho casha - tým že neustále rozbíjal umyvadlá bolo fantastické. Jediné čo mi vadilo bolo to že je to paródia. im not there, walk the line, ray. Je to tam strašne vidieť a vzhľadom že nemám moc rád paródie lebo originál je originál a plus preto lebo nevidím zmysel v životopisných filmoch o umelcoch kde s uvedených parodovaných filmov najviac vynika im not there a to ani nie je životopis. Celkovo to ale chrlí originalitou a je veľmi príjemné že dewey nahral pár pesničiek a že sú naozaj počúvateľné a keby sa jednalo o skutočnú postavu povedal by som si " wow no toto" takto je to opäť skvelá komédia, ktorá vás rozosmeje, nebudete na nič myslieť a plus s peknými pesničkami, odhalenými prsiamy a jedným odhaleným vtákom a animovanou sekvenciou s the beatles. Ale s princípu, kvôli tomu parodovaniu. Appatow dokáže byť totiž originálny a tu sú tie odkazy až príliš okaté. (16.09.2008)

Zábavná parodie na všechny možné životopisné filmy o legendárních hudebnících, utahující si jak z jednotlivých snímků, tak z dobových mód, i z toho, že hlavní hrdinové už ve svých 14 letech jsou obsazováni hlavními hvězdami ve středním věku.... Písničky z jednotlivých obdobích Coxovy kariery jsou také nadprůměrné. Ale v téhle kategorii filmů (alespoň pro mne) nic nepřekoná dílo z lidí kolem Monty Python a jejich parodii a karieru The Beatles - THE RUTLES - http://www.csfd.cz/film/10411-the-rutles/ (28.04.2013)

Filmová blbinka, která chce jen pobavit a také pobaví. Na parodii slušná porce "kvalitní" zábavy. I přes pár hluchých míst si snímek drží stravitelnou koukatelnost a dokáži diváka solidně zaskočit zajímavým a vkusným vtipem. Útočných narážek na slavné hudebníky je tu požehnaně a sexu, drog a rock&rollu také. Experimentující bubeník, který "nerad" tahá své známé do světa drog, hudebník, jenž za vším hledá dobrý námět na píseň a duch mrtvého bratra, co dodává zpěvákovi kuráž (pokuď ovšem neúčinkuje po králi rock'n'rollu =) ...bavil jsem se (19.07.2009)

Tenhle kousek jsem viděl v Director's cutu a je opravdu tvrdý oříšek. Já se celou dobu výtečně bavil. Ale to je tím, že mám rád parodie (a tahle opravdu nemusela jít po kolena do bažin plýtké zábavy, jako jiné dnešní parodie které se tímto probrodí do kategorií B až C), viděl jsem většinu filmů z "vlny hudebních biografií" a osobnosti a období na které se zde naráží mi nejsou neznámé. Občas to bylo až moc "ujeté", ale i tak ty dvě hodinky příjemně utekly. (22.04.2008)