Walk Hard: The Dewey Cox Story

Vtipně shrnutá hudební historie. Hudba, drogy, ženský, rehabilitace, stáří. Paroduje spoustu hudebních legend, ale celkem vkusně. Najde se pár odporných gagů, ale je jich málo. Nápady jako ztráta čichu, boogie cover období, Patrick Duffy, McCartney X Lennon, remix hitu Walk Hard nebo scéna s napodobením Boba Dylana jsou výborný fóry, u kterých se smějete nahlas. Líp si to asi užijí lidi, kteří mají o šedesátých až osmdesátých letech a muzikantech z té doby větší povědomí, protože narážek je tu nespočet. Navíc překvapivě kvalitní dobový soundtrack (i když většinou předělávky) mě jen ujistil na čtyřech (Let's Duet s vloženýma prasárničkama je parádní). Kam se hrabou se svojí hudbou Dreamgirls, csss. -"I'm just so glad you learned to play the guitar so good... even without having a sense of smell!" -"It's okay mama, I learned how to play by ear." (30.08.2009)

Chchch, tohle si dělá prdel snad z každýho hudebního stylu nebo největších hudebních legend. Nejlepší píseň - dvojsmyslná Let's Duet, chchch, u toho jsem fakt chrstal smíchy a to se mi často nestává. Dokud hrál blues, bylo to super, ale to country.... pár teček.... Ale jinak už jsem se dlouho tak dobře nezasmál, protože některý fóry měly fakt nápad a pointu. Třeba hustá narážka na punk. Nebo protest song ala Bob Dylan na podporu midget lidí, chch, super slova, chch. Zkoušel sis to někdy dělat rukou ducha? "Believe me, you don't want to be part of this shit." (16.04.2008)

V poslednej dobe (5-6 rokov dozadu) sú stále populárnejšie biografické snímky o slávnych hudobníkoch. Ani by ma nenapadlo, že niekto dokáže natočiť paródiu aj na túto tému ale stalo sa. Bohužiaľ dalo by sa povedať, že sa jedná o jednu z tých slabších paródií. Film najviac paroduje film Walk the line, ktorý sa mi sám o sebe nepáčil a preto bolo náročné vydržať pri pozeraní tejto paródie. Je pravda, že snažiť sa parodovať hudobné filmy nie tak ľahké ako napr. horory alebo akčné filmy, ale aj tak sa film určite mohol podariť viac. John C. Reilly je vo svojej úlohe dobrý, ale to nestačí. Najväčší problém je však v neskúsenosti režiséra, ktorý vôbec nemá cit na načasovanie nejakého vydareného gagu a zachrániť to nedokáže ani fakt, že scenár robil čoraz populárnejší Judd Apatow. (03.01.2015)

Trošku zůstávám zaražen že i na životopis hudební hvězdy se dá udělat parodie. John C. Reillyho moc upřímně nemusím, tady navíc dostal veškerý prostor jen pro sebe. Nakonec ovšem předvedl několik humorných scén, které střídaly trapnější pasáže. Jakési koulo filmu začíná působit až s blížícím se koncem, když už poněkolikáté začne Dewey Cox ničit umyvadlo, anebo když stále a stále nachází svého černého spoluhráče někde v šatně jak bere nové a nové drogy. Zvláštnímu humoru jsem nakonec přišel na chuť. Podobné to mám rovněž s filmy Jacka Blacka, který si zde švihnul roličku Paula McCartneyho. Navíc některé písničky jsou opravdu pěkné. Hlavně Rock Hard. 60% (14.03.2010)

Zábavná parodie na všechny možné životopisné filmy o legendárních hudebnících, utahující si jak z jednotlivých snímků, tak z dobových mód, i z toho, že hlavní hrdinové už ve svých 14 letech jsou obsazováni hlavními hvězdami ve středním věku.... Písničky z jednotlivých obdobích Coxovy kariery jsou také nadprůměrné. Ale v téhle kategorii filmů (alespoň pro mne) nic nepřekoná dílo z lidí kolem Monty Python a jejich parodii a karieru The Beatles - THE RUTLES - http://www.csfd.cz/film/10411-the-rutles/ (28.04.2013)