Walk Hard: The Dewey Cox Story

"Dewey Cox" je v podstatě klasický životopisný film o muzikantovy, který začínal z ničeho, dostal se na vrchol, aby z něj pořádně spadl, rozmlátil si hubu, poznal, že to nejdůležitější rodina a objevil další hodnoty, aby se pak na sklonku života vrátil ke kytaře a znovu si zahrál svůj oblíbený styl, který je v podstatě folk rock. J. C. Reilly dokazuje, že je v něm dobrý komický potenciál, stejně jako dokazuje i vážnější nuance - například "Bůh masakru". Film nijak nevybočuje ze základního stylu životopisných hudebních filmů, ale snaží se dění oživit humorem, který je někdy trapný, někdy nudný, ale mnohdy pak skutečně vtipný. Nejvíc se do paměti vryje asi přepůlení mačetou, které už možná nepůjde pořádně sešít. Ve filmu se vystřídá neskutečné množství dobrých i špatných komiků, ale je hlavně oslavou hudby a všech jejích historických období a velkých osobností, které se zrodily za zvuků kytarových riffů, ale i v oblaku marihuanového kouře. Tenhle byznys není vždy laskavý, krásný, je drsný a můžete padnout na skutečné dno. Ale v životě musíte jít tvrdě - "Walk Hard". Judd Apatow dokazuje, že komedie je jeho řemeslo a že se vtipy nemusí opakovat, ale je možné přijít s novými. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/05/kung-fu-dewey-cox-zkrocena-hora-12-opic.html (18.02.2013)

Tenhle kousek jsem viděl v Director's cutu a je opravdu tvrdý oříšek. Já se celou dobu výtečně bavil. Ale to je tím, že mám rád parodie (a tahle opravdu nemusela jít po kolena do bažin plýtké zábavy, jako jiné dnešní parodie které se tímto probrodí do kategorií B až C), viděl jsem většinu filmů z "vlny hudebních biografií" a osobnosti a období na které se zde naráží mi nejsou neznámé. Občas to bylo až moc "ujeté", ale i tak ty dvě hodinky příjemně utekly. (22.04.2008)

V Hollywoodu prostě předvádí neuvěřitelný výkony. Vidí, že hudební životopisná dramata mají úspěch a tak nelení a rovnou jim uštědří jednu parodii. To, aby řeč nestála a prachy se neustále protáčely. Parodii natočili, nutno podotknout, docela i povedenou, protože se na něm podílí snad půlka komediálních herců Hollywoodu té doby...a Judd Apatow to píše. V tom případě prostě nemůžete šlápnout vedle. Jednu výtku bych ale přeci jenom měl. Zatímco parodie, jako jsou třeba Žhavé výstřely, přehání a ještě si ze sebe s nadhledem dokáží udělat legraci, tak v tomto případě přehání neskutečně okatě, což bych ještě docela zvládl, ale chybí jim tak trošku nadhled. (10.07.2018)

Tak v tomto případě jsem se o daleko lepší zábavu a vůbec celkový požitek z filmu připravil vlastní vinou, neboť koukat na parodii něčeho, co jsem neviděl, není prostě úplně moc vychytané a dvakrát chytré. Walk the Line je tím hlavním zesměšňovaným filmem a má neznalost originálu způsobila to, že jsem se bavil tak napůl. Spousta fórů bylo sice i tak velice vtipných a především fungujících, ovšem stejná porce mi jich zase až tak úderná a zábavná nepřišla, ovšem ty všechny možná docením až po shlédnutí zmiňovaného Walk the Line, ovšem možná také ne. Každopádně, na to, že jde o snímek z dílny Judda Apatowa, přišlo mi to celé dost strnulé, s minimem opravdu výrazných scén (ikdyž tu závěrečnou s hovnem si budu pamatovat hoooodně dlouho 8D!!!) a navíc bych to rozhodně tedy nepovažoval ani za čistokrevnou parodii, neboť krom několika opravdu typicky šílených gagů na konkrétní momenty z jiných snímků si tento film na ryzí parodii razí až příliš svou vlastní cestu, sice hodně bláznivou a ne zcela korektní, ale pořád svou, kdy se drží vlastní linie, má své originální postavy, svůj příběh a hlavně spoustu svých vlastních nápadů. Nicméně, největší zásluhu na celkové zábavnosti má jistě hlavní hrdina v podání Johna C. Reillyho, který tu opět dokazuje, že je jedním z mála herců, kteří dokážou perfektně ztvárnit jak totálního magora v ulítlé komedii, tak sebenáročnější postavu v oceňovaném dramatu, je prostě skvělý. A zde si roli Deweyho Coxe fakt náramně užívá a tento film je skutečně právě jeho. Jinak mě samozřejmě film pobavil po hudební stránce, má švih, je stylová, prostě je fajn. Neuvěřitelný život rockera Coxe je zkrátka ,,skoroparodie", tu zábavná velmi, tu méně, občas vůbec, jako celek ale drží pohromadě v pohodě, nuda u něj nehrozí, takže jednoduše zábavný, nenáročný průměr. (02.12.2012)

Chchch, tohle si dělá prdel snad z každýho hudebního stylu nebo největších hudebních legend. Nejlepší píseň - dvojsmyslná Let's Duet, chchch, u toho jsem fakt chrstal smíchy a to se mi často nestává. Dokud hrál blues, bylo to super, ale to country.... pár teček.... Ale jinak už jsem se dlouho tak dobře nezasmál, protože některý fóry měly fakt nápad a pointu. Třeba hustá narážka na punk. Nebo protest song ala Bob Dylan na podporu midget lidí, chch, super slova, chch. Zkoušel sis to někdy dělat rukou ducha? "Believe me, you don't want to be part of this shit." (16.04.2008)