Walk Hard: The Dewey Cox Story

"Smell that shit, baby!"Že Apatow je zárukou kvality, je jasné. Ale že Walk hard bude taký nárez som nečakal. Najmä po pár minútach, keď Dewey prerezal vlastného brata napoly som si povedal, že to bude blbosť. Na moje prekvapenie sa však stal opak a ja som sa počas celého filmu excelentne bavil. Tých hlášok tam bolo neuveriteľne veľa, situácie boli tak absurdné a "nekorektné", že moje výbuchy smiechu boli veľmi časté. A úsmev som mal na tvári počas celého filmu. A to niesom fanúšik životopisných filmov o muzikantoch(veľa som ich nevidel, ak vôbec nejaký...) a hudobné filmy nemám veľmi rád. Ale tu ešte aj hudba bola výborná(najmä skladbu Walk hard nemôžem vyhnať z hlavy a Let's duet je geniálna-tie slová...). Walk hard je ešte o triedu lepší ako Knocked up a Superbad. Jedna z najlepších komédií. Škoda, že o nej vie len málo ľudí. Zaslúžila by si určite väčšiu pozornosť. A scéna prvého kontaktu Deweyho s trávou ma rozsekala: Sam: [after Dewey accidentally barges in a room filled with smoke and groupies] [coughs] Sam: "Get outta here, Dewey!" Dewey Cox: "What are you all doing in here?" Sam: "We're smoking reefer and you don't want no part of this shit." Dewey Cox: "You're smoking *reefers*?" Sam: "Yeah, of course we are; can't you smell it?" Dewey Cox: "No, Sam. I can't." Girl Groupie: "Come on, Dewey! Join the party!" [takes a hit off a joint] Sam: "No, Dewey, you don't want this. Get outta here!" Dewey Cox: "You know what, I don't want no hangover. I can't get no hangover." Sam: "It doesn't give you a hangover!" Dewey Cox: "What if I get addicted to it or something?" Sam: "It's not habit-forming!" Dewey Cox: "Oh, okay... well, I don't know... I don't want to overdose on it." Sam: "You can't OD on it!" Dewey Cox: "It's not gonna make me wanna have sex, is it?" Sam: "It makes sex even better!" Dewey Cox: "Sounds kind of expensive." Sam: "It's the cheapest drug there is." Dewey Cox: [at a loss and out of excuses] "Hmm." Sam: "You don't want it!" Dewey Cox: "I think I kind of want it." Sam: "Okay, but just this once. Come on in." [videl som director's cut] (06.04.2008)

"Dewey Cox" je v podstatě klasický životopisný film o muzikantovy, který začínal z ničeho, dostal se na vrchol, aby z něj pořádně spadl, rozmlátil si hubu, poznal, že to nejdůležitější rodina a objevil další hodnoty, aby se pak na sklonku života vrátil ke kytaře a znovu si zahrál svůj oblíbený styl, který je v podstatě folk rock. J. C. Reilly dokazuje, že je v něm dobrý komický potenciál, stejně jako dokazuje i vážnější nuance - například "Bůh masakru". Film nijak nevybočuje ze základního stylu životopisných hudebních filmů, ale snaží se dění oživit humorem, který je někdy trapný, někdy nudný, ale mnohdy pak skutečně vtipný. Nejvíc se do paměti vryje asi přepůlení mačetou, které už možná nepůjde pořádně sešít. Ve filmu se vystřídá neskutečné množství dobrých i špatných komiků, ale je hlavně oslavou hudby a všech jejích historických období a velkých osobností, které se zrodily za zvuků kytarových riffů, ale i v oblaku marihuanového kouře. Tenhle byznys není vždy laskavý, krásný, je drsný a můžete padnout na skutečné dno. Ale v životě musíte jít tvrdě - "Walk Hard". Judd Apatow dokazuje, že komedie je jeho řemeslo a že se vtipy nemusí opakovat, ale je možné přijít s novými. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/05/kung-fu-dewey-cox-zkrocena-hora-12-opic.html (18.02.2013)

Nápad nevydržel dostatečně dlouho na to, abych i přes relativně krátkou dobu nekontroloval hodinky. Kdyby byla stopáž půlhodinová a vynechala by se opakující či k ničemu vedoucí omáčka, jednalo by se o prvotřídní komediální bombu. Takhle jsem jen kroutil hlavu nad promarněným potenciálem, což se odráželo na opravdu dobrých vtipech. Písničky byly fajn. (Netflix) (25.11.2016)

"Je to Ďáblova hudba." Hudba hvězdného Deweyho Coxe zabíjí, nejbližší ho nemají rádi, ale on stále věří, že vězení a detox ho změní. Ač Dewey Cox nikdy neexistoval, tak životopisný film o něm obsahuje moc fajn muziku a jeho největší výhodou je, že se, na rozdíl od seriózních počinů, ani na chvíli nebere vážně. John C. Reilly, se svou dvaačtyřicetiletou vizáží, neváhá tvrdit, že je mu 14 či 71 let, pěje vše od akustických protestsongů po punk, a když má čas, tak si zamedituje s prapodivnou kapelou zvanou Beatles. Já se přitom zkrátka bavil a tak mohu tento snímek doporučit každému, kdo dokáže unést skutečnost, že ani při hudebníkových depresích nedostane drama šanci konkurovat slzám smíchu. (15.07.2012)

V poslednej dobe (5-6 rokov dozadu) sú stále populárnejšie biografické snímky o slávnych hudobníkoch. Ani by ma nenapadlo, že niekto dokáže natočiť paródiu aj na túto tému ale stalo sa. Bohužiaľ dalo by sa povedať, že sa jedná o jednu z tých slabších paródií. Film najviac paroduje film Walk the line, ktorý sa mi sám o sebe nepáčil a preto bolo náročné vydržať pri pozeraní tejto paródie. Je pravda, že snažiť sa parodovať hudobné filmy nie tak ľahké ako napr. horory alebo akčné filmy, ale aj tak sa film určite mohol podariť viac. John C. Reilly je vo svojej úlohe dobrý, ale to nestačí. Najväčší problém je však v neskúsenosti režiséra, ktorý vôbec nemá cit na načasovanie nejakého vydareného gagu a zachrániť to nedokáže ani fakt, že scenár robil čoraz populárnejší Judd Apatow. (03.01.2015)