Spálené spomienky

Opravdu dobrý drama. Halle Berry opět v kvalitní roli, kde hraje opět skvěle. Vyzdvihnul bych příběh, díky kterému stojí za to film vidět. Halle si prožívá drsné časy se ztrátou manžela a k tomu začne pomáhat známému z drogové závislosti. Nevím kolik žen by tohle zvládlo, ale Halle to ve filmu zvládla téměř na jedničku. Hodnocení: 70% (12.04.2008)

Zaujímavá dráma s výbornými hereckými výkonmi. Najmä Benicio predvádza strhujúci výkon. Nezaostáva ani Halle, jej herectvo však asi nesadne každému - ak sa vám nepáčila v Plese príšer, pravdepodobne sa vám nebude páčiť ani tu, lebo tá rola je trochu podobná...(mne však sadla). Nerád by som opomenul ani Duchovneho, ktorý aj keď sa na plátne dlho neohreje, dokáže si získať vaše sympatie a jeho osud vám nebude ľahostajný. Film má pár silných scén, ale na druhej strane nič, čo by vás emočne rozsekalo. Ak by bolo horšie herecké obsadenie, pravdepodobne by sa z toho vykľul iba priemer, lenže Del Toro a Berry zachraňujú čo sa dá. Suma sumárum, ak je vám sympatický aspoň jeden z hlavnej trojky, môžete tomu dať šancu, ale nečakajte žiadnu extra originalitu. 70 % by tomuto filmu sedelo tak akurát. (25.04.2008)

Spalené vzpomínky jsou drama, který se snaží hodně hrát na emoce a na hlubší myšlenku příběhu, jenže bohužel příběh nemá vůbec žádnej směr ani cíl, prostě nic, sice se najde hromada skvělejch scén jak s vynikajícím Benicciem Del Torem, tak s Halle Berry, ale tak nějak sem pořád na něco čekal, nějakou pointu, nějakou návaznost na hlavní událost filmu, něco co tomu hrozně chybělo, ale prostě se to do konce filmu nedostavilo a trošku mi to zkazilo tohle jinak vynikající drama. (22.02.2008)

Začátek i konec byly perfektní.. Začátek kvůli tomu, jak byl časově postaven. Líbil se mi díky skokům mezi minulostí a budoucností, což mě později zklamalo, jelikož v dalších částech filmu už děj plynul chronologicky. Benicio Del Toro byl vynikající a musím říct, že na jeho místě si neumím představit nikoho jiného. Zahrál to perfektně a pro mě byl to nejvýraznější a nejzajímavější postavou. Navíc jeho stavy po dávce a absťák byly úplně dokonalé.. Vůbec nechápu, jak mohl něco takového dokázat zahrát. Nic jiného mě na filmu nijak zásadně nezaujalo, ale pocity ve mě vyvolal docela silné. (18.08.2012)

Na podobném typu takyfilmů mě ani tak neirituje jejich existence, ale převážně kladné divácké přijetí, které je způsobeno kýčovitým dojímáním se sám nad sebou a zdáním zážitku z uměleckého díla. Není to dílo samotné, ale jeho percepce, která mě nutí k napsání komentáře a demonstrativnímu hodnocení (uznávám, že pokud přistoupím na zdejší škálu a nebudu se ohlížet na červené zabarvení a extatické ohlasy, je to za jednu hvězdičku). Chvíli jsem přemýšlel, jestli se v případě amerického debutu dánské režisérky Susanne Bierové nejedná o počin, ve kterém je vše - od castingu až po zvolené formální prostředky (nechronologické vyprávění s netradičními úhly kamery, významotvorným nasvícením a montáž) - motivováno transtextuálně, ale spíše než o film o festivalovém kýči jde o überkýč hrající si na umění; ukázkový midcult. (Ve zkratce: transtextuální motivace je taková, kdy rozumíme konvencím a rozpoznáme jejich odchylky dle obeznámenosti s daným žánrem, typem filmů či rolí atd.) Vše zde má své opodstatnění jenom proto, že se jedná o trendy postupy známé z Forsterových, Haggisových či Iňárrituových filmů, ale zatímco v nich má epizodičnost vyprávění a kauzální (vztah příčina-následek) roztříštěnost vzhledem k návaznosti na určitý typ myšlení či zmapování určitého geopoliticko-národnostně-genderově-sexuálního stavu v omezeném časovém úseku své opodstatnění, zde tomu tak není. Stylisticky pak jde o autenticky se tvářící, ale přitom výrazně estetizovaný potěr, který hlavně nechce rozrušovat nebo znepokojovat, nýbrž posílením jemně vybrnkávacího motivu vyvolat emoce a zprostředkovat metafory, které slouží jako eufemismy a které by pochopil snad i Forrest Gump (manžel: zastřelen /nevidíme, pouze slyšíme, kamera se odklání/ manželka: pád hrnku a rozlití nápoje na zem). A kdyby byl někdo fakt tak pitomý, že by mu nedošlo, vo čem že to jako hele je, tak nám to pro jistotu ještě příšerně nehrající herci (Halle je hysterka i v reálu, u Del Tora pochybuji, že je ono mučednictví pouze součástí role) řeknou... a zopakují, jako kdyby byl divák úplné ťululum. Ale výrobci a prodejci endiaronu a zvracících pytlíků z takových snímků musí mít rádost. (14.09.2010)